V této souvislosti vzpomněl nedávný případ, o kterém se psalo i v českých novinách, kdy pomocný trenér basketbalového družstva na jedné americké univerzitě obtěžoval chlapce. „Samozřejmě hned přišel o místo, ale okamžitě rezignoval i trenér a dokonce rektor univerzity, protože cítil morální odpovědnost,“ uvedl lékař jako příklad, jak by se lidé na vedoucích místech měli chovat. Vadí mu, že v Česku se mluví jen o politické odpovědnosti, jako kdyby šlo o jiný druh odpovědnosti, než mají ostatní občané. „Ale odpovědnost je přece jen jedna, neseme ji všichni,“ prohlásil.
Proto považuje reakci ministra dopravy Pavla Dobeše v době, kdy kolaboval centrální systém registrace vozidel, za velmi nedostatečnou. „Řekl, že jednoho úředníka odvolá a dvěma sníží osobní ohodnocení. Ale přece i on je jako ministr zodpovědný za fungování úřadu, měl by z toho vyvodit osobní odpovědnost jako zmíněný rektor univerzity ve Spojených státech, který rezignoval, i když také pochopitelně nemohl vědět, co se v tělocvičně děje. Přesto za to cítil morální odpovědnost,“ dával za příklad chování akademika ze zámoří.
Morálka a politika by měly být spojitými nádobami
Profesor Pafko je přesvědčen, že morálka a politika by měly fungovat současně. „Pokud nejsou identické, pak lidé necítí odpovědnost za svá rozhodnutí,“ konstatuje. „Kdybych já necítil odpovědnost na operačním sále, to by byla radost pracovat,“ dodává s nadsázkou, protože někdy odpovědnost svazuje chirurgovi pracujícímu na operačním sále ruce. „A v době, kdy jsem byl přednostou kliniky, jsem nesl odpovědnost nejen za sebe, ale za všechno, co se na klinice dělo, i za operace svých kolegů,“ upozornil.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová