Tyto olympijské hry mají šanci světu přinést na dva týdny oddech od uplynulých dvou let neustálého bombardování děsivými a temnými zprávami o covidu, nebo třeba od krize na rusko-ukrajinských hranicích. Společnost je ovšem natolik napjatá a vystresovaná, že pro mnohé budou ČÍNSKÉ olympijské hry jen dalším ventilem a výborné sportovní výkony se tak mohou utopit v záplavě politiky. Kdyby ty hry nebyly ČÍNSKÉ, je dost dobře možné, že…
Má Miloš Zeman v tuto chvíli vaši důvěru? (Ptáme se od 3. 2. 2022)Anketa
…že by se vůbec nic nezměnilo.
Jakto?
O pořádání zimních olympijských her 2022 se totiž ucházela pouze dvě města. Čínský Peking a bývalé hlavní město Kazachstánu Almaty. Číně je vytýkáno zacházení s Ujgury, s Tibeťany, systém sociálního kreditu a další věci. Kazachstánu vládl takřka třicet let železnou rukou Nursultan Nazarbajev a před několika týdny to vypadalo, že je tam občanská válka na spadnutí. Kde jsou západní demokratické mocnosti, ptáte se? Proč se o pořádání OH nepokusil někdo ze silných evropských hráčů, nebo třeba USA?
Protože je to drahé. Ano, západní svět do her nechtěl investovat. Nevyplatí se to. Původně ještě nabídku odeslalo norské Oslo, ale tamní návrh neměl podporu mezi veřejností ani mezi politiky. Norsko je sice superbohaté, ale pořád je to země s populací menší než má Slovensko, a navíc pořádalo zimní hry v roce 1994.
Ptáte se, kolik norského občana tyto hry stály? Na hlavu to bylo 7× více než Japonce stálo jeho Nagano, 8,5× více než Američana Salt Lake City, a 67× více, než Kanaďana Calgary. To není překlep, ŠEDESÁTSEDMKRÁT. Asi je jasné, proč do toho Norové nakonec nešli znova. Není mi ale jasné, kde zůstali Britové, Němci, Francouzi, Američané… Neměl by se snad Západ pochlapit a hry despotům z Východu sebrat? Peníze na to má. To, že se nakonec Mezinárodní olympijský výbor musel rozhodovat mezi tím, zda hry přidělí Číně, nebo Kazachstánu, je vinou těch, kteří se klání zúčastnit mohli, ale nechtěli. Prostě jim to za to nestálo. Mám dojem, že tato základní skutečnost mnoha kritikům čínských her uniká.
Tak raději ještě jednou, polopatě. Západ klidně mohl vyprodukovat kandidáta, který by pořadatelství vyhrál. Nemusel by to být ani perfektní kandidát, stačil by dobrý, Peking totiž zase tak vysoké známky při hodnocení nedostal. Nevěříte? Najděte si to.
Ale pozdě bycha honit, hry byly přiděleny Pekingu. Je čas to přijmout a jít dál? Pro mnohé ani omylem, ten správný boj za dobro teprve začíná. Jakub Železný zval během úterních zpráv diváky ke sledování her se vsuvkou, že se konají „v totalitní, komunistické Číně“. Otázka, zda ten či onen souhlasí s pořádáním her zrovna v Číně má potenciál na pár dní vytlačit i všudypřítomné debaty o covidu, vakcínách a různých omezeních. Sportovní svět ovšem hry nebojkotuje, a tak si musí každý vystačit s osobním bojkotem.
Někomu hry vadí a nebude se na ně dívat, někdo jde ještě dál a má potřebu to sdělovat ostatním, jako třeba herec a režisér Jiří Mádl. Ten národu sdělil, že si odepře i svůj oblíbený lední hokej. Jak moc pomůže tento krok lidským právům v Číně, můžeme pouze spekulovat. Za sebe bych si ale dovolit skromně odhadnout, že to bude úplně k ničemu a zemitějšího člověka by jistě napadla i barvitější reakce. A ač je to možná k neuvěření, Číňany nepoložil ani Mádlův bojkot a olympiádu včera skutečně zahájili.
Fascinující a zároveň typické je, že Mádl zůstal jen u výkřiku, ačkoli ze své pozice mohl udělat daleko více, kdyby chtěl, nebo kdyby ho to napadlo. Proč fascinující? Jeho facebookový profil má vysokou sledovanost, stačilo tedy přidat třeba odkaz na nějakou dobročinnou sbírku na podporu čínské demokracie s výzvou, ať ti, kdo souhlasí, přispějí. To se ale dá rychle napravit a Mádl by neměl váhat. Proč typické? Západní společnost zachvátil mor „virtue signalingu“, neboli mávání ctností. Vyhrávají prázdná gesta a výkřiky; konkrétní práce není vidět. Proč? Je drahá, stojí čas, peníze a odvahu. Rychlý výkřik na sociální sítě je zadarmo. Možná panu Mádlovi křivdím a pro práva utlačovaných menšin v Číně nebo jinde na světě už něco konkrétního dělá, ale v tom případě přinejmenším propásl skvělou příležitost svou činnost zviditelnit a přitáhnout k ní další podporovatele.
Nedá se ale nic dělat, v určitých kruzích už patří k bontonu, že se člověk od pekingské olympiády nahlas distancuje. Kdyby to totiž neudělal, mohlo by se mu stát, že se na něj budou ostatní dívat skrz prsty, neboť mlčení by mohlo být vyloženo jako souhlas. Platí to zejména pro veřejně známé osobnosti, které jsou činné na sociálních sítích. V posledních dnech jsme tak mohli sledovat třeba komentátory ČT, kteří svou troškou také přispěli do mlýna. Z řady vyčníval zejména sporťák Robert Záruba, který si směrem ke kritikům čínského angažmá neodpustil i trochu jízlivou poznámku, že navíc do Číny poletí s Qatar Airways a během mezipřistání v Dauhá bude „asi 3 hodiny podporovat i tamní hnusný režim“. Vyzval také sledující, aby mu na profil nepsali urážky o tom, jak sportovci a novináři svou účastí Čínu podporují. Musím přiznat, že mu fandím.
Nakonec úplně nejpragmatičtější přístup ke hrám mají sami sportovci, jak vyplynulo z dalšího Zárubova postřehu. S několika z nich prý na téma her hovořil. „Problém je, že jejich odpovědi by vás asi neuspokojily – jedou hrát hokej,“ odpověděl Záruba člověku, který se ho na twitteru dotazoval, zda bude ČT během her informovat i o poměrech v Číně.
Česká televize má v Číne zpravodajku, která přesně tohle dělá. My bychom se s dovolením, věnovali na sportovním programu víc sportu. Informovat budeme o všem,co se bude dít.
— Robert Záruba (@robertzaruba) February 1, 2022
Už jsem se ptal několika hokejistů.Problém je, že jejich odpovědi by vás asi neuspokojily-jedou hrát hokej
Doufám, že Jiří Mádl najde sílu se s tím nějak vypořádat. Musím říct, že mě odpověď hokejistů uspokojuje naprosto. Jsem zvědavý, co předvedou proti tradičním rivalům. Bude mě zajímat Ledecká, překvapit by mohli biatlonisté, fandit budu bobistům. Politiku u sledování her řešit nechci. Žádného popírače lidských práv to ze mě nedělá a z vás, kteří to máte stejně, také ne. V poslední době jako člověk, jehož politickým vzorem je Ronald Reagan a jeho svobodná Amerika 80. let, jen nevěřícně koukám na to, kam směřujeme.
Psali jsme:
_636092078554265301.jpg&id=116148)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
