Nejnovější přehled toho, co zajímavého zaregistroval v uplynulém týdnu ve světě médií, věnuje Petr Žantovský kompletně České televizi. Jednak přehlídkou toho, co unikátního nám v posledních sedmi dnech podle jeho slov zase předvedla, ale i kvůli petici či spíše otevřenému dopisu, který kabinetu Bohuslava Sobotky adresovali umělci. Vládu v něm vyzývají, aby přijala novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu. „Stávající způsob volby do rad médií veřejné služby přece není nic jiného než nebezpečné maskování snah lobbistů a některých politiků oslabit média a ovládat je,“ píše se v textu, jehož jednou z hlavních iniciátorek je advokátka Hana Marvanová z platformy Svobodu médiím, která údajně usiluje o nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků. Nejprve ale k těm highlightům, unikátním počinům, jichž se Česká televize dopustila.

Ten první byl k zaznamenání v nedělním pořadu Horizont ČT24. „V něm mě paní moderátorka Kateřina Etrychová neuvěřitelně zaujala tématem, které se týkalo informace, že v Japonsku zavádějí jakousi vlasteneckou výchovu. K tomu položila hostovi takovéto otázky: ‚Proč se Japonsko vrací k tradičním hodnotám? Je to znak rozkladu společnosti?‘ To je velmi zvláštní kombinace tvrzení či úvah. Podle nich, když se společnost vrací ke konzervativním, tedy tradičním hodnotám, tak se rozkládá. To je velmi podivuhodná konstrukce, která by mě opravdu nenapadla. Mám totiž za to, že když se společnost vrací k tradičním hodnotám, tak to znamená, že se naopak oživuje, revitalizuje, vrací se k tomu dobrému, k tomu ověřenému z minulosti, co se ukázalo jako životaschopné a brání se rozkladu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Šermují cizími slovy v přesvědčení, že tím budou lepší  

Připomíná, že rozklad je zpravidla způsobován rozpadem hodnot, rozpadem jakýchkoli společných rámců, etických či jiných, což pak způsobuje rozklad společnosti. „Každý sociální psycholog by to dokázal zdůvodnit vědecky, je to prostě tak. Předpokládám ale, že pro Českou televizi, respektive tu moderátorku ve jménu České televize, to asi neplatí. To tedy znamená, že návrat k hodnotám považuje Česká televize za syndrom úpadku. Dodržování hodnot je tedy z tohoto pohledu České televize špatně. Protože úpadek je špatně, tak z toho logicky usuzuji, že dodržování hodnot je také špatně. Tak přemítám, co bychom měli podle České televize dodržovat, když ne hodnoty, čeho bychom se měli držet. Jenom České televize? No to bychom dopadli velmi špatně. To by ta společnost byla opravdu ve velkém rozkladu,“ tvrdí mediální odborník.

Spíš to budí dojem, že redaktoři a moderátoři ČT vůbec nepřemýšlejí o tom, o čem mluví. „Když vypustí z pusy nějaký nesmysl, tak vůbec nedomýšlejí dosah těch tvrzení či tezí. Šermují cizími slovy, obzvlášť pan Borek je na to odborník. Ten vypustí z pusy v jedné větě dichotomie a schizofrenie a má za to, že to je synonymum, ačkoli se to vůbec nehodí ani do kontextu, ani samo k sobě. Prostě šermují cizími slovy, šermují rozmanitými vzdělanecky vyhlížejícími tvrzeními a tezemi a mají pocit, že tím budou lepší. Ale nebudou. Jako nebyl lepší pan Kalvoda, který byl znám tím, že v jedné větě použil asi sedm nebo osm cizích slov, takže mu vůbec nikdo nerozuměl, ale on měl pocit, že jako politik vypadá vzdělanecky. Pak na něj prasklo, že ani nemá to příslušné vzdělání, jimž se holedbal, a musel abdikovat,“ připomíná Petr Žantovský nechvalný konec předsedy ODA, jenž se po letech připomíná svou účastí ve vedení Kroměřížské výzvy, které nejen vybírá svého kandidáta na prezidenta, ale nedávno také vyzývalo k ústavnímu stíhání Miloše Zemana.

Politici čekají, že za lezení do střev ČT budou odměněni její přízní

Lituje, že na rozdíl od Jana Kalvody nemusí David Borek a jemu podobní abdikovat, protože nejsou voleni. „Mají nějakou pracovní smlouvu a my jako koncesionáři ho nejsme schopni odvolat. Bohužel, ani námi volení zástupci, kteří minulý týden prodloužili životnost Rady České televize o další rok schválením její výroční zprávy, čímž dali na vědomí, že buďto jim je dění v České televizi lhostejné, nebo mu nerozumějí, nebo ho podceňují, nebo naopak přeceňují. A mají pocit, kdyby si náhodou kriticky vyšlápli na Českou televizi, tak se jim to vrátí v příštích parlamentních volbách. Mají pocit, když budou náležitě lézti České televizi do střev, že se jim Česká televize odvděčí svojí přízní, a mají pocit, že ta přízeň něco znamená. Mají pocit, že na ty pořady někdo kouká, že mají nějakou sledovanost,“ upozorňuje mediální analytik, proč se politici České televize bojí jako čert kříže.