Je nutné v rámci reakce na masakr v Uherském Brodě omezit právo na držení zbraně a zpřísnit v tomto směru předpisy?Anketa
Neměl kriminální minulost, zřejmě se mu i ekonomicky dařilo. Přesto se stal největším novodobým masovým vrahem v České republice. Jaromír Tkadleček, ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, ve čtvrtek připustil, že útočník Zdeněk K. se možná chtěl pomstít úřadům za to, že najednou začaly zpochybňovat jeho duševní stav.
Stěžoval si na úřady, ale úřad veřejného ochránce práv neboli ombudsmanky, kde se v takových případech lze dovolat, zřejmě nekontaktoval. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček ve čtvrtek shodou okolností strávil část dne v Poslanecké sněmovně na diskuzi "O sociálních právech a lidské důstojnosti“, tedy příhodně na téma, s nímž podle něj motivy případu tak nějak souvisejí. "Máte samozřejme pravdu. Zdá se, že čin byl opravdu spáchán pod vlivem zoufalství, do kterého se pachatel dostal i pod vlivem obecné situace ve společnosti. S problematikou lidské důstojnosti to bezpochyby souvisí,“ řekl Stanislav Křeček ParlamentnímListům.cz.
Podobné případy nešťastlivců, byť nikdy zatím nekončily smrtí tolika okolních lidí, dost těžko zapadají do propagované politiky "přívětivých úřadů“, soutěží měst s titulem "přátelským k rodině“ či do trendu celkové humanizace sociálních služeb a jejich plánování ve střednědobých horizontech.
Lidé asi prozřeli víc než politici
Mnohé laiky to už také napadlo a mnozí přispívají v tom smyslu, že oni také znají někoho takového zoufalého ve svém okolí. Na sociální síti se objevily například takovéto komentáře: "Také znám podobného člověka. Tohoto místní policajti znají, ani se s ním nedohadují, když by po něm měli chtít pokutu. Měl zbrojní pas, vzali mu ho, když na policajty namířil zbraň. Ale má další. Každopádně s ním nechtějí mít nic. Vím, že měl nějaké kontakty u nich, je to takové k ničemu. Měl i průšvih, teda víc... Typický potenciální střelec, když ho někdo vytočí,“ napsala Zdenka Strašnýpesová.
Luděk Ševčík z Kroměříže doplnil: "Znám jednoho člověka, co měl onemocnění paranoidní schizofrenii. Neměl na prášky a tak se začala projevovat jeho nemoc a byl nebezpečný svému okolí. Upozornili jsme na to dotyčné úřady. Dokonce jsem vyhledal příslušné paragrafy, kterými se mají řídit. Ale nikdo si nechtěl pálit prsty. Takže asi tak. Má to vše stejného jmenovatele: Policie nic nezmůže. Psychiatrů je málo nebo není psychiatrická léčba jinak než ambulantně dostupná. Počet lůžek je pojišťovnami omezen."
Psali jsme:
Příčina v systému? Je jich více, míní sociolog
Podle sociologa Vojtěcha Bednáře to ale se skepsí ze systému zas tak úplně jednoznačné není. "Po každé takto tragické události se přirozeně otevírá diskuze, která v ní hledá hlubší příčiny. Je to krom mnoha jiných důvodů také proto, že člověk má intuitivní potřebu hledat důvody, vysvětlení zdánlivě zcela nelogických jevů, chce se dobrat podstaty. Nikdo 'normální' se dost dobře neumí vžít do role vraha, sebevraha a podobně. A tak hledáme odpovědi, a tam, kde nejsou, pak příčiny ve věcech, které trápí nás samotné,“ začíná svou úvahu pro ParlamentníListy.cz.
Chápe, proč se u více uvažujících lidí objevují úvahy o tom, že za onu tragédii, respektive za pohnutky jejího pachatele může systém. "Říkáme si, může za to chudoba, může za to morální marasmus, může za to ekologie, skvrny na slunci, mohou za to média...“ dodává. Kdybychom se do věci ponořili více, asi bychom podle něj zjistili, že příčin, které k takovým tragédiím vedou, je mnoho. "A že to, co působí, je ve výsledku spíše jejich kombinace než jedna dominantní příčina. Že se taková věc stane, také může být důsledkem velkého množství dílčích chyb a selhání - třeba proč člověk s psychickými problémy dostane zbrojní pas,“ neodmítá možnost "systémové chyby“ v tomto dílčím bodě příběhu. Ve společenském systému jako takovém a jediném by ovšem on sám chybu neviděl. "Systém není dokonalý a každý z nás si v něm jistě najde něco, co mu vadí obzvláště, ale jako celek stojí na dohodě mezi lidmi, ne mezi politiky,“ vzkazuje veřejnosti, jak svůj názor míní. "To, jaká je společnost, si totiž v konečném důsledku určujeme my sami, není nám to sesláno, ani to není dáno zákony,“ dodává Bednář.
Přehazování horkého bramboru z činitele na činitele
Ovšem některé komunikační ataky politiků dávají nepřímo signál, jako by vysoce postavení chtěli dopředu alibisticky odvrátit pozornost od možné vlastní zodpovědnosti veřejných činitelů. Střípkem do takové mozaiky je přehazování horkého bramboru mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem a starostou Uherského Brodu, kterého na Twitteru obvinil z toho, že způsobil riziko tím, že byl moc upovídaný.
"Pan ministr by raději měl naučit policii komunikovat se starosty... Vyhnuli bychom se všichni mnoha zbytečným problémům,“ komentoval na Facebooku mimo jiné Petr Gazdík, místopředseda STAN. "Kritika ministra Chovance ke starostovi Uherského Brodu Patriku Kunčarovi je dle mého soudu opravdu zbytečnou. Už aby bylo po sjezdu ČSSD,“ přidal se na téže síti ministr Marian Jurečka.
Sociální a lékařská péče musí být provázaná, souhlasí ministryně
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová souhlasí nejen s potřebou zlepšení péče o lidi jak se sociálním, tak zdravotním problémem. "Samozřejmě jsem se zamýšlela nad tím, jestli se střelbě v Uherském Brodě dalo zabránit. V dnešní době to asi nikdy úplně nepůjde. Ale věřím, že vždy můžeme udělat něco víc. V případě lidí s psychickými problémy je potřeba, aby byla provázaná sociální a lékařská péče,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz.
Něco skutečně podle ní nefunguje v samotném systému, který problémům má předcházet a řešit je.
"Prostě aby veřejné služby začaly zase fungovat pro lidi - bohužel pravicové vlády stát rozvrátily a bude trvat několik let, než se dá do pořádku. A obávám se, že k depresivní atmosféře také velmi přispívají média: Zdůrazňují zprávy, které jsou negativní, a pozitivní zveřejňují minimálně,“ dodala ministryně.
Že to život nikomu z obětí nevrátí, je jasné. Pokud ale státní složky chtějí podobné tragédii napříště zabránit, nestačí koukat jen na to, aby lidé měli méně zbraní, jak navrhuje ministr Chovanec, nebo aby je lustrovali psychiatři, ke kterým se se svou depresí přijdou svěřit. To také jako návrh padlo – vnitřní stav člověka a léčbu jeho psychického stavu či pomoc s jednáním na úřadech to ale rozhodně nevyřeší.
autor: Lucie Bartoš
