Raffi Halabi, 42 letý výrobce výtahů z Damašku, který na hranici dorazil se svými dvěma syny a skupinou dalších osmi běženců, zažil velké překvapení. Stál před ním třímetrový plot obehnaný ostnatým drátem. „Oni zavřeli hranice? Jak se teď dostaneme do Maďarska?“

„Všechny ostatní země nás nechaly projít. Řecko, Makedonie, Srbsko, všechny mají otevřené hranice, jen Maďarsko ne. Proč? Všichni jdeme ze Sýrie, všichni jsme měli nějaké peníze. Ti lidé, co dělají v Sýrii problémy, ti jsou z venku, to není islám. Rok jsem se snažil žít v Libanonu, myslel jsem, že válka skončí ale...“

V pondělí v noci na jedné straně hranic uspořádal mluvčí maďarské vlády Zoltan Kovács tiskovou konferenci, na které se „jízlivě vyjadřoval k počtu opravdových uprchlíků a ‚hledačů azylu‘, kteří chtějí najít v Evropě útočiště“.

Na druhé straně plotu seděl Nasser Mohammed, 29 letý učitel tělocviku z města Homs. Ošetřoval si rozpraskané mozoly na rukou, ke kterým přišel tím, že již z Istanbulu veze v kolečku kamaráda, kterého potkal na cestách. Gazimu Faisalu Hamedovi je 28 let a bomba, která spadla na vysokou školu v Aleppu ho připravila o nohy. Hamed potřebuje k německým doktorům, Mohammed sní o Paříži či Římu. Sice před nimi stojí velká překážka, Mohammed je však skálopevně přesvědčen, že zůstává.