Šokující příběh muže z Moravy. Na soukromém pozemku mu postavili dálnici

Miroslav Besta z Ostravska před více než deseti lety po otci zdědil pozemek o výměře necelých 5 791 metrů čtverečních nedaleko obce Velká Polom. V té době ještě zdaleka netušil, co všechno si s nevelkou částí orné půdy "užije“.

V roce 2005 se totiž dozvěděl, že přes část tohoto zděděného pozemku je plánována trasa nové dálnice. S tím Miroslav Besta neměl problém, pouze žádal, aby stát vykoupil pozemek celý, protože zbytkové části, které by dálnice rozdělila a umožnila tak obtížně přístupnými, byly k ničemu a absolutně neprodejné.

"Oficiálně jsem sdělil, že se nebráním tomu, aby přes tento pozemek šla dálnice, ale chci, aby byl pozemek vykoupen celý. U toho jednání byla zástupkyně ŘSD paní Sýkorová. Potom asi za rok proběhlo ve Velké Polomi řízení o územním plánu a územní plán byl následně vyvěšen na úřední desce. Jenže jsem zjistil, že můj pozemek č. 1512/4 rozdělili na tři části. Proti tomu jsem protestoval, jakým právem ten pozemek rozdělili. Tím ale prý pravomoc toho obecního úřadu skončila a dál to řeší ostravský magistrát kvůli změně zákona, která v té době mezitím proběhla," vysvětluje začátky svého případu pan Besta.

Jeho útrapy ale byly teprve na začátku. Ostravský magistrát se rozhodl pozemek vyvlastnit, přestože byl Besta ochoten s úřadem jednat a chtěl pouze náhradu za svůj původní pozemek, který mu byl rozdělen. "Ředitelství silnic a dálnic mi sdělilo, že náhradní pozemek nemůžu dostat, protože ŘSD nevlastní žádné pozemky. Tak jsem se ptal, když stát nic nevlastní, co teda tehdy dali Havránkové místo pozemku pod D11. Dostala pozemky a myslím, že ještě i peníze! Mně však žádný náhradní pozemek nedali a přistoupili rovnou k vyvlastnění. Sdělili ale, že si můžu nechat udělat znalecký posudek, ale pouze v mezích cenové vyhlášky, která je daná ministerstvem, což nemělo smysl, protože stejně nebylo možné stanovit tržní cenu, když se ten znalec měl držet cenové vyhlášky. Tak na co pak dělat posudek, když je předem dané, k jaké ceně musí dojít,“ nechápe.

Stavba dálnice přes pozemek M. Besty (stav z roku 2013 - 2014)

"Nikdo ale nemohl tvrdit, že se mnou nebyla dohoda, a proto že prý museli přistoupit k vyvlastnění. Se mnou dohoda byla, protože na každé vyzvání jsem na magistrát přišel. Druhá věc je, že při jednání jsem řekl, že chci náhradní pozemek, to znamená, že dohoda byla. A Evropská unie říká, že pokud je dohoda s vyvlastňovaným, tak k vyvlastnění nemůže nikdy dojít, i kdyby to bylo dražší a časově náročnější,“ popisuje Besta pro redakci ParlamentníchListů.cz.

Podle stavebního zákona se mohl odvolat ke krajskému soudu, čímž se rozhodnutí magistrátu a krajského úřadu při využití třicetidenní lhůty ruší a odkládá se do pravomocného rozhodnutí soudu o vyvlastnění. "Žalobu jsem podal v řádném termínu, ale ještě před rozhodnutím soudu jsem se dozvěděl, že už nejsem vlastník pozemku a v katastru nemovitostí bylo jako vlastník místo mě zapsáno Ředitelství silnic a dálnic s právem hospodařit a majitelem pozemku byla zapsána Česká republika,“ sděluje Miroslav Besta nevěřícně.

"Mezitím ale začala jednání s Ředitelstvím silnic a dálnic. Navštívili mě pánové Pernica a Boháček z ŘSD a nabídli mi, že pozemek vykoupí za 6 milionů korun. S tím jsem souhlasil, ale pak došlo ke změně vlády, nastoupil ministr Vít Bárta a všechno zastavil. K podpisu kupní smlouvy nakonec nedošlo, protože mi Pernica s Boháčkem sdělili, že nejsem vlastník, že jsou vlastníci oni coby ŘSD a nebudou to tedy kupovat, když to už vlastní. Jednání se tedy zastavila a mně nezbylo nic jiného, jak se bránit, než podat na ostravský okresní soud žalobu. Soud mi po třech měsících sdělil, že žaloba je místně nepříslušná. V reakci na to jsem tedy žalobu podal k Okresnímu soudu v Opavě, ale ti řekli rovněž, že je to místně nepříslušné. Dokážete si představit, jak jsem se cítil? To už ve sporu uběhl asi rok. Podal jsem žalobu ke Lrajskému soudu v Ostravě, který rozhodl, že je to místně příslušné v Opavě. Znovu jsem tedy podal žalobu k opavskému soudu. Dostal to nějaký soudce Tománek, který s tím půl roku nic nedělal, tak mi nezbylo nic jiného a podal jsem na něho stížnost pro nečinnost a spolu s tím žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který napsal opavskému soudu, že v tom musí pokračovat a rozhodnout a nic nebrání tomu, abych byl vlastníkem pozemku,“ uvádí dále Miroslav Besta.

Ani tím nic neskončilo. "Soudce Tománek v Opavě po dalším půlroce rozhodl, že nejsem vlastník. Postoupil jsem to zase ostravskému krajskému soudu, který rozhodnutí okresního soudu zrušil a potvrdil, že jsem vlastník pozemku. Ale co se nestalo. Po nějaké době změnil ten stejný krajský soud 'záhadně' názor, ztotožnil se s názorem opavského okresního soudu a rozhodl, že nejsem vlastník. Ani vám nebudu říkat, jakou jsem cítil bezmocnost, ale rozhodl jsem se pokračovat v boji za svůj majetek. Tak na základě toho jsem se dovolal k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že mi byla omezena vlastnická práva, všechny rozsudky zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby potvrdil, že jsem vlastník,“ pokračuje v líčení nekonečného příběhu Besta.

Dálnice na pozemku M. Besty (konec roku 2014)

Proti dlouhodobě očekávanému rozsudku se nicméně podle Miroslava Besty odvolalo Ředitelství silnic a dálnic. "Pro ně to není problém, je to bohatá firma. Pro ilustraci, ŘSD v roce 2010 nebo 2011 zaplatilo na právních službách 373 milionů korun. Takže si to můžou dovolit, ale smrtelníka chtějí obrat a nic mu nedat. Kolik lidí má energii takto bojovat za svá práva a vlastnictví a kolik lidí to radši vzdalo? Tohle je horší než za komunistů. I když mě komunisti pronásledovali a z politických důvodů mě zavřeli a musel jsem ve vězení tvrdě pracovat, tak ale můžu říct, že kdyby dnes přišli k moci komunisti, nechám si klidně na čelo vypálit hvězdu a půjdu pro ně dělat. Ani komunisti si nedovolili to, co si dovolí dnešní zparchantělý systém,“ naštval se Besta.

Kauza pokračovala tak, že Krajský soud v Ostravě potvrdil, že celý pozemek patří Miroslavu Bestovi. "Dokonce pak i Okresní soud v Opavě dal příkaz na katastrální úřad, abych byl zpátky zapsán jako vlastník. Takže aktuálně je situace taková, že jsem vlastník pozemku a na mém pozemku stojí dálnice. Soud na základě mé žádosti vydal předběžné opatření, čímž se měla zastavit stavba na mém pozemku, na pozemku, který stát nevlastní. Jenže potom zase krajský soud na žádost ŘSD zrušil předběžné opatření, což znamená, že ŘSD a Eurovia může dál na mém pozemku stavět. Už tomu vůbec nerozumím. Jak je v našem státě možné to, že já vlastním pozemek, ale stát na něm bez mého souhlasu může svévolně stavět dálnici? Pozemek je můj, jak potvrdily soudy, ale já s ním nemůžu nic dělat. To mám pronajímat ten asfalt? Hnus, co se v tomhle státě děje,“ doplňuje pro ParlamentníListy.cz Miroslav Besta s tím, že se bude dále bránit soudně všemi prostředky, dokud se definitivně nedomůže svého zákonného práva.

S přibývajícím časem se Miroslav Besta cítí čím dál hůř. Vypráví o beznaději z toho, jak s ním instituce státu ořou a jako řadový občan nemá možnost, kam by se dál obrátil. "Víte, zažívám pocity bezmoci… Zdědil jsem pozemek od svého táty, který se naštěstí současného stavu nedožil, a stát, potažmo ŘSD a Eurovia, mi na mém pozemku postavil dálnici. To je přece nemyslitelné, to je jako by vám někdo cizí oznámil, že se k vám do bytu nastěhuje, potom se skutečně bez vašeho svolení nastěhoval a přepsal si byt na sebe. Kde má obyčejný člověk zastání? Kde se dovolá spravedlnosti? Vždyť osobní vlastnictví by mělo být nedotknutelné a stát by měl dělat maximum pro to, aby občana a jeho majetek ochránil, nebo ne?“ vypráví.

„Jak je možné, že se se mnou nikdo nechtěl a nechce dohodnout a staví na mém pozemku dálnici? Proč to u paní Havránkové šlo, a mně pozemek ukradnou za bílého dne? Jak je možné, že úřednice magistrátu nevyčkala 30-ti denní lhůty odvolání k soudu a nechala po osmi dnech zapsat na katastru do listu vlastnictví ŘSD? Jak je tohle vůbec v právním státu možné? Víte, kolik mě to stojí času a energie a to VŠE vlastně proto, abych se domohl práva a uchránil svůj majetek, o který mě zvláštním způsobem připravili? Jak by se asi chovala paní Havránková? Nebo ŘSD spoléhá na to, že to vzdám? Co na to nový ministr dopravy a pan Babiš? Všichni politici se holedbají, jak je zajímají občané, tak tady mají možnost se ukázat… Jak se můžu já jako obyčejný člověk bránit proti celému systému - resp. státu v zastoupení ŘSD a Eurovie s jejich prostředky a právníky?“ hledá odpověď.

"Víte, je mi potom docela smutno z toho, jak si mě soudy posílají neustále mezi sebou, jak nikdo nebyl schopen jasně říct, ke kterému soudu nebo instituci můj případ náleží, a posílaly si mě mezi sebou tam a zpátky. Vždyť to je výsměch občanovi. Vždyť já se snažím domoci pouze svého práva před soudy a trvá to už celé roky! Všude si vás předvolávají a nedej bože, kdybyste prošvihli termín, tak potom máte smůlu a nikdo se vás už nezastane. Ale když něco potřebuje obyčejný občan, tak jaké má možnosti? Řeknou vám totéž, co řekli mně: Tak se suďte. A běží to měsíce a roky, jakoby o nic nešlo. A já se soudím, protože neustále věřím a doufám, že ne naivně, že přece spravedlnost musí zvítězit - a není přece možné, aby vám někdo cizí na vašem pozemku bez vašeho souhlasu postavil dálnici,“ konstatuje znechuceně Miroslav Besta.

Ten zároveň jako pravděpodobnou vnímá variantu, že všechno bylo předem naplánováno s tím, že bude jako vlastník nepravomocně vyvlastněn na základě určitého nátlaku na magistrátní úřednici (redakce má k dispozici záznam telefonického hovoru s úřednicí paní Babičovou, která na nahrávce o tlaku mluví). Následně by stát jako vlastník mohl postavit dálnici bez vyčkání 30denní lhůty k odvolání a než se Besta přes soudy domůže svého pozemku zpět, už tam bude mít dálnici postavenou a nic s tím neudělá.

Na celé kauze je smutné nejen to, jakým způsobem funguje systém, při kterém si státní organizace ŘSD "shání“ pozemky pro stavbu dálnic. Český stát, respektive jeho instituce, jednají s Miroslavem Bestou jako s potížistou, který chce ze státu dostat peníze. Jenže nejde o žádného spekulanta. Jak bylo zdůrazněno, pan Besta pozemek zdědil po svém otci, který ho vlastnil dlouhou dobu. Na rozdíl od různých spekulantů jde tedy o normálního člověka, který poctivě dědictvím přišel k majetku a už více než deset let si ho soudy a státní organizace přehazují. Přitom Miroslava Bestu všechno stojí jen náklady na právní služby a různé nemalé soudní poplatky. A všechno jen k tomu, aby se domohl pozemku, který mu po právu náleží. Případ budeme i nadále sledovat.