„Neřešily se strukturální chyby a nyní sklízíme důsledky chaosu,“ uvedl na úvod diskuse doktor Pikner. „I když stát částky do zdravotnictví navyšuje, tak stále platí o čtvrtinu méně, než je základní sazba. Jak je možné, že zdravotnická zařízení nejsou schopna pracovat s DPH. Stát si těch dvacet patnáct procent stejně stáhne zpátky. Na jednu stranu tam ty peníze pošle, na druhou pak si je vybere zpátky. Sestra v ambulanci má dvacet tisíc hrubého, v akciovce v nemocnici o tři tisíce navíc,“ konstatoval krajský zastupitel za TOP 09.
Bez pořádné injekce to nepůjde
Předsedkyně zdravotnických odborů Žitníková mu oponovala slovy: „V nemocnici bude mít základ minimálně 24 000 a k tomu další příspěvky. To jsou nesystémové věci, které se staly v minulosti, kdy se část nemocnic, jak nám tvrdili, vymanila z platového diktátu, tedy že se na ně nevztahují tarifní tabulky a nemocnice je odměňují mzdou. Mzdové parametry jsou nastaveny různě. To se dělo v dobách, kdy nebyly peníze. A nyní je vůbec kupodivu, že to ještě stále funguje. Docent Dušek dopočítal, že zdravotnictví by mělo dostat jednorázovou finanční injekci 30 miliard, aby se srovnaly základní sazby. A nikdo to nechce slyšet. Když bude vaše nemocnice mít více peněz, proč by nemohla dát té sestře 24, 25 tisíc. Proč máte sestru za 15 tisíc čistého?“
„Tady se vytvořil naprosto geniální systém zbavení se zodpovědnosti za zdravotní péči,“ uvedl Pikner poněkud škodolibě. „Mluvíme o jakémsi pojištění, přičemž to pojištění není. Prostě platíme daň. Tu si můžeme rozhodnout dávat do pěti institucí, které nemohou soutěžit, protože poskytují stejnou péči. Zdravotní pojišťovnu jsme zbavili tlaku, že je zodpovědná za distribuci peněz a poskytování zdravotní péče. Překlopili jsme to do toho, že jejich management je zodpovědný za to, aby vyšli na konci roku s nulou. Jestliže máme tuto strategii, tak je jejich cílem péči pokud možno neposkytovat nebo neplatit. Nikdo je nežene k tomu, aby něco dělaly. Zdravotnictví je v naprostém chaosu a chybí řízení. My se někam řítíme, občas někam přihodíme nějakou miliardu a doufáme, že to klapne,“ seznámil desítku přítomných s realitou dneška primář klatovské nemocnice.
Zachraňuje to záchranka aneb Mnoho studentů – jenže co s nimi?
„Ještě že Plzeňský kraj enormně podporuje záchranku,“ uvedl dále Pikner. „Ta prodělala za posledních dvacet pětadvacet let obrovský vývoj, že je schopna pacienty distribuovat do zařízení, kde se o ně postarají ve stabilizovaném stavu. Není třeba mít každých dvacet kilometrů nemocnici, která poskytuje něco, co nevíme, jestli je dobře. Musíme mít dobrou záchranku a síť nemocnic, které umějí dělat.“
Docent Dort pak uvedl: „Navenek to vypadá hezky – nabereme více studentů, bude více lékařů. Ale schopnost vystudovat lékařskou fakultu není tak úplně všem dána. Je to obtížná, dlouhá škola. Kde vzít ty nadané studenty, kteří jsou schopni ji zvládnout? Takže se nabere množství s horší kvalitou. A představte si v tom zdravotnickém provozu, když na praxi přijde dvacet lidí a oni se tam nevejdou. Nebo když jim asistent něco povídá, tak oni to už neslyší. A odborným lékařům, kterých je málo, přibude další výuka. A pak je zaměstnávání zahraničních lékařů. To je problém. Oni neumějí často dobře jazyk,“ ukázal na další problém uznávaný neonatologický odborník z plzeňské fakultní nemocnice.
Fotogalerie: - Zdravotnictví v krizi
Co to je, solidarita? Hanebnost!
Diskusi začal dobře oblečený muž ostře pravicového zaměření: „Problémem není ten či onen ministr z různé strany, ale to, že stát vůbec zasahuje do zdravotnictví. Pojem solidarita je pro mě absurdní, hanebný pojem, který se dnes používá a nemá se solidaritou nic společného. A na tomto hanebném pojmu je postaveno zdravotní pojištění. Trh funguje všude! Proč by to mělo být měřeno HDP? Protože si myslíme, že stát má poskytovat zdravotní péči. Když ke mně přijde soused a namíří na mne pistoli a řekne – zaplať mi operaci, zaplať mi určitý zdravotní úkon, tak říkáme, že to není správné, ale to samé když dělá stát, když nám ty peníze ukradne a tváří se, že je to solidární a správné, tak to je normální? Tato diskuse třicet let nikam nevedla,“ uvedl muž a sál ztichl překvapením.
Radní pro zdravotnictví Plzeňského kraje Milena Stárková namítla: „Jestli je solidarita sprosté slovo, tak sprosté slovo je i humanita. Takže když se někomu narodí postižené dítě, tak nemá nárok na podporu od státu?“
„Nemá,“ na to muž dvojnásobně šokující přítomné.
„Promiňte, ale to se vracíme do středověku,“ na to krajská radní Stárková.
Muž se však nedal a pokračoval se svým velmi svérázným výkladem: „Nemáte právo na něco, co mají ostatní lidé. Máte právo na to, co již máte, to vám nikdo nesmí vzít.“
„Vyspělá společnost se od té primitivní liší tím, že když je ta společnost vyspělá a bohatá,“ oponovala tvrdošíjně Stárková, rudnoucí a potlačující silný hlas: „… a my jsme velmi vyspělí a bohatí – podívejte se třeba do Afriky, tak se přece liší tím, že se dokáže postarat o ty slabé, kteří neměli to štěstí a nenarodili se jako silní jedinci.“
Muž na to: „Kdo říká, že se ta společnost o ně dobrovolně nepostará…“
A do vyhrocené diskuse vstoupila mladší dívka: „Pořád se tu řeší peníze a peníze! Každý správný zdravotník přece chce pomáhat lidem…“
Psali jsme:
Peníze jsou alfa i omega(?)
„Tady je pan přednosta Dort, který se celý život stará o nedonošené děti. Víte, kolik stojí jedno nedonošené dítě, které se narodí ve dvacátém pátém týdnu? Nebo když se leží na áru, na intenzivním lůžku, které se financuje z těch daní, tak snad většina normálních lidí by si toto nedokázala platit!“ zapojila se odborářka Žitníková.
„Proč se ale všechno točí kolem peněz ve zdravotnictví? To je strašné,“ otřásla se odporem dívčina.
Fotogalerie: - Vyklízení Kliniky
Odborářka nepřestala v protiútoku k pravičákovi: „Víte, kolik stojí den péče o člověka s infarktem? Když by si to měl někdo zaplatit ze svého, když tady koupěschopnost obyvatelstva a celý systém nefunguje tak, že byste byli schopni zaplatit třeba tři čtvrtě milionu za dvouměsíční pobyt v nemocnici nebo milion korun za to, když se vám narodí dítě v pětadvacátém týdnu? Ale těch dětí se tu ročně narodí okolo pěti set, možná i víc. A vezměte si, jak jsou lidé nemocní. Obrovské peníze se dávají za biologickou léčbu. To jsou peníze, které udržují společnost v nějaké kondici a společnost je opravdu solidární a postará se o část lidí, kteří zrovna nemají to štěstí,“ reagovala Žitníková. „Pokud budete vydělávat 150 000 korun měsíčně, tak si to můžete dovolit, ale co třeba když máte minimální mzdu, která je 13 200 korun za měsíc, tak si toto nezaplatíte, i kdybyste se rozkrájeli. A kdybychom měli pouze lidi, kteří vydělávají těch sto padesát tisíc za měsíc, tak by společnost nemohla fungovat.“
Už je to tu zase – ne lidé, ale nástroje
Pikner se zapojil slovy: „Zdravotnictví tady zaostalo, protože jsme z lidí nevytvořili klienty, ale nástroj na vydělávání peněz. Ve společnosti, která dnes negeneruje deset dvanáct dětí, tak abychom přežili a zůstali, musíme zachránit každého člověka. I ty maličké, staršího, každý je nějak té společnosti schopný přispět,“ konstatoval lékař.
Poslankyně Mauritzová k domu dodala, že „… nejdůležitější je naděje jak pro pacienty, tak pro zdravotníky. Studenti se nebojí říci, kde je problém, přicházejí i s návrhy. Přetíženost zdravotnického personálu vede k tomu, že nemáte tolik času na pacienta. I na to ti mladí poukazují. Když nastoupí do nemocnice, tak to vidí…“
doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D.
Dívka na to reagovala: „Já si spíš myslím, že jsou líní…“
Emeritní rektorka Západočeské Univerzity Ilona Mauritzová za smíchu auditoria odpověděla: „Nejsou! Když vám chybí tolik pracovníků na oddělení, tak vnímáme, aby bylo více pracovníků, aby byl čas na nemocné…“
Další mladý muž si posteskl: „Ta solidarita je zneužívána státem, to zneefektivňuje…“
Pravicový rebel se nedal: „Já odmítám používání pojmu solidarita!“
Mladý muž na to: „Žijeme přece ve střední Evropě! Zdravotnictví ale rezignovalo na radikálnější liberalizační reformu. Jak prostě do něj dostat větší kapitál, větší spolupodílnictví?“
Standard aneb Když si budou právníci mnout ruce
„Není to jednoduché, protože standard, který dnes dostáváte, je tak široký, rozsáhlý, jaký dostanete v málokteré západoevropské zemi,“ reagoval Richard Pitner. „Napřed byste musel přesvědčit společnost, aby si část zdravotní péče platila. Měla by být možnost, že si člověk na to spoří jakoby dopředu. Napřed ale musíme říci, co je to standard. Když jej svěříte do rukou zdravotníků, tak v tuto chvíli je to, co nejlépe umíme. Standard, který vymyslí pět profesorů na odborné společnosti, tak to se nezaplatí. Vy si musíte vzít k sobě nějaké ekonomy a najít kompromis.“
Fotogalerie: - Samková versus Kroupa
Docent Dort poté připomněl, že věda postupuje velmi rychle. „Vyvíjejí se i právníci. Lékař přece nemůže regulovat péči, protože to si na sebe poštve právníky a skončí u soudu. Protože řeknou – vy jste mohl poskytnout, ale neposkytl jste tu nejlepší péči. To prostě musejí udělat politici…“
„To je, jako kdybyste po význačném malíři chtěli, aby přestal malovat své špičkové obrazy a dělal jen standard,“ přirovnal situaci k umění Pitner.
„Když si vezmete očkování, co způsobuje autismus. Není blbeček nejšťastnější člověk? Proč se odstupuje od očkování?“ pustila se na další tenký let tatáž mladá dívka.
Docent Dort na to reagoval jednou větou: „Neodstupuje se, pouze skupina obyvatel si to vzala jako cíl.“
Dívka pokračovala: „Jak je to tedy s očkováním proti TBC? Doktoři nám říkají, že není vakcína.“
Pitner uklidňoval přítomné: „Ale je, očkuje se normálně…“
Džungle byla, je a (asi) ještě bude…
Radní Stárková to vzala obšírněji a z gruntu: „Co se stalo po revoluci? Ze socialistického zdravotnictví se stalo to, že do ambulantního zdravotnictví vstoupila soukromá sféra. Ambulantní lékaři jsou převážně soukromá sféra. Lůžková část zdravotnictví, tam máme státní nemocnice, krajské, můžeme mít nemocnice městské, církevní a soukromé. Každá ta sféra si v historické době, když vznikaly tyto obchodní společnosti různých typů, si v porevoluční džungli vyboxovala nějaké úhrady. Protože systém je bohužel takový, že úhradová vyhláška je podle toho, jak jste operovali člověka předloni. To není o tom, kolik skutečně vyléčíte lidí. Ten způsob, jakým si ta zařízení vyboxovala úhrady, nebyl průhledný. A v tom se jede dodnes a neumí se s tím nic udělat,“ konstatovala smutně.
Změna přijde od lidí, nikoliv od politiků
Muž, pravicový bouřlivák, se nedal: „Pojišťovat jen nákladné věci, a ne ambulantní záležitosti! Zdravotní pojištění nemá dnes s pojištěním nic společného. Nákladnou péči bych nenazval pojištění. A pak je tu děsivé procento lidí, kteří si opravdu nemohou pomoci a na které vy používáte tu vaši solidaritu. A já říkám – pravá solidarita je charita, je dobrovolná. Čemu vy říkáte solidarita, je natažená státní pistole, to nemá se svobodou nic společného… Změny nezpůsobí politika, ale musíte změnit myšlení lidí. Pokud jej nezměníte ve směru více morálního a racionálního fungování státu. Dnes je myšlení lidí takové, že jim je všechno úplně jedno.“
Odborářka Žitníková uzavřela diskusi slovy: „Víte, kolik stojí pojištění cizinců bez pojištění porodu a novorozence? Platíte to v roční splátce, ale jde o měsíční splátku. Je to 4 150 korun! Takže jestliže jsou tu lidé nízkopříjmoví, tak to by si těžko dovolili,“ konstatovala ostře.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
