Je druhá polovina 90. let. Roman Ječmínek, už v té době vládce Autoklubu, má sice své největší zářezy před sebou, ale už teď se chová jako pravý sicilský kmotr. Chystá se jedna z historicky prvních blokád českých silnic a dálnic naštvanými řidiči, spočívající ve schválně pomalé jízdě. Ta je sice nepříjemná, ale ne nezákonná, protože se přesně drží litery zákona. Roman Ječmínek, zcela ovládán totalitními názory minulého režimu, sedá k počítači a píše trestní oznámení na organizátory tohoto protestu, které neváhá nařknout z takových zločinů, jako je omezování osobní svobody, vydírání a sabotáž. Tento způsob protestu je přitom v demokratických zemích Evropy zcela běžně používaný a způsob i krátký čas jeho nasazení v konkrétním případě na blokování dálnice v Čechách byl přitom jen slabým odvarem toho, jak se v podobných případech stávkuje třeba v Rakousku nebo Francii- přičemž asi nikdo se neodváží Francii, považovanou obecně za jednu z kolébek demokracie, nařknout ze státního terorizování svých občanů. Mimochodem- poté, co se jeho zájmům postaví tehdejší ministr Josef Dobeš, čelí i on v roce 2012 Ječmínkovu udání na policii (dodejme rovnou, že také neúspěšnému).

Ale zpět do české kotliny na konec minulého století. Ječmínkovo oznámení přichází cestou ze státního zastupitelství na zapadlé obvodní oddělení policie v Lupáčově ulici v Praze 3- čímž žalobci dávají nepřímo najevo, co si o Ječmínkově udání myslí, protože jím vyjmenované trestné činy směřující proti státu nemůže vyšetřovat nejnižší služební žebříček v hierarchii orgánů činných v trestním řízení. (Mimochodem právě sem byl za své věrné služby komunistickému režimu svého času odsunut legendární major Zeman, než se po svržení Dubčeka v dubnu 1969 zase mohl vrátit na výsluní pražského Sboru národní bezpečnosti).

Pokud si snad Ječmínek myslel, že mu aspoň zde půjdou na ruku, hořce se zmýlil. Policista, kterému je spis přidělen, Ječmínkovo trestní udání pečlivě prověřil a pak odložil s tím, jak se uvádí v odůvodnění …“ se jedná v demokratické společnosti o zcela běžný a hlavně zákonný prostředek“.