Změně na místě předsedy i volebního lídra ČSSD patří úvod přehledu mediálních zajímavostí. „To je ten odchod-neodchod Bohuslava Sobotky, protože zůstává premiérem a z té funkce nikam neodchází. S tím odcházením a neodcházením má v posledních týdnech a měsících nějaký vážný problém, jako by se stále nemohl rozhodnout, jestli je, nebo není politik, jestli je, nebo není sociální demokrat, jestli je, nebo není předseda vlády, nebo co je vlastně zač. Ten problém s identitou má delší dobu. Zaujalo mě, jak na to zareagovala média, zvláště veřejnoprávní, zejména tedy Česká televize. A opakuji po stopadesáté, že o České televizi mluvím tolik, protože si ji všichni platíme, tak bychom si jí měli také nejvíce všímat. Nu a ve čtvrtečních Událostech, komentářích se na to téma sešli tři opravdu velmi zajímaví diskutéři,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.
Byli jimi Václav Dolejší ze Seznamu, Petr Honzejk z Hospodářských novin a Petr Kamberský z Lidových novin. „Ovšem pan Kamberský, i když lidovky patří Mafře, rozhodně není Babišův fanoušek. Stačí si přečíst jakýkoli jeho článek a poslechnout si jakékoli jeho veřejné vystoupení, například to zmiňované. Ale hlavně to byl opravdu neuvěřitelný výběr diskutérů. O České televizi často říkáme, že si vybírá k polemice ty souhlasící. Tentokrát se jim to opravdu velmi podařilo, protože Honzejk a Dolejší, to je jako kdyby byli z jedné party. Koneckonců na Seznamu exceluje Jindřich Šídlo z Hospodářských novin a podobně. Nevím, z jakého důvodu došlo k otevření zpravodajské sekce vyhledávače Seznam, je to v podstatě duplicita toho, co dělá podnik Economia. Názory lidí, kteří působí v obou médiích, se velmi přibližují, až shodují,“ upozorňuje mediální analytik.
Sobotkova kariéra je přehlídkou neschopnosti a amatérismu
Také komentátor Lidových novin jen přizvukoval, šlo o krásné unisono. „Všichni jsme si z toho odnesli dojem, že pan Sobotka padl omylem a že byl opravdu vynikající. Dokonce i pan moderátor se strašně snažil, aby na panu Sobotkovi náhodou neulpělo jediné smítko na klopě jeho pěkného obleku. Mě fascinovalo, jak se všichni snaží říkat, že Sobotka je oběť a že to je jen proto, že měl kolem sebe špatné lidi, špatný aparát. Ale to je přece o něm. To je jeho problém, když není schopen se obklopit dobrými profesionály, že i teď před volbami mu tam fungovaly manažerské týmy víceméně proti sobě jdoucí, to je zásadní problém. Dodneška není rozhodnuto o volební kampani, s jakými hesly a s jakými programovými prioritami půjde ČSSD do voleb, přitom volby jsou za chviličku. Takže ta strana páchá suicidální čin v přímém přenosu, to každý vidí,“ podotýká Petr Žantovský.
Vůbec nepochybuje o tom, že odpovědný za to je Bohuslav Sobotka jako předseda strany. „Pan Sobotka je možná hodný člověk, který se ale absolutně nehodí na práci, kterou dělá, a to už řadu let. Známe ho jako poslance, předsedu poslaneckého klubu, pak ministra financí. To mě úplně fascinuje. Jako kdybych já byl s novinářským vzděláním ministrem pro jadernou fyziku. To má k sobě asi tak stejně blízko, byl bych asi stejně kompetentním ministrem. Je pravda, že jako ministr financí se zasloužil o převod zbytkového podílu OKD panu Bakalovi, takže nějaký význam to určitě mělo, že byl ministrem. Ale je fakt, že jeho kariéra je přehlídkou naprostých projevů neschopnosti, amatérismu, diletantismu. Nikdy z něj nevypadla jediná myšlenka, vždy to byly jen bohapusté fráze, které měl odněkud naučené, v posledních letech zejména z Bruselu,“ tvrdí mediální odborník.
Špatně toho udělal strašně moc, ale sebereflexe mu chybí
Vadí mu oslavování Bohuslava Sobotky ve smyslu, že to je konečně ten správný konsensuální báječný politik nové doby. „Tak já si myslím, že právě na tohle nová doba zajde, že si do čela staví lidi, kteří nemají názor, nemají schopnost žádný názor vyjádřit, nejsou charismatičtí, jsou jenom univerzálně usměvaví a univerzálně vypouštějící fráze. A to přesně byl problém pana Sobotky, a to celá ta léta. Je pravda, že v době, kdy byl předsedou poslaneckého klubu, byl mnohem radikálnější. Vzpomínám si na jeho plamenné výzvy v době, kdy se likvidovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, protože jsem v ní seděl. Pamatuji si plamenné výkřiky Cyrila Svobody, paní Parkanové a právě pana Sobotky, kteří v Poslanecké sněmovně bojovali za čistotu, za tu pravdu a lásku proti zlé, ošklivé Radě pro vysílání, aby vzápětí poslanecká komise prohlásila – a posléze to soud potvrdil – že to odvolání bylo tehdy zcela protiprávní a neopodstatněné,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vždyť rozhodnutí vzešlé po křiku těchto poslanců bylo anulováno jejich vlastní komisí. „A nikdo z nich se nikdy neobtěžoval za to, že jsme byli protiprávně odvoláni, omluvit. Mluvím o tom v souvislosti s panem Sobotkou proto, že on se tehdy rétoricky velice agresívně vyjadřoval na naše adresy. Organizoval to s panem Špidlou, tehdy předsedou vlády, který je tak trošku z podobného kadlubu, co se týče hloubky a pestrosti myšlenek a způsobu jejich vyjadřování. Tehdy byli velmi zarytí bojovníci za pravdu a lásku. Ale nikdo se nikdy za nic nebyl schopen omluvit. A v tom je základní deficit toho, čemu říkáme nová doba nebo dnešní demokracie, že nejsme schopni sebereflexe, že nejsme schopni se omluvit za něco, když to uděláme špatně. A pan Sobotka toho udělal špatně strašně moc a dnes se tváří jako oběť,“ míní mediální analytik.
Omluvy za zavlečení do vládní krize se český národ nedočká
A nezapomněl ani na nedávný premiérův úlet. „Nevšiml jsem si, že by se českému národu omluvil za to, že ho zavlekl půl roku před volbami do vládní či vnitropolitické krize. Jenom kvůli sobě, jenom kvůli své obavě o svou kariéru. A nakonec z toho utekl jako malý kluk, když rozbije okno na záchodě a řekne, že to ne on, ale Tonda. To je opravdu velmi ‚chlapské‘. Jinak co se týče České televize, mně tam do té polemiky souhlasících chyběli ještě pánové Jelínek, Mitrofanov, Palata, Žák, určitě bych mohl jmenovat dál. Česká televize má obrovské spektrum lidí, které může zvát, protože ví, že všichni ti, které si zvou, si myslí to samé. Takže má absolutní garanci, že jí to nikdo nepokazí. No a ti, kteří to kazí, jsou na blacklistech a do České televize je nikdy zvát nebudou. Tak to má ČT jednoduché a teď i na šest let posvěcené Radou České televize,“ poukazuje Petr Žantovský na volbu staronového ředitele.
O budoucnosti sociální demokracie příliš mluvit nechce, protože do ní nevidí. „Ale nemyslím si, že stávající triumvirát je pro voliče sexy, navíc to není triumvirát, to je mnohavirát. Jde tam nejen o zájmy pana Pokorného skrze pana Sobotku, ale i zájmy dalších lidí skrze pana Chovance. Je tam pan Zaorálek, který je zase z úplně jiné ‚vesnice‘, také pan Birke, který je z úplně jiné ‚vesnice‘. To byla hvězda, která vyletěla z Náchoda do čela sociální demokracie na posledním sjezdu. Dá se říci, že dost nečekaně, ale kdo zná trošku souvislosti v Náchodě a okolí, tak to čekal, takhle se v sociální demokracii dělá kariéra. Takže tam je zájmů strašně moc. A myslím, že sociální demokracie zajde na to, že nemá co říct, tedy spíš to neumí říct. Měla by co říct, kdyby si to jenom ujasnila. Jenže nemá intelektuální kapacity a potenciál, aby si to sama vůbec uvědomila, co by měla říkat,“ míní mediální odborník.
V šesti bodech je vyjádřeno úplně vše k zahájenému řízení EK
Navíc není schopna nechat si solidně poradit od lidí, kteří jsou i kritičtí. „Celá léta se spoléhali jenom na lidi, kteří jim lezli do zadních částí těla, souhlasili s nimi a kývali, jak jsou báječní. Ale aby si nechali poradit expertně, na to byli příliš pyšní. Dnes na to dojíždějí, nevědí, co říkat, nevědí, jak to říkat, takže tam vítězí partikulární zájmy. A je to přesně to, o čem mluvil pan Babiš, když nastupoval do politiky. Nevím, jestli o tom mluví ještě dnes, ale tehdy mluvil o tom, že to je to propojení ekonomických zájmů s exekutivou, s legislativou a tak dále. To je přesně ono. Je tam několik jedinců a několik skupin, které hrají každá svoje vlastní karty a nemůžou se nikdy na ničem dohodnout. Volič není pitomý a pozná to. Takže si myslím, že sociální demokracie skutečně směřuje hluboce pod dvouciferný výsledek,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Druhé téma se týká rozhodnutí Evropské unie zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót.
„Kdo to vyjádření pana prezidenta Václava Klause a lidí z jeho institutu nečetl, tak by to měl udělat. Má to jenom šest bodů, ale je v tom řečeno úplně všechno. Teď mě může někdo obvinit, že jsem s Klausem dělal, že se odvolávám na autoritu, která mi je blízká. Ne se všemi jeho názory souhlasím, ale tenhle názor je přesně to, co potřebujeme v tomto okamžiku od státníka slyšet. Václav Klaus má tu velikou přednost, kterou mívají někteří – jen někteří, to čtyřikrát podtrhuji – američtí prezidenti. Nemá ji Barack Obama, ale měl ji třeba Jimmy Carter, starý Bush i několik prezidentů před nimi,“ vysvětluje mediální analytik.
Žaloby Česka jsou jen populistická gesta, může za to i Marek Benda
Tou předností je jejich obrovská schopnost zůstat státníkem, i když už nejsou ve vysoké funkci, což platí i pro Václava Klause. „V tom prohlášení není jedna předložka nebo spojka navíc, není vůbec co dodat. Tohle Klausovo vyjádření je to podstatné, co by teď měla naše republika dělat. Je zjevné, že Klaus jako státník a jako prezident zůstal ve své podstatě prezidentem a zastává zájmy našeho národa a naší země tak jednoznačně, že bychom ho za to měli adorovat, a nikoli dehonestovat v médiích, jak někteří činí. K samotnému tématu naše média i politici všeobecně zaujímají velice opatrnický postoj. Ústy pana Zaorálka říkají: ‚Ne, ne, nechceme kvóty.‘ Zapomínají na to, že kvůli Lisabonské smlouvě a v ní obsaženému artikulu sdílené politické odpovědnosti, jsou jejich slova v podstatě planá,“ poznamenává Petr Žantovský.
Vyplývá to ze skutečnosti, že Evropská unie svou většinou rozhodla a my musíme poslouchat, když jsme jejími členy. „Případné žaloby do Štrasburku nedávají žádný velký smysl. Jsou to jen populistická gesta před volbami a politici to dobře vědí. Pokud to nevědí, tak ať si to přečtou v tomhle článku. V každém případě s tím nemůžou dělat vůbec nic prostě proto, že jsme v Evropské unii a přijali jsme Lisabonskou smlouvu. Sledoval jsem v České televizi pana Marka Bendu, jak se kroutil, když mu moderátor připomněl, že přece také hlasoval pro Lisabonskou smlouvu. Vykrucoval se, že se mění okolnosti, že politika je stálá změna a dnes je to jiné. Ale když nejsem schopen udržet konsensus sám se sebou a nejsem schopen udržet integritu svého dlouhodobého vystupování, myšlení a politického rozhodování, jako třeba Václav Klaus, tak potom k čemu taková politika je,“ ptá se mediální odborník.
Topolánek bouchnul do stolu, ale pár statečných se vzepřelo
Pak je to opravdu jenom údržba a jenom o tom, že se politik rozhodne, že se jeden chodník natře na modro a druhý na červeno. „Jiný rozdíl v tom nebude. A jenom proto, že starosta má firmu, která prodává barvu červenou, a místostarosta firmu, která prodává barvu modrou. Tak se o to šábnou a jeden chodník bude modrý a druhý červený. Takhle se dělá politika v České republice, ode zdi ke zdi. Z Bruselu tehdy přijel Topolánek, bouchnul do stolu a řekl, že ODS podpoří Lisabonskou smlouvu, jenom nám leze na nervy Klaus, který je proti Lisabonské smlouvě, takže o důvod víc ji podpořit. Važme si těch pár statečných senátorů – myslím, že k nim patřil i pan Kubera, pan Pakosta a další – za ODS, kteří se postavili proti rozhodnutí Mirka Topolánka, proti příkazu podpořit Lisabonskou smlouvu. Tihle lidé dnes mají čisté svědomí,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Jaroslav Kubera
Naopak zákonodárci, kteří tehdy hlasovali podle Mirka Topolánka a teď vykřikují proti, to čisté svědomí nemají. „A to včetně pánů Sobotků, Zaorálků a dalších, je mi líto. Ale říkat, že svědomí do politiky nepatří, je nevkusný pragmatismus, který mě jako občana velmi uráží a odpuzuje. Jestli někdo prosazuje názor, že morálka a svědomí do politiky nepatří, sám do politiky nepatří. Evropská komise nás donutí ten czexit začít připravovat, jak predikuje Klaus, protože – opakuji – proti rozhodnutí Evropské komise o kvótách nemůžeme nijak protestovat. Tedy můžeme, ale nic nám to platné nebude, takže je to jen plácání do vody. My ty kvóty dodržet musíme, a pokud to nebudeme dodržovat, tak s námi Evropská komise bude zahajovat to řízení. Nakonec nám seberou část našich hlasovacích pravomocí tak, jako se chystají zakročit proti Polákům,“ očekává mediální analytik.
Evropská komise nás k czexitu donutí, díky jí za to
Přirovnává to k situaci v osmdesátých letech. „Když chcípala kobyla v Moskvě, tím míním kobylu komunismu, té už velmi zatuchlé despocie, tak se přece chovala úplně stejně, přitvrzovala. Když chcípala kobyla v Praze, tak místo toho, aby zahájila dialog s opozicí, tak poslala do ulic víc jednotek s vodními děly a zavřela víc lidí do zařízení předběžného zadržení. Chovala se přesně stejně hystericky, jako se dnes chová Evropská unie. Tehdy urychlili svůj pád, který byl jistě dán mezinárodně politickou dohodou, ale spočíval i v tom, že režim neměl oporu ve svých vlastních občanech. A už dlouho. Také Evropská unie ztrácí podporu i důvěru mezi občany, mimo jiné i České republiky, to se měří, je to až v desítkách procent. Jsem toho názoru, že Evropská komise nás dříve či později k tomu czexitu donutí a v podstatě díky jí za to,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na závěr si nechal článek, který vyšel první červnovou neděli pod názvem „Teroristé vs. média“ na serveru Manipulátoři.cz a jehož autorem je Petr Nutil. „I když to není z uplynulého týdne, stojí to za zastavení i proto, že na Slovensku vyšel v deníku Sme velmi podobný článek. Pan Nutil na statistikách ukazuje, kolik mediálního prostoru, konkrétně ve velmi významném deníku New York Times, se věnuje teroristickým útokům v porovnání s jinými druhy násilných úmrtí. Z grafů odvozuje, že tu je nějaké množství úmrtí, které neměly souvislost s islamismem, a vedle toho počet úmrtí, které měly souvislost s islamismem. A upozorňuje, že zatímco obětí islamistických útoků v USA ve sledovaném období je asi tak patnáctkrát méně než neislamistických, tak v mediálním obraze počet mediálních reflexí islámského terorismu je zhruba trojnásobný vůči tomu neislámskému,“ podotýká mediální odborník.
Porovnávat úmrtí následkem kouření a teroru je demagogie
Petr Nutil grafy komentuje tak, že s větší pravděpodobností zemřete na HIV, zabijete se sami či rukou běžného vraha, zemřete při dopravní nehodě, pádu, požáru, otravě drogami, než že by vás zabil terorista. Je téměř třicetkrát pravděpodobnější, že zemřete na něco tak obyčejného jako jsou následky svého kouření, než v důsledku obyčejné vraždy, o teroristech ani nemluvě. „A z toho máme my, čtenáři, vyvodit, že nás média zbytečně oblbují a zbytečně nás straší, protože kouření je mnohem nebezpečnější než islámský terorismus. A právě na to chci upozornit. To je strašlivě nebezpečný způsob uvažování, který byl obsažen i v článku slovenského deníku Sme. Srovnává naprosto nesmyslně nesrovnatelné věci, jako jsou určité typy nemocí nebo sociálního chování nebo určité typy zločineckého chování a dává je do jednoho pytle. To přece vůbec není možné,“ kritizuje Petr Žantovský.
Dávat do jednoho grafu mrtvé následkem islámského terorismu, kterých mohou být desítky či stovky, a mrtvé následkem kouření, které je prokazatelně karcinogenní, kde se jedná v americkém rozměru o statisíce, možná i miliony, považuje za demagogii. „Je to naprostý relativismus toho, co je statistika, to pak rezignujme na tuto vědu, protože je úplně zbytečná, jestliže tohle má být statistika. Ale hlavně to je velká demagogie, neboť bere v ochranu ta nebezpečí, kterých se dnes lidé bojí a která média nafukují. Pochopitelně, že média nafukují nebezpečí islámského terorismu, když vědí, že se budou dobře prodávat, protože to lidi zajímá, a tak si koupí ty noviny nebo si pustí to příslušné médium, čímž zvýší sledovanost a i příslušnou reklamu v médiu. Ekonomický výsledek je naprosto jasný, ale srovnávat to takhle vedle sebe je velmi nebezpečné, protože to zcela ignoruje současnou společenskou historicko-politickou situaci,“ míní mediální analytik.
Relativizovat islámský terorismus je dnes častý způsob uvažování
Proto připomíná, že nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale v situaci, která je nějak dimenzovaná a má svá obrovská rizika. „A ta rizika jsou nejenom dnes, ale budou i zítra nebo pozítří, přičemž nedohlédneme žádných čísel a žádných prognóz, to se prostě prognózovat nedá. Ale dnes to relativizovat znamená otevírat tomu dveře. A to je to, čeho se bojím, proč o tom mluvím a proč zmiňuju tento článek, protože přesně takhle se myslet nemá. Ne, že nesmí, ať si pan Nutil nebo kdokoli tak myslí, to jim nikdo nezakazuje. Ale je to postmoderní myšlení, které vytrhuje jednotlivá fakta z jejich souvislostí a dává je vedle sebe, porovnává je a zdůvodňuje tím svoji tezi. Je to jenom zdůvodňování teze, není to opravdové myšlení, opravdové argumentování a opravdové dokazování něčeho. Je to velmi nebezpečný způsob uvažování a bojím se, že v celém dnešním světě je velmi častý a možná i převažující,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
