„Data spokojenosti se životem v České republice stoupala do roku 2008, kdy přišla finanční krize. Ale od roku 2012 opět spokojenost stoupá a láme rekordy. Jsme však lépe ovlivnitelní negativními zprávami než pozitivními, a proto je jednodušší podávat vše tak, že se máme kvůli někomu hůř,“ sdělil sociolog Martin Buchtík s tím, že dnes jsou na paškále migranti a využívají toho hlavně populistické strany. Vyjádřil se tak v rámci debaty „Máme se fakt tak blbě?“ v pražské Malostranské besedě. Pořádal ji Institut pro křesťansko-demokratickou politiku a Nadace Hannse Seidela.
Rovnostářství a solidarita
Moderátorka akce Veronika Sedláčková nejdříve nadnesla téma rovnostářský přístup versus solidarita. „Tradice solidarity platí ve společnosti, která vyznává, že solidarita je hodnota. Mně se zdá, že to u nás moc nefunguje. Nemyslím si, že je společnost tak vyzrálá, že by si potřebu solidarity uvědomovala. Ohledně rovnostářství jde o nostalgii,“ podotkl k tomu kněz a teolog Ladislav Heryán. Historik a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jakub Rákosník zase poznamenal, že koncepce liberální společnosti ohledně dobrovolné solidarity nefunguje, Evropa k ní ještě nedospěla, a proto zde máme smluvenou solidaritu se sociálními dávkami a tak dále.
Jak dopadne ČSSD ve volbách do sněmovny?Anketa
„Československo bylo mezi válkami nejprůmyslovějším a nejlépe ekonomicky rozvinutým státem ve střední Evropě, přesto bylo ovládané Agrární stranou. Průzkumy mínění osmdesátých let pak dokladují, že čím menší obec, tím relativně větší spokojenost s normalizačním režimem. Je však zarážející, že v roce 1989 jen tři procenta lidí požadovala kapitalismus,“ dodal Rákosník. „Pocházím z Ostravska, a když přijedu domů, je tam Praha vnímána vždy jako svět sám o sobě. Funguje to i opačně. Co je mimo Prahu, je vnímáno jako venkov,“ doplnil Heryán.
O mladých
Generace mladých lidí, jež vyrostla po roce 1989, se podle Buchtíka, hlavního sociologa české části projektu Generation What, jenž právě mapuje názory a zájmy mládeže, obecně moc názorově neliší od starší generace, ale méně se zabývá politikou. Zhruba jen třicet procent z nich se o politiku zajímá aktivně, což je vidět na volební účasti. Řeší jiné problémy, dorůstají do aktivního života a představa, že se z nich stanou političtí aktivisté, je utopická. Nicméně jsou optimističtí a v porovnání se Západem mnohem více zaměření na budoucnost s tím, že se budou mít lépe než jejich rodiče.
„Mladí na ulici se ve společnosti špatně orientují. Flákají se životem a chtějí si užít, zhulit se, opít anebo jen pokecat. O ničem do budoucna moc nepřemýšlejí. Velkou roli v tom hraje, jak funguje jejich rodina, což je většinou špatné. Proto jsou pro ně funkčnější sociální služby, které se jim věnují a z části nahrazují to, co by jim měla dát rodina. Nicméně tyto služby jsou v pozici Popelky,“ zmínil kněz Heryán, jenž se mimo jiné zabývá problémovou mládeží. Historik Rákosník dodal, že celé dvacáté století jdou výdaje v sociální oblasti na důchody a zhruba jen dvacet procent jinam, takže na mládež toho už moc nezbude.
O církvi a štěstí
Na přetřes se dostala otázka, jestli by k lepší náladě v Česku neměla přispět církev jako nositelka naděje. Byl zmíněn předseda ODS Petr Fiala, jenž napsal knihu Laboratoř sekularizace. „Historici si moc nejsou jistí, co je zatím. Jsme si jisti, že to není dědictví komunismu. Podívejte se třeba na Polsko. Já mám za to, že jde o dědictví národního obrození, které nastartovalo nacionalismus a bylo úspěšné v konfrontaci s katolicismem vnímaným jako služebník habsburské monarchie,“ sdělil Rákosník a Buchtík dodal, že česká společnost je k církvi rezervovaná, což nedávno posílily církevní restituce. Teolog Heryán doplnil, že nemá rád, když se někdo vydává za hlas církve, protože jde o velmi diferenciované společenství, kde si něco jiného myslí kardinál Duka a třeba kněz Tomáš Halík.
Zatímco mladá generace pociťuje životní nejistoty v zaměstnání, bydlení, finančním zabezpečení, dědům a babičkám bere důvod k optimismu ztráta životní síly a zhoršení zdravotního stavu. „Starší lidé vyrůstali ještě v době, kdy bylo stáří autoritou. Když se do toho věku dostali, zjišťují, že je společnost neuznává, protože neumějí jazyky a technologie,“ podotkl Buchtík. „Postmoderní ekonomika se, co se týče technologií, vyvíjí velmi rychle. Každý rok se život prodlužuje o tři měsíce, starých lidí je hodně a důchody se stávají břemenem,“ doplnil Rákosník.
Nakonec byla zmíněna Zpráva o štěstí ve světě, kterou každý rok vypracovává na zakázku OSN Kolumbijská univerzita v New Yorku. Ta země hodnotí podle takzvaného indexu štěstí. Ten tvoří faktory jako hrubý domácí produkt, délka života, korupce, svoboda se rozhodovat či bezpečnost. Loni skončilo Česko v pořadí 157 států na sedmadvacátém místě, když předstihlo třeba Francii, Itálii či Japonsko.
Jak to vidí Češi:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
