Rozhovor prezidenta Václava Havla s novinářem Jiřím Ledererem je první ukázkou, jež se datuje z dubna 1975, tedy v době po Havlově otevřeném dopisu prezidentu Husákovi. Vyšel ve svazku České rozhovory, Edice Petlice.

Havel ve svém otevřeném dopise doktoru Husákovi hodně psal o strachu. Lederera tehdy zajímalo, zda prožil někdy obrovský strach, který ovládne celý organismus a všechny jeho fyziologické činnosti? „Nevzpomínám si, že bych někdy takový ‚globální‘ strach prožil. Znám přirozeně různé strachy. Bojím se Veřejné bezpečnosti jako řidič, zvlášť když jedu a mám v sobě nějaký alkohol,“ odpověděl Havel.

Dodal, že je velký trémista, že se bojí takových situací, kdy bude záležet jen na něm, zda obstojí, například prý v různých veřejných vystoupeních, zkouškách a podobně. „Mívám poněkud iracionální strach z telefonu – nesmírně nerad telefonuji. Občas trpím jakousi ‚poštovní nervozitou‘, totiž strachem z pošty – aniž bych věděl o něčem konkrétně zlém, co by mi mohla pošta přinést,“ prozradil.

Promluvil i o úzkosti. „Znám přirozeně i to, co zná snad každý – totiž občasnou celkovou úzkost ze života, jakousi obavu, zda svůj život unesu a zda v něm obstojím,“ řekl tehdy náš první porevoluční československý prezident s tím, že mezi těmito různými strachy vůbec není jakýkoli strach politický nebo politicko-existenční nebo strach z politické policie. „Tyhle strachy vůbec neznám a jsem rád, že aspoň toho jsem ušetřen,“ doplnil.

Nějaký čas Havel pracoval v Trutnově v pivovaru. „Proč? Snad z finančních důvodů,“ zajímal se Lederer, což mu následně Havel potvrdil. „Pracoval jsem tam jako pomocný dělník. Šel jsem tam z finančních důvodů – neměli jsme tehdy peníze na živobytí,“ přiznal a zmínil, že se situace lepší a nějaké peníze má, tak už tam být nemusí. „Rozhodně jsem tam nešel tedy ‚poznávat život‘ nebo přesvědčovat své okolí a sebe o tom, že mi nevadí koulet po dvoře sudy nebo vstávat ve čtyři hodiny,“ upřesnil a dodal, že ‚tvůrčí brigády‘ spisovatelů do továren mu vždycky byly k smíchu.