Podle informací ruských médií se zdá, že obě strany konfliktu v poslední době provádějí „rozvědku bojem“, která vedla k intenzívnějším vojenským střetům v posledních dnech. Ukrajinský štáb ATO dnes naopak informoval, že za zvýšenou bojovou aktivitou „proruských okupantů“ je snaha o to vtáhnout ukrajinské jednotky do konfliktu a následně žádat vojenskou pomoc Ruska – to znamená fakticky vtáhnout do konfliktu obě strany. Ke slovu se opět dostala těžká vojenská technika v oblasti kolem doněckého letiště a dále kolem přímořské Mariupole, kde došlo v neděli k těžkému odstřelování. Velké vojenské síly se podle dostupných zdrojů koncentrují v oblasti Doněcku a Mariupole, zatímco na luhanské frontě je zatím poměrně klid. Někteří na obou stranách spekulují o tom, že k novému vojenskému střetu na Donbase dojde do podzimu.

Je velmi pravděpodobné, že ukrajinský konflikt hned tak neskončí a že pokusů o nalezení dohody bude muset být zřejmě mnohem více. Vývoj nejen za poslední týden ukazuje na to, že minské dohody z února 2015 se jako platforma k řešení vyčerpávají. Proč?

Mezinárodní rozměr donbaského konfliktu

V případě konfliktu na Donbase je prvním kamenem úrazu otázka postavení obou regionů ve vztahu ke Kyjevu, který se k možnosti „zvláštního statusu“ v rámci ústavní reformy staví přinejmenším zdráhavě. Řada ukrajinských politiků opakovaně deklaruje, že „zvláštní status“ je pro ně nepřijatelný, protože ho považují za konec ukrajinské nezávislosti tváří tvář Moskvě. V červenci se stalo očividné, že jsou v této otázce pod mezinárodním tlakem. Minsk II určil několik bodů, které mají vztahy mezi Kyjevem a Doněckem a Luhanskem normalizovat, takže teoreticky uznává, že problémem k řešení je ústavní uspořádání země a pozice obou regionů na Ukrajině. Jenže v Kyjevě tomu věří málokdo, protože v konfliktu vidí ve skutečnosti jenom „válku s Ruskem“ (respektive válku Ruska proti Ukrajině) a Ukrajinu vnímají jako ukrajinizovaný unitární stát, který se teď ve všech aspektech vymezuje vůči dnešnímu Rusku (zahraničněpolitických směřováním na Západ, jazykově, kulturně i ekonomicky). Kyjev nevnímá problém jako problém vnitřního uspořádání země, ale jako mezinárodní konflikt a popřípadě součást obnoveného budování jednotné Ukrajiny jako součásti Západu takříkajíc „krví a železem“.