Starosta Hulína: ODS musí vydechnout

Pane starosto, v zastupitelstvu a radě města jste již od roku 1994. Jak byste zpětně uplynulých téměř 20 let hodnotil? A do jaké míry se naplnily priority, s kterými jste tehdy do politiky vstupoval?

Do komunální politiky jsem vstupoval jako 28letý mladík plný nadšení, dychtivý po novém, s ambicí pracovat pro město, ve kterém jsem se narodil, plný entuziasmu a porevolučního nadšení. Mojí prioritou bylo tehdy hlavně školství, ve kterém jsem pracoval, tehdy už jako ředitel Základní školy J. A Komenského v Hulíně.

Stejně jak se člověk vyvíjí, získává zkušenosti, stejně tak se postupně vyvíjí jeho pohled na celou šířku problematiky komunální politiky. V návaznosti na to se mění i priority, které si před sebe staví. Už nejde jen o fasádu své školy. Postupně jde o uvažování, jak já s oblibou říkám, v širších souvislostech. Bude investice i ekonomickým přínosem nebo budou vytvořeny jen další náklady? Bude spokojených víc lidí? Připravujeme a realizujeme takovou šíři akcí a investic ve všech oblastech života občanů, abychom naplnili požadavky zákona o obcích, který nám ukládá udržitelný rozvoj města.

Momentálně je pro mě prioritou vyrovnané hospodaření města bez úvěrů, investice převážně s dotací a přednostně do úsporných akcí, opatrná rozpočtová politika a efektivní, funkční městský úřad. Myslím si, že se daří je spolu s radou města a zastupitelstvem naplňovat. Důležitým předpokladem je také spolupráce celého nejužšího vedení radnice.

V tomto vidím naplňování priorit, které se v čase mění. Jednak tím, jak člověk získává zkušenosti, jaká je společenské poptávka, a co si město a jeho občané nejvíce přejí a co je nejvíc trápí.

Neměl jste také někdy ambice kandidovat do vysoké politiky? Proč?

Nemohu říct, že bych o vstupu do vyšších pater politiky neuvažoval. Ostatně jsem byl také na jedno volební období zvolen do zastupitelstva Zlínského kraje. Byla to velmi vzácná a dobrá zkušenost, za kterou jsem vděčný. Člověku se otevřou další obzory a další, ty moje „širší souvislosti“. O to víc tvrdím, že ambice musí být vždy doprovázena pokorou. Pro mě osobně je momentální ambicí obhájit místo starosty v Hulíně. Je ambicí sebevědomou a zároveň ambicí s pokorou.

Starostou jste druhé volební období. Jak se za dobu vašeho starostování proměnil chod úřadu?

Chod úřadu se proměnil. Je užší, efektivnější, aktivnější, týmovější, je tu lepší pracovní atmosféra, funguje systém vnitřní kontroly. V samosprávných činnostech si nejvíce cením aktivity tajemnice našeho úřadu, úředníků, jejich nápadů, které naplňují naše společné cíle. Pro samosprávu je důležité vědět, že se o úřad může opřít, že od něho má prvotní zpětnou vazbu, že mezi nimi existuje elementární důvěra a loajalita.

Za poslední dvě volební období se úřad změnil podstatně ve struktuře i personálním obsazení. Snížil se počet odborů ze 7 na 5. Počet pracovníků úřadu klesl o 8 lidí.

A budete se snažit mandát obhájit i do třetice?

Ano. Budu se snažit znovu nabídnout lidem získané zkušenosti, schopnosti, invenci, získané kontakty …. Poučen z chyb, o kousek moudřejší, s odhodláním a pokorou nabídnout občanům svou práci.

Od roku 1998 jste také členem ODS. V čem tak nyní vidíte příčiny její krize a pokles stranických preferencí? Mnozí kritizují stranu za to, že rezignovala na svůj program a pravicové hodnoty, když například několikrát během uplynulého volebního obdobní zvýšila daně. Souhlasíte s touto kritikou a myslíte si, že je třeba tak politiku strany opět změnit a jít zpět doprava?

ODS musí vydechnout. Musí se ideově ukotvit, nechat odpadnout přisátá klíšťata, znovu nabrat dech a bránit pravicové hodnoty.

Co říct na „zpronevěření se“ programu? Politika je ze své definice umění možného. Jakým způsobem a s jakými počty byla sestavena Nečasova vláda, víme všichni dobře. Jak se pak hegemonem v takovéto vládě stává bezvýznamný, přitom rozhodující koaliční partner, jsme mnohokrát viděli a důsledky této politiky ostatně také.

Je však také třeba říci, že tato vláda, přes všechny výhrady k ní, udělala pro tuto zemi spoustu pozitivního. Paradoxně se všechno negativní svezlo na hlavu Petra Nečase, kterého já osobně považuji za oběť celé této nechutné historie a dosud za jednoho z mála slušných politiků. Jeho osobní život mně nepřísluší hodnotit. V české politice je slušnost bohužel zatím vnímána jako slabina.

ODS jako konzervativní strana měla důsledně trvat na zásadních konzervativních principech. Mám však obavu, že řada politiků ODS po letech Topolánkova a poté i Nečasova vedení, pozapomněla, na jakých ideových pilířích je ODS postavena. Politice ODS posledních let je třeba také vytknout soustředění se čistě na ekonomiku, ze které se nám stalo novodobé náboženství. Zapomnělo se na další tzv. nadstavbová témata, ale také na politickou a ideovou práci uvnitř ODS. Kandidovat pod značkou ODS nebude jednoduché, ale na její momentální pozici nenesu vinu. Nechystám se měnit dres.

Máte ale zkušenosti i jako ředitel školy a v současnosti jste členem výboru pro školství, výchovu a vzdělávání Zlínského kraje. V čem tak vídáte příčinu úpadek českého školství a jaké je podle vás východisko?

Členem výboru pro školství již v tomto volebním období nejsem. Ve školství jsem se pohyboval jako učitel, ředitel školy a pak několik let také jako školní inspektor. Přiznám se, že jsem ze systému trochu vypadl, i když jeho problémy dál sleduji.

Můj názor na školství je konzervativní. První chyba se podle mě stala již v momentě reformy státní správy, kdy bylo zrušeno odvětvové řízení ve školství. Pravomoci se roztříštily mezi krajskými úřady a pověřenými obcemi a hlavně základní školy zůstaly viset ve vzduchoprázdnu. Bez metodické podpory, bez oborného poradenství.

Dodnes neexistují standardy základního vzdělávání, Výzkumným ústavem pedagogickým byla bez vazeb k pedagogice, jako vědě, prezentované především pedagogickými fakultami vysokých škol, vymyšlena „nová pedagogika“ s novými pojmy a nastaveny Rámcové vzdělávací programy. Bohužel tak byly provedeny při kurikulární reformě i v systému řízení nevratné kroky, které těžko povedou ke zvyšování kvality vzdělávání zejména v segmentu regionálního školství.

Stát garantuje a platí vzdělávání. Mělo by být tedy pro stát prioritou číslo jedna. Kdo garantuje a platí, musí také řídit. To podle mne znamená, že plánuje, organizuje, vede lidi a lidské zdroje, a kontroluje. Na řadu těchto základních řídících funkcí stát rezignoval.

Jsem naprosto pro liberální postupy v metodice výuky, ve výběru organizačních forem, alternativní didaktice, ale řídit školství by u nás měl konzervativně stát. Děláme ve skutečnosti pravý opak. Tam, kde máme být konzervativní, jsme liberální. Kde máme být liberální, jsme konzervativní. Navíc jsme často nekompetentní. Proto se na systému přiživuje řada dalších subjektů.

Stavba spojnice české a slovenské D1 možná příští rok znovu začne. Státní fond dopravní infrastruktury počítá se stavbou prvních kilometrů mezi Hulínem a Fryštákem příští rok. Plánované zahájení stavby je ale podmíněné – dojde k němu pouze, pokud soud odmítne žalobu ekologických sdružení, podle kterých vede trasa dálnice místy, kde žijí zvláště chráněné druhy. Jak se vy osobně k aktivitám aktivistů stavíte? Připomeňme, že to není tak dlouho, co zkomplikovali ekologičtí aktivisté například i stavbu dálnice D8. A co od rychlostní silnice R49, která má vést z Moravy na Slovensko slibujete?

R 49 je důležitou podmínkou zlepšení dopravní obslužnosti našeho kraje z mnoha hledisek. Ekonomických zejména. A to předpoklad pozitivního rozvoje našeho regionu.

Ekologičtí aktivisté? Kolik jich je skutečně ekologickými aktivisty, kterým jde o životní prostředí a ne jen někým placenými komplikatéry a vyděrači dotovanými navíc z veřejných prostředků? Co je to vůbec životní prostředí? Je to skutečně kaluž se vzácnou kuňkou zelenou, nebo ulice našich obcí a měst plné aut, kamionů a jejich výfukových plynů. Kdo má přednost? Kuňka zelená nebo školáci a senioři denně ohrožovaní dopravou při cestě do školy nebo na nákupy? Příliš mnoho svobody, žádná zodpovědnost! Paradoxně mají v těchto otázkách ze stavebního zákona ekologické aktivity více zákonných pravomocí, než obce. Něco je tu špatně!

Na potřebnou opravu městských chodníků nemá město peníze, a tak jste vyhlásil nedávno ve městě Akci Z, kdy jste povolal občany, aby se svépomocí na opravě potřebných městských chodníků přičinili. S jakou reakcí se výzva setkala? Někoho také může výzva u pravicového politika překvapit. Co vás k ní vedlo? A byl byste tak zastáncem obnovení povinné veřejné služby, která u nás začala platit na začátku roku 2012, ale kterou loni v listopadu zrušil ÚS?

Dovolil bych si na tomto místě poopravit pár posunů, ke kterým došlo v médiích, oproti skutečnému záměru této akce. Nad tím jak je tento nápad prezentován, a jak i Vy ho ve své otázce vykládáte, je úsměvný a velmi mě pobavil. Dokonce mě prý chválili představitelé levicových stran za tento „nápad“. (Aspoň je vidět, jak široký mám koaliční potenciál J!)

Důvodem nebylo to, že by město nemělo peníze na opravy chodníků. Město normálně chodníky opravuje a udržuje podle stanovených priorit a podle možností rozpočtu. V případě naší Akce Z – zapoj se nikdo nikoho nepovolal, tak jak to bývalo za socialistické akce Z. Naší snahou bylo skutečně na bázi dobrovolnosti nabídnout možnost svépomocí (samozřejmě za určitých pravidel a předpokladů a za odborného dozoru) si v určených lokalitách města opravit chodník před vlastní nemovitostí. Město by po posouzení a rozhodnutí o podpoře takového záměru dodalo materiál, techniku a odbornou pomoc. Zájemce pak svou práci. Jednoduché.

Byl to pokus o motivaci lidí se skutečně aktivně prací zapojit do rozvoje města. Nešlo rozhodně primárně o úsporu peněz, která je navíc téměř zanedbatelná.

Velmi vydařená a občany města přijatá byla akce Zasaď si svůj strom, při které město vysazovalo alej ovocných stromů podél polní cesty za účasti celých rodin s dětmi. Každý měl možnost si svůj strom zasadit, uvázat a dál může sledovat, jak se mu daří. Myslíte, že účelem bylo ušetřit peníze za výsadbu stromů? Účelem bylo zapojit lidi, zapojit komunitu, vzbudit aktivitu, podpořit vztah ke skutečné, ne jen transparenty a řetězy kolem stromů deklarované tvorbě životního prostředí. Myšlenka Akce Z – zapoj se byla analogická, velmi podobná.

Možná to byl nápad naivní. Dnes je trend hlavně nadávat, hledat negativa, k řešení sebemenších potíží volat nejlépe hned televizi nebo věnovat týdny času sepisováním a sháněním podpisů pod petici, namísto jednoduché půlhodinové návštěvy na radnici nebo na veřejném zasedání zastupitelstva. Dnes není „IN“ být aktivní, být pozitivní, být ochotný něco udělat. To se nenosí. Je jednodušší sednout k počítači a vylít si vlastní blbou náladu a frustraci nejlépe anonymně na diskuzních fórech a sociálních sítích. Ve společnosti, ve které se už děti ve škole stydí za své dobré výsledky, za jedničky, kde elitou nejsou úspěšní, ale hlasití, kde se lidé stydí za svůj úspěch, kde se lidé bojí vyjádřit svůj pozitivní názor, tam se zřejmě také občan stydí pro OBEC něco udělat.

Záměrně píši OBEC velkým písmem. OBEC není jen radnice. OBEC je totiž především společenství lidí, kteří spolu žijí a spolu se snaží něco vybudovat, něco někam (nejlépe dopředu a k lepšímu) posunovat. Radnice je OBCE. Není nepřítelem občanů. Je jejich.

Navíc si myslím, že rozvoj obce a hodnocení výkonu starosty není jen v délce chodníků a potrubí. Obec má usilovat o udržitelný rozvoj. Nejen tedy o důležitou infrastrukturu, ale i „ducha“ obce, o kulturu, tradice, obracet se ke kořenům. Má kultivovat své občany a vzdělávat je, podporovat život komunity, kterou obec v nejširším slova smyslu je. Proto organizujeme společnou výsadbu alejí, vymýšlíme Akce Z-zapoj se, vysazujeme lesopark, abychom si zlepšili životní prostředí. Proto pořádáme řadu kulturních, vzdělávacích akcí, výstav, besed, podporujeme kulturu, městskou knihovnu, proto jsme rekonstruovali Muzeum Františka Skopalíka v Záhlinicích, ze kterého chceme vybudovat středisko hanáckých tradic a hanáckého kroje. Proto pomáháme finančně prostřednictvím Programového fondu města a rozpočtu neziskovým organizacím, farnosti, školským zařízením a vytváříme prostor a zázemí pro jejich aktivity. Pracujeme proto také vydání historické publikace o městě Hulíně.

Přál bych si, aby občané Hulína byli hrdí na svoje město. Přál bych si být starostou spokojených vzdělaných, informovaných a aktivních lidí, nejen chodníků, ulic, plynovodů a vodovodů.