V čele úřadu jste po komunálních volbách nahradila Luboše Kuchynku z ODS a jste tak historicky první starostkou města.  Čemu přičítáte svůj úspěch a jaký je to pocit být starostkou?

Jsem Hustopečankou tělem i duší. Narodila jsem se zde, navštěvovala základní i střední školu a po studiu na vysoké škole jsem začala učit na místním gymnáziu. Učila jsem celých 30 let. Za tu dobu mi pod rukama prošly dvě generace studentů.

Celý život se aktivně zapojuji do dění v našem městě, především do kulturního dění. Naše město není velké, není anonymní, proto se téměř všichni známe osobně. Lidé mě poznávají, mnozí znají naši velkou rodinu, znají mé životní hodnoty, mé přednosti i nedostatky.

Občané volali po změně, stala jsem se lídrem a zvítězila.

A jaký je to pocit být starostkou? Velká odpovědnost, velká výzva k odvážným činům, nebát se dělat rozhodnutí, komunikovat a nelhat. Kantořina pro mne byla posláním a věřila jsem, že pokud svou autoritou a příkladem pozitivně ovlivním alespoň několik mladých lidí, pak má moje práce smysl. S podobným cílem jsem v listopadu 2014 vstoupila do komunální politiky.