Štefan Füle na úvod nastínil svou představu „Evropy pěti tváří“. V první řadě je to podle něj Evropa, která v nestandardní době nabídne nadstandardní podmínky pro bezpečný a zajištěný život. „Když mluvíme o nestandardní době, jde o svět, který přechází z bipolárního do multipolárního modelu, a bohužel i o svět, kde pravidla a principy mezinárodního práva nemají všude stejnou platnost. Já chci mít Evropu takovou, aby byla dost velká na to, aby připravovala pravidla, kterými se budou chtít řídit i ostatní, a takovou, která i v době krize dokáže zajistit prosperitu pro své obyvatele. Druhá tvář Evropy, jakou bych chtěl mít, je taková, v níž se nemusí jezdit boxovat za národní zájmy od Bruselu. Chtěl bych mít Evropu, kde suverenita není něco, co jsme odevzdali někomu do Bruselu, ale abychom mohli mluvit o sdílené suverenitě, kdy budeme mít sami také odpovědnost za tuto suverenitu,“ řekl v Brně bývalý český eurokomisař.
Třetí tváří Evropy by podle Füleho měla být Unie, která se zabývá stejně tím, co se děje za jejími hranicemi, jako tím, co se děje uvnitř EU, protože v dnešním globalizovaném světě „se za žádný plot neschováme“. „Chci takovou Unii, která nebude ztrácet čas debatami, jestli větší nebezpečí hrozí z jihu, nebo z východu, ale která si uvědomí, že každá z těch hrozeb může ohrozit život, jak ho známe a jak jej preferujeme. A chci mít EU, která bude schopná řešit konflikty nejen v nejbližším okolí,“ uvedl Štefan Füle. Kromě toho vyslovil požadavek na jednoznačnou a jasnou azylovou politiku, ochranu hranic a také solidaritu.
„Chci mít Evropskou unii, kde trvalý pobyt poskytneme jenom těm, kdo prokážou úsilí o integraci do naší evropské společnosti. A Evropu různých orbitů a možná i různých rychlostí a chci mít Evropu hodnot, kde toto slovo není prázdným pojmem,“ popsal svou vizi Štefan Füle, který v závěru popsal i svůj požadavek na ČR, který spočívá v zachování svobodné diskuse, v jejímž rámci „bychom se mohli i pohádat, ale aby na konci všichni cítili, že je to Evropa naše“.
Základní hodnoty – demokracie a tržní hospodářství
Politolog a děkan Fakulty sociálních studií MU Břetislav Dančák ocenil Füleho přístup v tom, že spojil Evropu a Evropskou unii, a přirovnal potřebnost takového pojetí k tomu, jak chápeme pojmy Amerika a Spojené státy. „Pro mě je Evropa spojena s univerzálními hodnotami, jako je svoboda a vazba k tradici, která dala vzniknout demokracii a tržnímu hospodářství. To jsou pro mne nejen evropské, ale transatlantické hodnoty a je pro mne nepochopitelným fenoménem, když se vnímají jako podstatné rozdíly Evropské unie na jedné straně a USA na straně druhé. To je neadekvátní situaci, ve které se nacházíme,“ řekl Břetislav Dančák. Pokud jde o hodnoty, nedovede si představit, že bychom se jako Česká republika zřekli komplementarity našeho členství v Evropské unii a současně v NATO. Dělat velké odlišnosti mezi naším členstvím v EU a v NATO je podle Dančáka podstatnou chybou, protože obě organizace představují entity, které vyjadřují euroatlantické hodnoty.
Co je vlastně Evropa?
Michal Horáček se v počátku debaty pokusil prozkoumat samotné téma definované názvem „Jakou chceme mít Evropu“. Problematický je podle něj jak sám pojem chtění, tak i to, zda je možné jakkoli Evropu „mít“. „Je to jako mít pravdu. Pravdu nelze mít, pravda je intence, nejde fixovat, a podobně je to s Evropou. Ale on je problém i s tím, co je vlastně Evropa. Zeměpisně není nic, je to vlastně západní výběžek Eurasie,“ zahájil svůj příspěvek Michal Horáček, podle nějž je to stejně problematické i se sdílením evropských hodnot a ukazuje se, že Evropa je spíš idea či přání něco mít, a je na ní proto potřeba pracovat. Horáček upozornil, že v debatě o EU, za kterou se všichni deklarativně staví, selháváme v tom, co by se dalo popsat jako jednotící myšlenka, velký příběh, který nás táhne za nějakým cílem.
K obtížnosti vymezování teritoria Evropy se přihlásil i Břetislav Dančák a přidal dvojí historicky uplatňované pojetí, podle nějž záleží na tom, odkud se na její východní hranici díváme. „Tu otázku si musíme zodpovědět společně s východním partnerem, který často sám neví, čím chce v Evropě být. Když je v Rusku osvícený vládce, chce se přibližovat Evropě, která je dobrým zdrojem inspirace a prosperity,“ vysvětlil Břetislav Dančák. Jiný přístup podle něj ale nastává, když se v Rusku klade důraz na odlišnost a následuje spíše snaha o anexi evropských území. K Horáčkově pohledu na absenci jednotícího principu politolog Dančák uvedl, že v současnosti skutečně v Evropě chybí určitý viditelný leadership, který by vybudoval příběh cíle, za kterým máme jít a najít silného lídra, kterého by všichni následovali. Takový příběh dnes dokáže vyprávět Rusům Vladimir Putin.
Politici řeší krize, až když to jde na dřeň
Dalším tématem byla migrační krize a evropské hodnoty. Prvním, kdo se k němu vyjádřil, byl Štefan Füle. Upozornil, že pravidla přijímání migrantů byla nastavena v době, kdy do Evropy přicházelo nejvýš čtyři sta tisíc lidí ročně, takže není divu, že se nyní tato pravidla musí měnit. „Pokud relativizujeme pravidla, a ne hodnoty, nemám s tím problém. Ten bych měl, kdybychom teď pouze věc relativizovali, nepoučili se, to se ale myslím naděje. Daleko větší problém mám s tím, že se politici zabývají krizemi, až když to – jak se říká – jde na dřeň. Vzpomínám si na bývalého tajemníka OSN Kofiho Annana, který už v roce 2003 varoval, že se Evropa stane cílem migračních vln, a my jsme ještě v roce 2013 přijali v Evropské radě dvoustránkové prohlášení k řecké krizi a o migraci tam byl jediný odstavec,“ řekl k migraci a evropskému přístupu Štefan Füle.
I přes uvedené problémy pak Michal Horáček hájil myšlenku jednotné Evropy s poukazem na skutečnost, že on sám ve věku třiašedesáti let patří k první generaci v historii českého národa, která nezažila válku. „Kdyby jen kvůli tomu měla existovat Evropská unie, stojí to za to,“ řekl k evropské debatě emotivně Michal Horáček. O komunikaci pak mluvil i Břetislav Dančák, který řekl, že se v rámci debaty často stává, že agresivní, hlasité vyjádření a schopnost šokovat upoutá pozornost, demonstrace proti smysluplným věcem pak převáží a tyto věci se pak neprosadí. Projevuje se to podle něj například v tom, jak voliči ve střední Evropě trestají okamžitě vlády za výsledky za poslední čtyři roky.
„Zatímco Angela Merkelová je schopná prosazovat nepopulární kroky a reformy dlouhodobě, protože ji volič potrestá jen několikaprocentní ztrátou, reformátor ve střední Evropě si může být jistý, že jakmile začne prosazovat reformy, v příštích volbách propadne a skončí s několika málo procenty. Propady jsou i dvacet procent a někdy strany úplně mizí,“ popsal problém politiky střední Evropy Břetislav Dančák. A je podle něj otázka, jestli dnes nemáme co do činění s politiky, kteří nechtějí mluvit s občany a říkat jim, kam má společnost směřovat. I to by mělo patřit k evropským hodnotám.
Země s prázdnými kostely se musí bát plných mešit
V diskusi z publika padla otázka na smysl regionů a význam historických zemí a na to, jestli je v EU místo pro Moravu s její svébytnost. Podle Michala Horáčka je jednou z největších hodnot Evropy právě její obrovská diverzita, ze které vychází i její úspěch, a je ohromě důležité, aby dědictví regionů chránila. Břetislav Dančák by regionální specifika omezil na kulturní oblast. „Například odtržení Skotska by mimo jiné znamenalo, že budeme řešit základny jaderných ponorek, které jsou pod správou Londýna. Znamenalo by to, že zbytek NATO nebude vědět, co se tam děje. Ve chvíli, kdy se začne regionální přístup přenášet na rozdělování kompetencí a správy, začínám uvažovat o hranicích národních států a jsem připraven upozadit regionální cítění,“ uvedl Břetislav Dančák.
V závěru diskuse Štefan Füle konstatoval, že evropské hodnoty zůstanou prázdnými, pokud o nich budeme jen diskutovat, a ne je naplňovat. „Pokud to nebudeme dělat, kostely budou v Evropě ještě prázdnější a země s prázdnými kostely má důvod se obávat plných mešit,“ řekl bývalý eurokomisař Füle. Podle Michala Horáčka jsme kontinentem, ze kterého vzešly nejstrašnější války v historii a neseme za to odpovědnost. Dnes musíme být zodpovědní, abychom tomu do budoucna zabránili. „Evropská unie je pokus, nic takového v historii nebylo, je to jen pár let, co to děláme, a omyly a slepé uličky jsou součástí života. Jen se z nich musíme umět vracet a hledat lepší cesty,“ uzavřel debatu v Brně optimisticky Michal Horáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
