Dotaz mladého muže zněl: „Celá EU se může zbláznit z brexitu a budou dělat všechno pro to, aby to nakonec nedopadlo, zastrašují tím, jak se Britům povede špatně. Jak tak pozoruji, tak se jim  zase až tak špatně nevede. Jestli se jim to povede, tak to bude příklad, že to jde a toho se podle mne EU nejvíc bojí…“

Šťastný brexit

„Máte naprostou pravdu,“ kvitoval Mach s povděkem slova jednoho z téměř padesáti přítomných. „Chtějí Britům samozřejmě zkazit radost a budou se snažit překážkami a klacky pod nohy jim brexit ztížit. O co jim jde ještě více než jim to pokazit, je, aby nevznikl dobrý příklad. Oni chtějí odradit Čechy, Poláky, Finy, Holanďany a další od jejich odchodu z EU. Jsem stoprocentně přesvědčený, že se jim to nemůže povést. Prostě Britové se rozhodli, udělali něco, co je pro EU čára přes rozpočet. S tím se nepočítalo. Počítalo se, že například Lisabonská smlouva v Irsku projde napodruhé, vždy se nějak donutí prezident to podepsat jako u nás a tak dále. Štěkají jako pominutí. Začínají vymýšlet nesmysly, že by jim Británie měla zaplatit 60 miliard eur.  Británie jim nic nedluží a až odejde, přestane platit příspěvky, přestane brát dotace, to je celé. Nanejvýš vystoupí kapitálově z nějakých institucí typu Evropská investiční banka, ale to si naopak stáhne svůj podíl. Nemají na ni žádné páky. I kdyby se celá EU i s Evropským parlamentem usnesly na takovém nesmyslu, že jim Británie dluží 60 miliard, tak to je celé, to se mohou usnést. Ale Británie už bude samostatnou zemí a ona nic platit nebude. Já si myslím, že pokud by někdo myslel vážně jednání o brexitu, tak by se ty strany domluvily, EU i Velká Británie, co a jak chtějí mít vzájemně uspořádáno po brexitu. Daly by seznam, udělal by se průnik. A bylo by logické, aby v tom průniku byl třeba volný obchod. Proč zavádět cla na britské zboží a naopak.“

Tady to ale podle Macha nevypadá, že čelíme dvěma racionálním subjektům. „Čelíme na jedné straně iracionální snaze EU zkazit to Británii i za cenu toho, že to zkazí vlastním občanům. Kdo z evropských občanů by chtěl, aby byla cla na britské zboží a naopak, aby se jim hůř dováželo nebo vyváželo? Kdo by to chtěl? Ale je možné, že zvítězí  iracionalita nebo mstivá touha.“

I kdyby se podle šéfa Svobodných žádná dohoda o brexitu nepovedla uzavřít, tak ve skutečnosti členství do dvou let od oznámení skončí, tedy v roce 2019. „Jak Velká Británie, tak i Německo, ČR a další členové EU jsou zároveň členy organizace, která se jmenuje WTO – Světová obchodní organizace. V té se všichni zavázaly, že tam, kde jednou byla cla zrušena, tak už se další nezavádějí. Takže by to šlo i proti tomuto mezinárodnímu právu. Teoreticky vždycky může jít EU proti mezinárodnímu právu, ale  moc dobře si nedovedu představit, že by obhájili nějaké reálné sankce. Vždyť i ty sankce proti Rusku jsou takové pofiderní, obchoduje se dál. Těším se na ten moment, až to nastane, protože to vyfoukne lživé argumenty, že bez EU se to nedá. My naopak uvidíme svobodnou, prosperující zemi, která si dělá zákony po svém a která už nebude muset plnit nějaké kvóty na solární elektřinu nebo na biopaliva nebo zakazovat žárovky. Milion věcí, které nebudou muset. To nejsou jenom kvóty na migranty. Tady jsou kvóty na výrobu cukru, na dovoz banánů, na počet krav, prostě EU – to jsou kvóty a násilná nařízení, kolik čeho se může nebo musí,“ vypočítával Mach.

„Najednou bude Británie v tomto svobodná a bude suverénní. Bude si dělat věci po svém. To byla podstata brexitu. Že se rozhodli, že svrchovaný a suverénní bude opět britský parlament. My jako Svobodní nejsme mstiví, my jim držíme palce a naopak si od toho slibujeme, že se jak pára nad hrncem vypaří falešný argument, že to nejde. Že naopak uvidíme pozitivní příklad, že to jde.“