Situace pro Ukrajinu na bojišti zůstává dále nepříznivá. Podle posledních zpráv Rusové na severní frontě dobyli vesnici Tabajevka a již bojují o Berestove. V mezičase se objevily zvěsti, že byl odvolán vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Zalužnyj, ale to bylo ze strany ukrajinského ministerstva obrany popřeno.
ANALYSIS TABAIVKA-BERESTOVE-PISHCHANE, JAN 29 2024
— Mikael Valtersson (@MikaelValterss1) January 29, 2024
Hard battles continues in the area (white circles). UkrAF counterattacked, trying to retake Tabaikva (T), but didn't succeed. For the moment neither side controls the heights West of Tabaivka, but North of Berestove (B) RuAF has… https://t.co/tBKGlVnsFc pic.twitter.com/vd6aQM6msn
Jak je známo, řada podporovatelů Ukrajiny svaluje vinu za neúspěchy na západní politiky, kteří podle nich nedodali Ukrajině dostatek vojenské pomoci, například tanky Abrams, stíhačky F-16 nebo střely ATACMS. Proti tomu vystupuje na stránkách magazínu Foreign Affairs Stephen Biddle, odborník na bezpečnostní politiku, který působil jako poradce při mnoha amerických vojenských misích.
Předně konstatuje, že do ukrajinské letní ofenzivy byly vkládány velké naděje, například že utne pozemní koridor směrem na Krym a ohrožení Krymu donutí Putina ukončit válku. Ale že „skutek utek“ a zatímco Ukrajina zaznamenala úspěchy proti ruskému námořnictvu, na zemi k žádnému průlomu nedošlo. „Omezený postup se uskutečnil za obrovskou cenu a byl vynulován ruským postupem na jiných částech bojiště. Je teď jasné, že ofenziva selhala,“ uvádí Biddle, byť v tomto konstatování není zdaleka první.
Proč se tak stalo? Podle odborníka se odpověď skrývá v tom, jak Rusové použili své síly. Na začátku jara z nich vytvořili hlubokou a připravenou obranu, která byla pro útočníka těžká na proražení po celých 100 let moderního válčení. Biddle poukazuje na to, že průlom v obraně je možný, ale musí pro něj být podmínky. Tj. že obrana musí být mělká, předsunutá, špatně připravená a špatně logisticky zásobovaná, s vojáky, kteří nejsou motivovaní a nejsou ochotni bránit pozice. To dle Biddleho platilo o ruských silách u Kyjeva, u Charkova a u Chersonu. Ale už neplatí.
Fotogalerie: - Jurečka zatím nepadl
Kvůli tomu jsou ukrajinské vyhlídky chmurné. Bez průlomu se válka mění na opotřebovávací, k čemuž dodává, že „příznivý výsledek“ v takové válce není nemožný, ale vyžaduje, aby její síly vydržely déle než protivník, který jich má více. A válka může být ještě dlouhá.
Zmiňuje, že někteří viní za ukrajinské neúspěchy USA, které Ukrajině nedodaly ani stíhačky F-16, ani tanky Abrams, ani střely ATACMS. Biddle však má za to, že technologie by bojiště nezměnily a průlom nezajistily. Poukazuje například na to, že F-16 je 46 let stará platforma, která sice byla modernizována, ale Spojené státy ji nahrazují letounem F-35 právě proto, že je příliš zranitelná. A i když by F-16 byla pořád lepší než ještě starší Mig-29, tak by s nimi Ukrajina nezískala vzdušnou převahu, která by mohla vést k průlomu.
Střely ATACMS by zase umožnily více útočit na týl, například na Krymu, a poškozovat ruskou logistiku. „Ale na každou zbraň existují protiopatření a Rusové už úspěšně dokázali narušit GPS navigaci, kterou střely používají pro navádění,“ upozorňuje Biddle s tím, že střely HIMARS byly na začátku konfliktu vysoce efektivní, ale nyní už ne, protože Rusové přestali spoléhat na velká skladiště v dosahu těchto zbraní, ale také už zjistili, jak mohou přerušit GPS navádění, které obě střely používají.
Psali jsme:
Biddle také prohlašuje, že tanky Abrams jsou mnohem lepší než staré T-64 a T-72, které Ukrajina používá. Jenže to jsou i Leopardy 2, které Ukrajina dostala a neukázaly se jako nezranitelné superzbraně. „Z necelé stovky Leopardů 2 v ukrajinských službách jich bylo nejméně 26 vyřazeno, další nelze používat kvůli problémům s opravami a údržbou,“ shrnul osud německých tanků s tím, že jak Abramsy, tak Leopardy vyžadují koordinaci s pěchotou, dělostřelectvem a ženisty, aby na frontě přežily, a kromě toho i rozsáhlou síť podpory v zázemí, aby spolehlivě fungovaly. Více tanků by tak podle Biddleho možná pomohlo, ale nebylo by to rozhodující, vzhledem k tomu, jak malý úspěch měly Leopardy.
Pak jsou tací, kteří spoléhají na nové technologie, jako jsou drony, satelitní zaměřování a přesné zbraně. I zde Biddle tvrdí, že tyto zbraně nejsou o moc smrtelnější než ostatní zbraně, které se používaly po sto let moderního boje. Dokazuje to například na tom, že stejné zbraně měla Ukrajina při svých úspěších v roce 2022, ale také při neúspěších v roce 2023.
Do třetice jsou tu ti, kteří míní, že problémem byl nedostatek výcviku, který trval jen 5 týdnů. Biddle připomíná, že britští vojáci ve druhé světové trénovali 22 týdnů, pak trénovali v rámci jednotek a teprve poté šli na bojiště. Tedy že pět týdnů na přípravu na moderní bojiště nestačí. Někteří důstojníci z USA si také myslí, že protiofenziva selhala, protože byla vedena na třech frontách, takže ani na jedné nebylo dost sil na postup. Biddle uznává, že tyto argumenty nějakou váhu mít mohou.
Ovšem za nejdůležitější faktor považuje to, že Rusové byli připraveni, byli odhodláni se bránit, jejich obrana byla hluboká, s rozsáhlým zaminováním, rezervami a také s vojáky, kteří při útoku bojovali urputně. Proniknout přes takovou obranu bylo těžké i pro dobře vycvičené a soustředěné síly. Jako historické příklady zvolil třeba pokus o průlom u Kursku Wehrmachtem v roce 1943, u Tobruku v roce 1941 nebo u Alam el Halfy v roce 1942. Na straně Spojenců to byly zase neúspěšné operace Epsom, Goodwood nebo Market Garden či bitvy o Monte Cassino, Sigfriedovu linii a Villers-Bocage. Pozdějšími příklady jsou pak irácké i íránské pokusy překonat obranu protivníka v íránsko-irácké válce. Nebo bitva u Tsorony mezi Eritreou a Ethiopií či izraelská invaze do Libanonu v roce 2006.
Fotogalerie: - Stvrzeno podpisem
Průlomy možné jsou, ovšem odborník varuje, že vyžadují jednak přípravu na straně útočníka, tak pro ně příhodné podmínky na straně obránce, tedy že je obrana mělká, předsunutá nebo má nedostatečnou logistiku a nedostatečnou motivaci vojáků. Opět zmiňuje příklady. Německý útok na Francii v roce 1940 či německý útok na Sovětský svaz v roce 1941. Při invazi do Normandie zase operaci Cobra, průlom egyptských linií v šestidenní válce, celou operaci Desert Storm.
V kontextu Ukrajiny pak Biddle poukazuje na úspěchy u Charkova a u Chersonu, kdy se Ukrajincům podařilo překonat nedostatečnou a příliš rozšířenou obranu u Charkova a logisticky neudržitelnou odtrženou obranu na pravém břehu Dněpru. Jenže v roce 2023 Rusové zvolili a aplikovali konvenční hlubokou obranu bez geografických slabostí, s vojáky ochotnými bojovat. Ruský nedostatek kompetence a vůle bojovat způsobil, že obé bylo očekáváno i v roce 2023, jenže dle Biddleho se už Rusové poučili ze svých chyb. Schopnější a vycvičenější armáda, než měla Ukrajina k dispozici, by možná uspěla, ale odborník si není ani jist tím, že by američtí vojáci dokázali takové překážky překonat.
Z toho vyvozuje dva závěry. Jednak, že domněnka Valerije Zalužného, že nové technologie mohou zajistit průlom, je mylná. „Prognóza Ukrajiny do značné míry závisí na budoucnosti západní pomoci, ale i s pokračující pomocí zůstane konflikt pravděpodobně ještě dlouho poziční válkou, pokud nedojde ke zhroucení ruské vůle bojovat nebo k převratu v Moskvě. Úspěch Ukrajiny tak bude vyžadovat trpělivost v dlouhé a tvrdé válce jak ze strany Ukrajiny, tak ze strany jejích západních spojenců,“ soudí.
Psali jsme:
Také konstatuje, že průlomy v obranné linii nejsou nemožné, ale vyžadují ideální podmínky, kterých když někdo využije, tak z nich vytěží ohromnou výhodu jako v případě porážky Francie či Egypta nebo první války v Iráku. Jenže není snadné takové podmínky vytvořit. A to je pro Američany problém, protože jejich doktrína upřednostňuje kvalitu před kvantitou. Což jim umožňuje dobře využívat slabostí protivníka.
Zde ovšem Biddle upozorňuje na obrovské ztráty ve válce na Ukrajině, například 2900 tanků. Přitom od roku 1980 Spojené státy vyrobily jen 10 000 tanků Abrams. A i když teď rozjíždějí výrobu, tak vyprodukovat drahé zbraně v počtu takovém, aby snesly úroveň ztrát jako na Ukrajině, bude velice nákladné. Stejně tak si klade otázku, jak by USA nahradily zkušený personál, kdyby čelily konfliktu, ve kterém by měly úroveň ztrát jako na Ukrajině.
„Pokud kvalita dokáže zajistit rychlá a rozhodná vítězství, je tradiční přístup USA správný. Pokud však poučení z ukrajinské ofenzivy v roce 2023 ve světle minulých zkušeností spočívá v tom, že hluboká a dobře připravená obrana zůstává robustní, jak tomu bylo v minulém století, pak samotná kvalita nemusí stačit k zajištění krátkých válek s rychlými rozhodujícími průlomy, které americké obranné plánování dlouho předpokládalo. Kvalita je nezbytná pro využití příležitosti, ale sama o sobě může být pro úspěch nedostatečná. A pokud tomu tak je, Spojené státy možná budou muset přehodnotit rovnováhu mezi kvalitou a kvantitou ve světě, kde se občas vyskytují příznivé podmínky, ale nelze je zaručit,“ shrnuje poučení z konfliktu na Ukrajině Stephen Biddle.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Šebesta
Traper
