Slava Grigoryan, jeden z tisíců, kteří tento týden uprchli z Náhorního Karabachu, prozradil listu The New York Times, že měl 15 minut na to, aby si sbalil nejnutnější věci a prchnul před Ázerbájdžánci. V rychlosti prý také spálil až sto videokazet, na kterých bylo zachyceno dění kolem jeho domova v posledních několika desítkách let. Zničil historii dlouho se vlekoucího konfliktu, který má jeden ze svých počátků v roce 1988, kdy obě země ještě byly součástí Sovětského svazu. „Se slzami v očích,“ řekl, „spálil jsem 100 kazet.“
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
České novinářky Markéta Kutilová a Lenka Klicperová potvrzují, že takových případů se v posledních hodinách odehrály statisíce. Dění ve sporné oblasti, kde dominovalo arménské obyvatelstvo, nese podle všech důkazů znaky humanitární katastrofy.
Z Náhorního Karabachu do Arménie utekl také Sergej Daniljan, bývalý příslušník jednotek neuznané republiky Arcach. Na cestu se za posledních 30 let prý vydal celkem třikrát. Vždy utíkal před válkou. „Vždy kvůli válce, válka – 30 let války,“ poznamenal v rozhovoru pro NYT. „Etnické čistky na obou stranách přinutily podle některých odhadů více než milion lidí opustit své domovy,“ pokračoval americký list.
Stísněná nálada je po celé Arménii. Diana Chodžajanová, brněnská studentka práv arménského původu, pro ParlamentníListy.cz uvedla: „Jaká může být nálada, když ve 21. století jsou lidé nuceni opustit své domovy, svůj rodný kraj, kde se narodili a vyrostli, kde žili Arméni po staletí, a kvůli různým politickým vlivům a manévrům byla jedna oblast přidělena druhému státu?“
Složitý příběh drsného regionu
Karabach byl arménskou provincií už před našim letopočtem. Historickým vývojem se stal křesťanskou citadelou v okolním převážně muslimském regionu. Na počátku první světové války zde měli křesťanští Arméni proti Azerům většinu, se kterou ale zásadně zamávala genocida, spáchaná v průběhu války Turky.
Oblast se následně stala součástí SSSR a usilovaly o ni oba národy. V roce 1923 rozhodl ústřední výbor KSSS u přidělení oblasti Ázerbájdžánu, zatímco sousední sporné oblasti dostala Arménie. Oblast však dostala specifický statut autonomie se zvláštními právy.
Po uvolnění za Gorbačova místní Arméni dali najevo vůli po svém sebeurčení. Ta vyvrcholila v roce 1991, kdy byla v Náhorním Karabachu vyhlášena samozvaná republika Arcach, kterou však svět neuznal. Název „Arcach“ od té doby v Arménii razí pro označení oblasti.
Fotogalerie: - Čekání na Fica
Po rozpadu SSSR se obě nově vzniklé republiky o oblast střetly poprvé v letech 1992–1994. V měření sil měla podle NYT dlouho navrch Arménie, která držela na uzdě špatně vybavenou armádu Ázerbájdžánu. Ten však následně začal sílit coby producent ropy a své zisky investoval do posílení armády. Návrat sporného území se pro Baku logicky stal jednou z hlavních priorit.
Americký list NYT připomněl, že Arménie a spolu s ní i neuznaná republika Arcach od roku 1992 spoléhaly na spolupráci s Ruskem. Ruská federace také nad Arménií dlouho držel ochranou ruku.
V roce 2020 vojáci Ázerbájdžánu celou oblast prakticky obklíčili a mír mezi oběma zeměmi dojednalo Rusko. Tato válka, odehrávající se ve stínu covidové pandemie, byla převratná po vojenské stránce. Poprvé se zde na straně skvěle vyzbrojené ázerbájdžánské armády zaskvěly například turecké drony Bajraktar a další technika, jejíž využití svět objeví v roce 2022 na Ukrajině.
Konflikt v roce 2020 se také stal prestižním měřením sil mezi dvěma politiky – prezidentem Ázerbájdžánu Alijevem a arménským premiérem Nikolou Pašinjanem. Ten po prohrané válce čelil v Jerevanu demonstracím a výzvám k odstoupení.
Alijev se svému soupeři přímo v televizním projevu posmíval: No copak se stalo, Pašinjane?
Přímo ve Stěpanokertu, hlavním městě republiky Arcach, se vedla zásadní debata, zda spoléhat na ruský patronát, nebo se s Baku zkusit dohodnout. Zvítězila první možnost, ale vládu republiky to zásadně rozštěpilo.
Pašinjan se již předtím pokoušel změnit geopolitické zakotvení Arménie, která v krvavém regionu na hraně civilizačních okruhů od 90. let hledala spojence především v Moskvě. Pašinjan již před tímto konfliktem usiloval o kontakty se Západem.
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Po ruské invazi na Ukrajinu se pozice někdejších spojenců ještě více vzdálily. Arménie před nedávnem poprvé uspořádala přímo na svém území cvičení s armádou USA, zatímco ruský prezident Putin se sblížil s tureckým prezidentem Erdoganem, který se pro něj stal důležitým v mezinárodních jednáních.
Turecko je přitom v regionu tradičním patronem Ázerbájdžánu. Za prezidenta Erdogana, který se netají svými ambicemi na pozici regionálního lídra, se tento vztah ještě utužil.
Pár dní po schůzce Putina s Erdoganem se Baku rozhodlo situaci vyřešit jednou provždy.
19. září vydalo ministerstvo obrany v Baku prohlášení, že Arméni ostřelovali jejich armádu. V prohlášení následovala informace, že došlo k opevnění bojových pozic, zvýšení mobilizace jednotek a rozšíření průzkumných aktivit. Prohlášení obvinilo Arménii, že téhož dne zabila dva civilisty, u nichž explodovalo vozidlo s připevněnou minou. V reakci na to zahájilo „místní protiteroristické aktivity“.
Ázerbájdžán již předtím uvalil na oblast blokádu, která vedla k dramatickému nedostatku potravin, léků a dalšího základního zboží. Ázerbájdžán tvrdil, že na žádné civilní pozice nebylo útočeno zbraněmi, ale bylo jasné, že údery byly vedeny v těsné blízkosti velkých měst a hustě obydlených oblastí, včetně hlavního města Stěpanokert.
Do druhého dne byla obsazena podstatná část území. I když obě strany ujišťovaly, že pro civilisty budou utvořeny bezpečné koridory pro odchod z válečných zón, objevily se první informace o etnických čistkách.
Za zprostředkování ruských mírových sil v oblasti bylo na 13. hodinu 20. září dohodnuto příměří, ovšem hlavní město bylo ostřelováno i poté, až do odpoledních hodin, kdy byla vyřazena z provozu jeho elektrická síť. Ve válečné vřavě údajně bylo zabito i několik vojáků ruské mírové mise, když bylo napadeno jejich vozidlo na hlídce.
Fotogalerie: - Volebný vlak
Dne 21.září se sešly obě strany k jednání, ale v hlavním městě nadále Ázerové příměří porušovali.
Patová situace pokračovala a 24. září začala masová evakuace arménských civilistů z Náhorního Karabachu, kteří se obávají pronásledování a etnických čistek, pokud zůstanou. Již 25. 9. Jerevan oznámil počet uprchlíků z Karabachu na 6500. Téhož dne zahynulo 20 osob a 290 bylo zraněno u Stěpanokertu výbuchem skladu pohonných hmot, u kterého stála fronta na palivo pro cestu do Arménie.
26. září byl počet uprchlíků oznámen na 19 tisíc, další den už 50 tisíc.
Jak s odstupem času vzpomínáte na Miloše Zemana?Anketa
Nový přítel s ropnými vrty
Ázerbájdžán je kromě spojenectví s Tureckem v posledních měsících také velmi váženou nevěstou Západu. V loňském roce jej premiér Petr Fiala hostil na „rozšířeném summitu EU“ v Praze. Ropa z Baku je pro Evropu životně důležitá, když se rozhodla ostřihnout od Ruska.
Prezident Ilham Alijev vede zemi už od roku 2003, kdy vystřídal svého otce Hejdara Alijeva, někdejšího prvního tajemníka Komunistické strany Ázerbájdžánu. Jeho manželka Mehriban je v zemi viceprezidentkou. Rodina vládne zemi nepřetržitě od roku 1993.
„Není to tak dávno, kdy neziskovky typu Člověka v tísni chystaly v Ázerbájdžánu barevnou revoluci a prezident Ilham Alijev měl v unijní lidskoprávní propagandě vystřídat Alexandra Lukašenka v roli hlavního postsovětského totalitního padoucha (po Putinovi, samozřejmě). Výpadek ruské ropy a plynu z Alijeva náhle udělal téměř etalon dobrého vládnutí a demokrata. Nevím, jak tento posun slušně komentovat,“ připomněl v loňském roce pro ParlamentníListy.cz poslanec a bývalý diplomat Jaroslav Bašta.
Prezidenti Erdogan a Alijev na Pražském hradě:
Tomu odpovídá i pohled na válku, který už v loňském roce pro ParlamentníListy.cz věštil poslanec Jiří Kobza: „Vztah Evropy k Ázerbájdžánu lze také posuzovat podle toho, že poté, co ázerbájdžánská armáda 12. září 2022 zaútočila na Arménii po celé délce jejích východních hranic, tak se celá EU zbaběle dívá jinam a mlčí namísto aby zasypala Arménii vojenským materiálem a pomocí, jako je tomu v případě Ukrajiny. Zrovna tak se tato agrese nesetkala s kategorickým odsouzením ze strany západních „demokracií“," vzpomněl loňský příhraniční incident, na který se už po pár dnech na Západě zcela zapomnělo. Česká televize měla v den jejího začátku jako klíčové události soud s Andrejem Babišem a postup ukrajinské armády u Charkova.
Proto ani letošní válka Západ příliš nezvedá ze židlí.
Nyní Arméni opouštějí své historicky důležité území a děje se tak bez většího zájmu světa, zejména ve srovnání s pozorností věnovanou Ukrajině.
Fotogalerie: - V říjnovém Mnichově
Americká NBC News: Karabach je konečně ázerbájdžánský
„Po deseti měsíčním trápení a blokádě arcachského národa přichází rádoby úleva, ale ve skutečnosti je to nucené vytlačení arménské populace z Náhorního Karabachu, pod výhrůžkou zbraní a samozdřejmě strachu před násilím a etnickými čistkámi,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Diana Chodžajanová.
Na podporu Arménů, kteří musejí opustit své domovy, se v Praze na Staroměstském náměstí koná v neděli od 14 hodin shromáždění.
V politické rovině kromě vyjednávání o odchodu dalších lidí a zajištění bezpečnosti v regionu probíhají výměny názorů mezi Moskvou a Jerevanem. Arménii, jmenovitě premiéra Pašinjana, z Ruska ostře kritizoval například Dmitrij Medveděv. Jerevan upozorňuje, že Rusko je smluvně vázáno s Arménií v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.
„Není slov, jak vyjádřit bolest, soucit, trápení lidí, kteří utekli před hrozícími čistkámi a genocidním chováním,“ uzavírá Diana Chodžajanová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
Viktor Havel
