Vzhledem k probíhajícím volbám do Evropského parlamentu se přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne nebude týkat žádných předvolebních aktivit. Nevyhne se však zprávám, které hýbou českým vnitropolitickým prostředím. „Začnu kauzou pana radního Martina Langa, předsedy místní organizace ODS v Jesenici, který se nechal na margo pana prezidenta slyšet, že ‚Zeman je druhý Hitler a je třeba ho podřezat jako svini‘. To je výrok, který daleko předčí všechny dosavadní sprostoty, hnusy a nehoráznosti, kterých jsme byli nuceni vyslechnout za třicet let opravdu mnoho. Musím říct, že mně osobně je líto, že to je výrok, který vypustil z pusy představitel ODS, což bývala strana slušných lidí, strana konzervativních hodnot, strana normálního a slušného jednání s politickými partnery i protivníky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Minimálně to byla strana, kde takováto rétorika rozhodně neměla svoje místo. „Vzpomínám si na jednu historiku asi tak z roku 1998, kdy byl místopředsedou ODS Miroslav Macek, a ten na nějaké tiskovce označil pana prezidenta Havla, že to je ten bývalý kulisák. Byla to pravda, skutečně se tím v Divadle Na zábradlí živil, než se tam stal dramaturgem. A pamatuji si velice dobře, jak ho Václav Klaus jako předseda ODS na té samé tiskovce okamžitě zpeskoval a říkal: ‚Mirku, to nemůžete takhle říkat‘, to není naše – později tomu dal název – ódéesácké myšlenkové spektrum. Prostě to nebyl styl strany, která chtěla být vnímána jako strana pro slušné lidi, co vyznávají konzervativní hodnoty. Strana, kterou nyní představuje pan inženýr Lang, je strana hulvátů, dobytků a nehorázníků, kteří hlavu státu považují za svini, která má být podřezána,“ zlobí se mediální analytik.
Rétorika jak z časů K. H. Franka a Emanuela Moravce
Když zapátrá v minulosti, tak nenachází nic srovnatelného. „To je něco, co jsme asi nezažili ani za komunismu. Vzpomínám si na mnohé ošklivé výrazy, které komunisti používali na své ideové odpůrce, ale o podřezávání sviní se nemluvilo. To – myslím – byla tak rétorika Emanuela Moravce, K. H. Franka nebo podobných představitelů toho režimu ještě o něco staršího. Tam se zřejmě tato slova vyskytovala. Když se nad tím zamyslíme, tak to v dnešní postmoderní době vypadá, jako že vlastně o nic nejde. Slova tečou, vypouštějí se úplně beztrestně, bezmyšlenkovitě a bez jakékoli odpovědnosti za ně. A hned za minutu zapadnou, protože jsou přehlušena jinými slovy, možná ještě blbějšími a nehoráznějšími. Ale tohle by skutečně zapadnout nemělo,“ domnívá se Petr Žantovský.
Je ale přesvědčen, že se v médiích závažnost těchto výroků poněkud podceňuje. „Ale teď nejde pouze o nějakého jednoho čičmundu odněkud z Jesenice. To je naprosto nezajímavé, to je jenom jeden příklad za všechny mnohé, ale jde o princip. Přiznám se, že mně se třeba nelíbil pan prezident Havel. Měl jsem k jeho konání plno kritických výhrad, často jsem ho na veřejných shromážděních kritizoval, napsal jsem proti němu mnohé články. Ale v žádném případě bych si něco takového netroufl ani já, ani nikdo z mých tehdy blízkých. A mnozí z nich byli blízko ODS, já ne, já jsem v ODS nikdy nebyl, ale vnímal jsem ji jako stranu, která ztělesňuje mnohé z mých hodnot. Ale nikdy nic takového nezaznělo. Nikdy,“ dušuje se mediální odborník.
Šéfovi ODS Fialovi stačí, že Lang už nevede místní buňku
Přitom šlo často o velmi ostré spory, ať už mezi Klausem a Havlem, Zemanem a Havlem, nebo i mezi Zemanem a Klausem. „Nejsilnější výraz, který tehdy padl, byl, že sociální demokracie půjde vládě po krku. To jednak nebylo původní, bylo to tak trošku opsáno z rétoriky komunistů mezi dvěma světovými válkami, ale hlavně to byla metafora. Každý to jako metaforu bral a nikdo si nepředstavoval, že Zeman bude Klause věšet na lucernu. Kdežto z tohoto čiší ten krvelačný pud touhy po pomstě a po nějakém fyzickém vyjádření. Je to velmi nebezpečné. Velmi tomu nahrávají média tím, co na různých bulvárních stránkách typu Fórum24, Hlídací pes, Neovlivní a podobně vypouštějí za sprostoty, za nehoráznosti a nepodložené udavačské články. Vytváří se tu atmosféra strašlivé nenávisti a tohle do toho zapadá,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Psali jsme:
Mrzí ho, že se do toho zapojila strana, kterou vždy respektoval, i když ji už dlouho nevolí. „Volil jsem ji minimálně do doby, než z ní Mirek Topolánek začal dělat eseróčko. Ale stále ještě ji ctím jako stranu standardních principů. Jestliže se její představitelé vyjadřují tímto způsobem, tak pro mě se tato strana úplně vyřazuje z politické soutěže. Jestliže k tomu předseda strany Fiala napíše, že se s tím neztotožňuje, tak to je moc hezké, že to odsoudil. Ale pokud mám správné informace, tak pan Lang sice už není předsedou místního sdružení ODS, ale ve straně je pořád a také zůstal radním města Jesenice za ODS. Rezignoval tedy na stranickou funkci, ale všechny ostatní trafiky si nechal, ačkoli se vyjádřil takhle. To mi vadí, je to chucpe, je to hnusné a je to svět, ve kterém se mi opravdu nelíbí být,“ tvrdí mediální analytik.
Jeden sociolog šíří své názory, druhý se chová jako udavač
Pro druhé téma čerpal ve svém „oblíbeném“ zdroji Fórum24. „Tento konspirační, dezinformační a prolhaný server se pustil do pana doktora Hampla, a to v článku Jana Jandourka. Je zajímavé, že oba jsou původní profesí sociologové, oba mají zhruba tak stejný stupeň vysokoškolského odborného vzdělání. Přesto se jeden chová jako člověk, který sdílí a šíří své názory, a druhý se chová jako udavač, který chodí na uliční výbor a žaluje, že ten druhý ‚rozbil mičudou okno u záchodu‘. Je to takhle jednoduché, záměrně to takto trivializuji, protože pád pana Jandourka, což býval poměrně solidní redaktor Mladé fronty nebo Lidových novin, je naprosto fatální profesní pád do nejhlubšího bahna politického bulváru a ve Fóru24 to dokazuje v podstatě každým svým článkem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Dokazuje to mimo jiné i tím zmíněným článkem, který vyšel pod titulkem „Hamplovi zrušili besedu. Naštvané matky jsou naštvané“. „Naštvané matky je to sdružení Evy Hrindové, abychom byli v obraze. Jde o to, že Knihovna Jiřího Mahena v Brně měla dlouhodobě naplánovánu besedu se sociologem Petrem Hamplem, jenž tam měl prezentovat svoji úspěšnou knihu ‚Prolomení hradeb‘. Měla to být úplně standardní knihovnická aktivita, takové se odehrávají v každé obci minimálně dvě do měsíce. Žiji v obci, která má tři tisíce obyvatel, a také sem dvakrát, třikrát do měsíce přijede nějaký spisovatel nebo autor do městské knihovny prezentovat svoji novou knihu, a tím podpořit její prodej a zájem o ni. To je úplně standardní věc,“ podotýká mediální odborník.
V naprostém zmatení mysli nakydal hnůj na Hamplovu hlavu
V tomto případě ale byla beseda na poslední chvíli zrušena, což autor článku s nelíčenou radostí kvituje. „Pan doktor Hampl není podle pana Jandourka standardní autor a dostalo se mu od něj několik opravdu zajímavých nálepek. Například o něm napsal, že je podivín, fanatik, extrémista a že by se měl se svými žvásty realizovat někde jinde. Dále v textu uvádí, že se pan Hampl snad ani nemusí dožadovat, aby si o něm někdo něco zjišťoval, protože jeho jméno je už taková značka jako třeba Konvička nebo Tomio Okamura. To je výraz naprostého zmatení mysli pana Jandourka. Aniž by se obtěžoval jediným slovem, natož větou, dokázat své výhrady odborné či občanské vůči autorovi nebo vůči té knize samotné, tak jenom nakydá na jeho hlavu ten nejodpornější bulvární hnůj,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Tomio Okamura
To mu připomnělo období první republiky, kdy vycházely nejprodávanější lidové deníky Polední list a Expres, které sluly podobnou poměrně pistolnickou rétorikou. „Vydával je politik Jiří Stříbrný. To byl jeden z mužů 28. října, jeden z těch pánů, co byli u toho, když se zakládala republika. Pro jeho velký aktivismus a jisté povahové vlastnosti ho ostatní později ze svého kruhu vyloučili. Nemyslím si, že úplně spravedlivě, ale to je na jinou úvahu. A tenhle pan Stříbrný na to reagoval tak, že začal vydávat velmi radikální a politicky bulvární noviny, v nichž se psalo zhruba podobným jazykem, jakým píše pan Jandourek. To bych od pana Jandourka jakožto akademicky vzdělaného člověka opravdu nečekal, že propadne tak hluboko, jak se mu tady povedlo,“ přiznává mediální analytik.
Svoboda slova má zřejmě platit jen pro schválené postoje
Na celém tom považuje za podstatné, že celý příběh je o cenzuře. „Klíčové je, co tam velice přesně vyslovuje už zmíněná Eva Hrindová ze sdružení Naštvané matky. A sice, že si někdo osobuje právo rozhodovat, kdo a co smí jiný říkat. Hrindová uvádí doslova: ‚Opravdu má svoboda slova platit jen pro schválené postoje, které neodporují postojům určité skupiny obyvatel? Kdo bude určovat, které postoje jsou sympatické a které ne? Kdo bude určovat, co se smí a co nesmí?‘ Hrindová se ptá řečnicky, protože všichni vidíme, že ti, kdo chtějí určovat to všechno, na co se ptá, se jmenují Jandourek, Šafr, Fórum24 a celá ta skvadra těchto prodejných dezinformátorů a konspirátorů, kteří by byli rádi považováni za novináře. Ale nemohou být, protože novinář informuje, kdežto tito jenom velmi trapně a velmi uboze bojují. A bojují za nějakou politickou věc, což by se novináři stát nemělo,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Poslední glosa se týká zahraničí, ale s předchozími dvěma tématy má hodně společného. „Na Echo24 jsem si pod titulkem ‚Studenti zatlačili a Weinsteinův obhájce skončil jako děkan na Harvardu‘ přečetl článek, který mě dost znechutil. Jde v něm o to, že bývalý děkan a profesor práva na Harvardu Ronald Sullivan přijal obhajobu – je to advokát, takže je to jeho práce – producenta Harveye Weinsteina, který byl kvůli šílenému genderistickému aktivismu zvanému MeToo obviněn z údajných sexuálních deliktů. Následovala studentská akce, která požadovala jeho okamžitý odchod, protože se přece nesmí v žádném případě stát advokátem obviněného nebo pošpiněného – podle toho, jak to nazveme – Weinsteina. Je to návrat do časů, které máme v poměrně čerstvé genetické paměti. Já se narodil v roce 1962, deset let předtím tehdejší naši mocní věšeli komunistické i nekomunistické funkcionáře,“ připomíná mediální odborník.
Kampaň MeToo a genderoví fanatici zbláznili Ameriku
Zároveň jejich posluhovači a pomahači vykřikovali z traktorů a jeřábů na lidi okolo ať už dobrovolně, či nedobrovolně shromážděné, co se smí a nesmí, jaký ředitel továrny se čeho dopustil, kde smí a nesmí působit a jak je třeba s ním zatočit. „Mí bezprostřední předkové si pamatují, jak se po osmačtyřicátém konaly různé studentské výbory, které vyhazovaly z vysokých škol profesory a docenty jen proto, že nesdíleli jejich komunistickou ideologii či jiné hodnotové registry nebo se jednoduše chtěli dostat na jejich trafiky. To se dělo zcela běžně jak po roce 48, tak po roce 68, což už si pamatuji dobře. Vím o mnohých, kteří byli před 21. srpnem 1968 posledními asistentíky na katedře a půl roku nato byli proděkany či děkany té fakulty, kde bývávali těmi asistentíky. A to jen proto, že prohlásili o jiných, že nesmí to či ono dělat. Je to úplně stejné,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nepřestává žasnout nad tím, co s Amerikou provedla kampaň MeToo a všechny ty fanatické genderistické organizace. „Minule jsme si povídali o Delonovi a vyznamenání za celoživotní dílo, které kvůli nějakým feministkám údajně neměl získat. Naštěstí si Francouzi zachovali zdravý rozum a neuposlechli této aktivity. To v Americe se zřejmě zbláznili a pan děkan skutečně na škole skončil a s ním i jeho paní. To všechno jen proto, že pan děkan dbá na základní princip, který se jmenuje presumpce neviny. Už mnohokrát se na ni sáhlo. Vezměme si evropský antidiskriminační zákon, který jsme jako členská země Evropské unie museli implantovat do našeho zákonodárství. Vezměme si nové návrhy pirátských poslanců na zpřísnění antidiskriminačního zákona, které mají přijít za pár týdnů do Parlamentu. Dejme si na to pozor a čtěme to velmi pozorně,“ nabádá mediální analytik.
Už zase nějací lidé rozhodují o jiných, a to násilně a neodvolatelně
Opět se tak dostáváme do oněch padesátých let, kdy nějací lidé – prezident Miloš Zeman je nazval lepšolidé, ale můžeme jim říkat i jinak – rozhodují o jiných. „A rozhodují apodikticky, nesmlouvavě, násilně a neodvolatelně. A to je znovu svět, ve kterém se mi opravdu nelíbí pobývat. Jiný svět však nemáme. Starý židovský vtip vypráví o tom, jak přijde Katz v roce 1938 na vystěhovalecký úřad a říká tam: ‚Podívejte, mně se nelíbí, jak se v té Evropě rozmáhá nacismus, hnědý mor a to všechno. Nemáte nějakou zemi, kam by se dalo ještě teď nějak svobodně odejít?‘ No a oni mu ukazují jednotlivé země a vysvětlují jejich výhody či nevýhody. Katz to poslouchá, a když úředník skončí, tak se ho zeptá: ‚A prosím vás, jiný glóbus nemáte?‘ Tak takhle si připadám já teď,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
