Podle Ústavního soudu je hlavním kritériem zájem dítěte, a tím může být i zachování vztahu s oběma rodiči. Podle soudu je totiž vhodné, aby se na výchově podíleli oba rodiče, pokud je to aspoň trochu možné.

Stížnost se týkala případu, kdy Obvodní soud pro Prahu 10 vyloučil střídavou péči. Městský soud v Praze ale rozhodl opačně a tehdy dvouleté dítě svěřil do střídavé péče rodičů v týdenních intervalech. Tento závěr se však matce nelíbil. Podle ní by dítě přišlo o rodinné zázemí a pocit jistoty, neboť by kvůli odlišným místům bydliště rodičů muselo pořád cestovat.

Podle ústavní stížnosti by soudy neměly přistupovat ke střídavé péči, pokud se na ní neshodnou oba rodiče. Ústavní soud ale rozhodl, že zájmy rodičů nejsou to nejdůležitější – tím jsou zájmy dítěte. Proto se musí o případech rozhodovat na základě individuálních možností a okolností.

Zároveň ale soud dodal, že harmonické prostředí pro výchovu dítěte je možné vytvořit jen tehdy, kdy se budou snažit i rodiče. „Této své zodpovědnosti by si tedy rodiče měli být vědomi a tomu by také měli přizpůsobit své vzájemné vztahy při hledání kompromisního řešení k vytvoření ideálního výchovného prostředí pro své dítě," stojí v usnesení senátu.