„Nezbytnou součástí projektu je i propojení Číny s Perským zálivem a Středozemním mořem. Po dokončení projetu by měla novodobá Hedvábná stezka spojovat Asii, Evropu a Afriku. Systém dílčích projektů z oblasti infrastruktury bude největším ekonomickým koridorem na světě zahrnujícím téměř 4,4 miliardy obyvatelstva s ekonomickým potenciálem ve výši 21 bilionů dolarů,“ uvádí Berke s dodatkem, že v rámci tohoto projektu také byla v loňském roce zřízena Asijská banka pro investice do infrastruktury (AIIB) s počátečním vkladem 47 miliard dolarů. Mezi zakládající členy se navzdory americkému odporu přihlásilo 58 států včetně Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Austrálie a mnoha dalších. Celkově jde o 12 členských států NATO.
Podle Berkeho však Spojené státy po neúspěšném přesvědčování svých spojenců obrátily a nyní tvrdí, že obnovení Hedvábné stezky od samého začátku podporovaly. „Vzhledem ke konkurenčnímu projektu Transpacifického partnerství, které důsledně vynechává Čínu a Rusko, je však nepravděpodobné, že by se Spojené státy na tomto projektu nějakým způsobem podílely,“ konstatuje Berke. On sám je přesvědčen, že jde o chybný postoj, protože tím Washington vyklízí své pozice na kontinentu Číně. „Projekt bude vyžadovat složité a nákladné americké technologie i zkušenosti. Podpora ze strany Spojených států by mohla budování Hedvábné stezky 21. století urychlit a zkvalitnit,“ soudí Berke.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
V první fázi se nyní buduje hlubinný přístav v pákistánském Gwadaru ležícím u Arabského moře. „Vybudování zajistí Čína a stane se po dokončení i jeho nájemcem. Gwadar se tak stane zahajovacím bodem pro zpožděný plynovod mezi Íránem a Pákistánem, jenž bude nakonec prodloužen právě až do Číny. Potrubí bude procházet pohořím Karákóram směrem k Tibetu a čínské západní hranici. Počítá se rovněž s modernizací a rozšířením dálnice, železnice a silnice od Gwadaru,“ informuje Berke. Původně měl být ropovod rozšířen i do Indie, ale ta po nátlaku Spojených států od projektu ustoupila.
Jak Berke konstatuje, rozhodnutí amerického spojence Indie nebylo příliš překvapivé. I s ohledem na plány Indie vybudovat přístav v Íránu, který by se nacházel jen několik set kilometrů od Gwadaru. Byť se nakonec na stole objevily i další alternativy, Washington Dillí varoval, aby s budováním přístavu nezačínalo před dokončením dohody o íránském jaderném programu,“ uvádí Berke a zároveň poukazuje na to, že čínský i indický projekt je v rozporu s mezinárodními sankcemi vůči Íránu. „Nic však nenasvědčuje tomu, že by si z toho obě země dělaly jakékoli vrásky. Čína vedle toho čile obchoduje také se sankcemi postiženým Ruskem. To současně napovídá mnohé o sankcích a jejich funkčnosti. Pokud je velká část světa ignoruje, nemají valný smysl,“ míní Berke.
„Projekt budování novodobé Hedvábné stezky bude trvat desítky let a jeho náklady půjdou minimálně do stovek miliard dolarů. Půjde o v historii lidstva nevídaný projekt, který přinese nepředstavitelné obchodní příležitosti. Stejně tak je patrné, že bude tento projekt čelit mnoha geopolitickým překážkám a stane se součástí velmocenských hrátek,“ je přesvědčen Berke. Vzhledem k hospodářsky uvadající Evropě a zpomalujícímu se růstu Číny však dle něho půjde o vítanou příležitost, jak opět nastartovat ekonomiky mnoha států na světě. „Mohlo by být vytvořeno obrovské množství pracovních míst na rozlehlém prostoru tří kontinentů. Prakticky každé odvětví se může těšit na oživení. Tento masivní projekt má potenciál na renesanci obchodu, průmyslu, vědy i kultury. Bohužel je stále jasnější, že novodobá Hedbávná stezka může rovněž vést k obnovení studené války o dominanci v Eurasii,“ uzavírá Berke.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pro
