Světovláda, Nový řád, rozklad hodnot. O tajných záměrech už začínají mluvit i světoví politici

Takovéto úvahy posilují vždy, kdy se dá jakákoli zmínka význačné osobnosti vysvětlit tak, že patřila právě tomuto směřování. Naposledy (a rozhodně ne poprvé) upozorňují mnozí konspirátoři na to, že o touze mnohých politiků reprezentujících zejména západní svět, nastolit onen takzvaný Nový světový řád hovořil na debatním mezinárodním expertním klubu Valdaj i ruský prezident Vladimir Putin. Naznačil, že nové globální uspořádání světa de facto využívá dopadů konce Studené války. Paradoxem je, že to byl též Putin, kdo před rokem pronesl slova o tom, že nastalo období další Studené války.

Tehdy totiž pro změnu na mnichovské konferenci o bezpečnosti ve svém projevu oznámil, že Spojené státy americké usilují o monopolární světovládu. A vysvětlil kroky, jak se tomu má svět bránit. Proč tomu tak je? Politolog Zdeněk Zbořil vysvětlil ParlamentnímListům.cz to, že důvod lze hledat v tom, že obě země hledají novou ideologii své zahraniční politiky.

Jisté je to, že Vladimír Putin poukazuje mimo jiné v těchto souvislostech na to, že svět s jedním vládcem a s jedním systémem nemá nic společného s demokracií. Podle něj patří totiž k demokracii nejen moc většiny, ale také respektování menšin.

Putin promluvil opakovaně i v minulosti o úsilí o monopolární nadvládu. Ovšem přisuzuje ho hlavně Západu

„Spojené státy americké usilují o monopolární světovládu, která se vyznačuje tím, že existuje podle jejich přání jen jediné centrum síly, moci a rozhodování,“ uvedl vloni doslova Putin v Mnichově. A připomněl, že bezpečnost každého jedince znamená bezpečnost všech – tedy celého světa. Vzpomínkou na prezidenta Franklina Roosvelta také zopakoval, že mír spočívá v bezpečnosti. Upozornil na to, že současný stav se spíše takovým ideálům vzdaluje. „Mezinárodní bezpečnosti můžeme dosáhnout hlavně globálním dialogem na toto téma,“ uvedl mimo jiné.

Bohužel, to že došlo k návratu ke studené válce mezi Spojenými státy a Ruskem si myslí i v důsledku událostí letošních stále více lidí. Podle některých sociologů tuto myšlenku přijala opět za svou a důvodnou již více polovina Rusů a Američanů. Odlišné jsou ale příčiny, jež lidé v obou těchto táborech velmocí uvádějí.

Co je v kostce Nový světový řád, někdy uváděný pod zkratkou NWO?

O Novém světovém řádu se toho napsalo a namluvilo již hodně, přesto řada lidí stále tápe, co znamená. Připomeňme tedy, že Nový světový řád (zkratka NWO, podle anglického New World Order) je konspirační teorie, která tvrdí, že malá skupina mezinárodních elit kontroluje a manipuluje vlády, průmysl a mediální organizace po celém světě a že primárním nástrojem, který používá k ovládnutí národů, je systém centrálního bankovnictví. Jedná se o teorii, která se stala populární po roce 1990 a která je spojena především s americkým prostředím, v Evropě dosud není v takové míře rozšířena.

Tato teorie tvrdí, že skupina konspirátorů financovala, a v některých případech i způsobila, většinu velkých válek za posledních 200 let, a to zejména prováděním útoků pod falešnou vlajkou (aby získala na svou stranu veřejné mínění). Podle Wikipedie říkají konspirační teoretici, že tato skupina napomohla třeba rozpoutání 1. a 2. světové války i války ve Vietnamu; stojí za útoky z 11. září 2001 či za bojem proti terorismu. Obecně je tedy Nový světový řád spíše symbolem zla.

Svět nevydržel vlastní tíhu a zhroutil se

NWO nedá proto spát nejen laickým konspirátorům, ale i různým odborníkům a některým politikům. V Moskvě se například před pěti lety (v roce 2009) konala prezentace knihy nazvané Druhý nový světový řád - Geopolitické hlavolamy. Autorem je známý politolog ze Spojených států ruského původu Nikolaj Zlobin. Představuje názor, že svět s jedním pólem, jenž vznikl po skončení studené války, nevydržel vlastní tíhu a zhroutil se. Pohřbil pod sebou myšlenku starého světového řádu a pověst USA jako dominujícího vůdce.

Znamenal by NWO pro lidstvo nutně zlo?

„Hlavní problém spočívá podle mne v tom, že máme co do činění s absolutně novým světovým řádem, jenž se vytváří mimo naše politická nebo ekonomická úsilí,“ řekl tento politolog před časem pro Hlas Ruska s tím, že tento nový řád vzniká spontánně, jakoby bez účasti kohokoli, včetně velkých mocností, které si pořád myslí, že řídí svět.

„Ale pohybujeme se směrem k světu bez žádných pólů, kde nebudou určitá centra síly a vlivu. Je to závažný trend a vyžaduje seriózní rozbor. Vojenská síla již nehraje takovou úlohu jako dřív. Vidíme, že nejmocnější z vojenského hlediska země, USA, nemůže dnes vyhrát žádnou válku! Žijeme ve světě, jak říkám, ´globálních loserů‘, protože nevidím dnes žádný úspěšný model státu, kde by se spravedlivě řešily všechny sociální problémy. V novém světě vyhrají podle mého názoru země, jež dokáží vytvořit nejatraktivnější model společnosti, kde člověk získá nejvíc šancí pro rozvoj, včetně intelektu. A není důležité, je-li tato země velká či ne,“ doplnil Zlobin.

Světový řád bude demokratičtější, míní Sergej Lavrov

Ovšem ne každý vidí v Novém světovém řádu zlo. V roce 2010 například ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov uvedl, že podle něj nový, polycentristický světový řád, který se utváří na planetě, bude demokratičtější, stabilnější a bude odpovídat soudobým realitám.

Podle jiných ‚fanoušků‘ tohoto uspořádání světa je Nový světový řád modelem ideálního feudalistického kapitalismu se sociálním aspektem politiky v rámci prosazování tržního modelu a multilaterálního kulturního prostředí. Co si pod tím představit přesně ale blíže rozebíráno není. Takže hrozí obava, že snahy o sloučení prakticky neslučitelných prvků, jakými kapitalismus, socialismus, feudalismus, národovectví, multikulti, centralizace a volný trh jsou, nemohou dopadnout dobře.

Zprvu byl Nový světový řád příjemnou vidinou budoucnosti

V každém případě je třeba uvést fakt, že ještě na počátku 20. století nahlížela většina lidí, co o tomto možném směřování slyšela, na Nový světový řád jako systém míru a blahobytu. Jistou logiku to má, poněvadž bez míru blahobyt nelze udržet. Objevují se i teorie o tom, že New World Order původně vycházel z učení Svobodných Zednářů. Osvícení, tedy mimořádné nadaní jedinci, by pak měli jako vůdcové vést lidstvo ke světlým zítřkům.

Už v počátcích však bylo jasné, že hlavním nepřítelem takovýchto plánů byly politické systémy, demokracie, komunismus, socialismus, konstituční monarchie, japonský feudalismus. Proč? Tyto systémy totiž prý dosazují k moci „diletanty“. Neodborníky, kteří by u moci vlastně nikdy být neměli, neboť k tomu nemají vzdělání, inteligenci, předurčení. Upřednostňují pak hlavně svoje zájmy anebo zájmy národa, nikoliv zájmy lidstva obecně jako živočišného druhu.

Pokud připustíme, že tyto pohledy mohou mít něco do sebe, stačí se rozhlédnout kolem sebe a posoudit, do jaké míry máme k nastolení Nového světového řádu blízko (či daleko). Nechme tentokrát stranou to, že prakticky neexistuje soukromí (čipy, banky, kamerové systémy, odposlouchávané telefonické hovory, sledování korespondence na internetu atd.), takže o každém jedinci lze již nyní zjistit v krátké době prakticky vše – minimálně pak to, jak a za co utrácí své peníze. Podívejme se spíš na údajné signály toho, že vše jede podle dané strategie.

Likvidace rodiny jako plán?

Jedním z kroků nastolení Nového světového řádu je prý likvidace rodiny. Rodina je prý totiž v přímém rozporu se zájmy NWO. Míněno tím tedy klasický model rodiny v pohledu dvou rodičů a potomků, kteří tvoří základ národních států.

I proto prý likvidace rodiny probíhá na Západě už od konce II. světové války, ve střední a východní Evropě od roku 1989. Způsobů k likvidaci rodiny se využívá několik a ne každý si je připouští. Nejběžnějším prostředkem je prý však trend moderního životního stylu bez závazků, tedy ideálně single domácnost jedince. Také se daleko více než kdy jindy v minulosti praktikují vztahy bez závazků a také podpora homosexuality.

Přičteme-li k tomu potlačování modelu rodiny i řadou ekonomických překážek, nulovou podporu národních států novým rodinám, neustále se snižující podporu rodinám s dítětem a tlak na to, mít co nejméně dětí, aby člověk mohl co nejvíce fungovat pro zaměstnavatele, kruh se téměř uzavírá.

Pokud totiž přestávají fungovat rodiny, bude s vysokou pravděpodobností docházet ke ztrátě zájmu obyvatel o budoucnost svého národa, své země. Jednodušeji vyjádřeno: Když národ nemá děti, ani tradiční model rodiny, protože v něm mizí model tradičního svazku mezi mužem a ženou, je zaděláno na to, že spolu s tím bude stále plíživěji přicházet ztráta národní identity.

Ztráta národní identity může vést k nezájmu o státní hranice?

A pokud se to naplní a národní identita se podaří většinově popřít, není už tak daleko to, že by mohly mizet i státní hranice.

Když u této teorie ještě hypoteticky zůstaneme, není třeba rozebírat, že čím větší území by bylo bez hranic, tím větší trh by se otevřel. A to bez omezení a tím pádem s větším objemem zisků a daní.

Závěrem je však třeba zdůraznit slovo, které se celým textem vine: v tuto chvíli jde o teorii.