Bývalý novinář Mladé fronty dnes upozornil na Stalinův archiv, který jako by naše badatele – na rozdíl od amerických – nezajímal.

S háčkem i bez háčku

„V roce 1997 za Jelcina bylo domluveno s jednou nadací, že Američané za své peníze v Moskvě převedou všechny dokumenty ze Stalinova archivu,“ uvedl Syruček. „To se stalo v roce 2012, je tam 400 000 uložených dokumentů, a ačkoliv jsem to říkal řadě našich vědeckých pracovníků, nevzpomínám si, že by se někdo pokoušel tam vstoupit. Když si na internetu zadáte yaleskou univerzitu, přes kterou je to soustředěno. Pravda, pro nás to má háček. Pro Rusy a Američany to je grátis, pro ostatní přístupné za peníze. Ale my Češi jsme chytří, máme přátele a já jsem třeba tímto způsobem dostal dokumenty, jak to vlastně bylo s tím Krymem,“ pochlubil se tajuplně Syruček. „To už jsem, myslím, párkrát říkal, že všechny ty historky, co se vykládají o Chruščovovi, tak je nesmysl, to bylo na základě smlouvy s americkou židovskou organizací, s Trockým a dalšími, kteří mimochodem také byli Židé, tak byla uzavřena mnoho mnohamilionová okamžitá dolarová půjčka. Sám píši takzvanou literaturu faktu asi šedesát let a bez archivů bych se neobešel, ale musím se přiznat, že ani jednou jsem nešel cestou normální žádosti o přístup do archivu. Zejména v tehdejším Svazu mi velice pomohlo, že jsem stážoval v Komsomolské Pravdě, tak její průkaz mi otvíral stranické archivy, kde bylo ještě více věcí než v těch státních archivech. Tam jsem pátral o osudech československých komun, které se vystěhovaly počátkem dvacátých let na různá místa Sovětského svazu.“ Podle Syručka to bylo nesmírně zajímavé, „protože první pokus toto zmapovat udělal poručík Janda v roce 1942, když pro naši armádu v Buzuluku hledal všechny Čechy a Slováky, i uvězněné v gulazích, protože měl od Stalina příslib, že budou propuštěni a mohou se dostat do našeho armádního sboru. To se v řadě případů stalo. Někteří ovšem nemohli nastoupit do těch sborů, protože byli tak podvyživeni a v takovém zdravotním stavu, že je prostě nepřijali. Ale pak se to řešilo různým způsobem, že je tam například zaměstnali, aby se nemuseli vrátit zpět,“ uvedl Milan Syruček další málo známou věc.

České komuny šly příkladem. A vadily

Ve stranických archivech je podle „osmdesátníka“ Syručka ledacos zajímavého. „Například v Saratově, to bylo přísně uzavřené město. Nikoliv proto, že se tam narodil Gagarin a přistával, ale protože tam byl vojenský průmysl,“ zavzpomínal na své tamní působení. „Ale i to se obešlo, musel jsem přistoupit na podmínku, že tam budu jezdit autem a boční skla budou zakrytá.“