Před čtvrtečním projednáváním výročních zpráv o České televizi v Poslanecké sněmovně vyšel na serveru Seznam Zprávy článek pod titulkem „Panika před klíčovým hlasováním o ČT. Poslanci se přepočítávají, jestli televizi zvládnou podržet“, jemuž patří úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Už ten titulek vypovídá, kam se to směřuje. Jde o to televizi ‚podržet‘. Proti komu? Kde je ohrožení? Kde je nepřítel? Kde jsou houfnice, kde jsou tanky, děla, kaťuše, protitankové řízené střely, kde jsou rakety země-země? Proti komu se budou nějací přepočítávaní poslanci snažit televizi ‚podržet‘? Nějak nevidím nepřítele. Připomíná mi to slova z písničky Vladimíra Merty Vojna a mír z poloviny sedmdesátých let ‚soustavně neohrožení nemají komu by podlehli‘. V článku se ani půlslovem nepíše o tom, jestli Česká televize pracuje, dobře, nebo ne, jestli se tím poslanci zabývají, nebo nezabývají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V článku je citován poslanec Pavel Juříček, který si nechal na své náklady zpracovat posouzení výročních zpráv po ekonomické stránce a došel k negativním závěrům. „Ještě tam jsou citováni páni poslanci Foldyna a Staněk ze sociální demokracie, ale jinak ten článek není ani trochu o věcné podstatě problému. Výroční zpráva České televize je, jak asi každý ví, souhrnný dokument ‚o stavu Unie‘. Obsahuje všechny informace o personáliích, mzdách, hospodaření, o tom, čemu se tam říká výrobní úkol. To znamená o produkci České televize, jaký je poměr mezi penězi vynakládanými na původní tvorbu a penězi využitými k jiným byznysovým účelům. To všechno by tedy ta auditovaná zpráva měla obsahovat. A mě by zajímalo – fakt to kladu jako vážně míněnou otázku, i když to leckomu asi přijde k smíchu – kolik z těch dvou set poslanců zprávy o ČT opravdu četlo. Tipoval bych, že málokdo,“ odhaduje mediální analytik.
Poslanci by se měli ptát, ne se přepočítávat, kdo je pro ČT
Věří, že si ji přečetl zmíněný poslanec Juříček, nejspíš i Jaroslav Foldyna a Antonín Staněk, ale dál už by si ruku do ohně za nikoho dát netroufl. „Chápu, že někdo má nějaký politický postoj vůči tomu, že Česká televize a Český rozhlas jsou média veřejné služby a mají nějaký typ financování, a má na to takový názor a někdo jiný onaký. Zaznamenal jsem třeba názor Vadima Petrova, člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, že by se televize dala financovat rozpočtově, nikoli přes ty sekundární daně. To všechno je legitimní diskuse. Máme tady média veřejné služby, to jsou fakta, s těmi zacházejme a podrobujme je kontrole. To, že do obou institucí nesmí vstoupit noha žádného kontrolora Nejvyššího kontrolního úřadu, je sice známá věc, ale ani kdyby mohla, tak by to nebyla garance. NKÚ sice dělá jakési hloubkové audity, ale nedělá forenzní audity, nedělá podnikatelské audity, dělá účetní audit,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Podle jeho názoru sice NKÚ jde více do hloubky než auditor, který je podepsán pod auditorskou zprávou jednotlivých institucí, má k dispozici možná širší rámec pohledů, ale stejně to není záruka toho, že v té instituci všechno klape tak, jak má. „Říkám to takhle po školácku, protože si myslím, že by se poslanci vůbec neměli zabývat otázkou, jestli nějakou instituci ‚budou držet‘, nebo ‚nebudou držet‘. Myslím, že by se ani neměli přepočítávat, jak to Seznam Zprávy vetkl do titulku, ale myslím, že by se měli ptát. A to je přesně to, co většinou nedělají. Ptá se pan Juříček, ptá se pan Foldyna, ptá se pan Okamura, ptá se pan Berkovec, ptá se pan Staněk. Někteří se ptají, ale mnozí si své ptaní nechají jenom na hlasování. Jiní odejdou, hlasují tzv. nohama, tedy se neúčastní, čímž sníží kvórum a tak dál. Je to politizování non plus ultra,“ míní mediální odborník.
Opozice cítí, že Česká televize je její spojenec, a tak ji hájí
V té souvislosti si vybavuje situaci z přelomu let 2000 a 2001, kdy na Kavčích horách propukla tzv. televizní krize a přespávali tam spříznění politici. „Vyústěním krize bylo, když v únoru 2001 byla dle mého soudu naprosto protiprávně vyházena Rada České televize a přímo Poslaneckou sněmovnou byl jmenován dočasný ředitel Jiří Balvín. To bylo naprosto nestandardní, účelové a politické rozhodování, kterého se účastnili všichni poslanci s výjimkou občanských demokratů. Ostatní si v tom smočili a sehráli gambit proti ODS vedené Václavem Klausem, jenž byl tehdy předsedou Poslanecké sněmovny. Tehdejší první místopředseda ČSSD Vladimír Špidla hřímal na demonstraci na Václavském náměstí, že on a další sociální demokraté tu televizi nedají. Všichni měli v ústech slovo politizace. Vždyť to jsou politici. Politizují něco, co by mělo být z principu apolitické. Tenhle článek ze Seznam Zprávy je největší mediální omyl tohoto týdne,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Obává se, že článek vyjadřuje ten generální omyl, jak si mnozí tzv. liberální demokraté představují, co to je demokracie. „Demokracie není liberální demokracie. Demokracie je bez přívlastků, je to vláda lidu a takové to ‚padni komu padni‘, zjednodušeně řečeno. Ale tady je to o tom, že se někdo bude pokoušet někoho ‚podržet‘ a přepočítává se kvůli tomu. To znamená, že se řeší výlučně a pouze politika. Když se podíváme, kdo nejvíc křičí na tzv. obranu České televize, tak to jsou opoziční politici, kteří se přes Radu ČT domáhají zvýšení svého vlivu a možná lepších výsledků v příštích volbách. To nevím. Nicméně dělají to asi proto, že cítí, že Česká televize je jejich spojenec. Ale to by být neměla. Neměla by být spojencem vůbec nikoho. Ani vlády, ani opozice, ani prezidenta, ani jeho konkurentů. Česká televize by měla poskytovat informace. Je, bohužel, skutečností, že se tak neděje, že to nedělá,“ kritizuje mediální analytik.
Nebylo poznat, jestli se dramaturgie ČT nezbláznila
Při čtvrtečním jednání Sněmovny vyvolalo velké emoce vystoupení Pavla Juříčka. České televizi vyčetl, že její rozpočty jsou deficitní. „Rada ČT je panoptikum lidí, kteří si hrají na to, že nějakým způsobem kontrolují ředitele ČT,“ prohlásil a Českou televizi označil za „smrtící mix pomalu umírající organizace“. Ty, co nechtějí vidět problematičnost hospodaření ČT, by neodradilo od záměru schválit zprávy zřejmě ani to, kdyby generální ředitel Petr Dvořák pobíral ročně místo nynějších pět milionů desetinásobek. „Dění kolem schvalování výročních zpráv je jen známka toho, že se celá otázka veřejnoprávních médií výlučně politizuje a že vůbec nejde o věcnou podstatu a o to, jestli ty instituce naplňují literu zákona, ale o to, jestli plní politické zadání. A to je velmi špatně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Pavel Juříček, Ph.D.
Také druhé téma se týká veřejnoprávní televize, na kterou zaměřil pozornost článkem v Reflexu Viliam Buchert. „To je taková humoristická vsuvka. Česká televize totiž naběhla na tu mezinárodní propagandistickou hru o fake news a spustila ve vysílání formát ‚To se ví‘. Neviděl jsem předchozí díly, ale sledoval jsem ten poslední. A musím říct, že jsem nevěděl, jestli se mám víc smát, nebo plakat, jestli to myslí vážně, nebo jestli se dramaturgie České televize úplně zbláznila tak, že by potřebovala ošetření v psychiatrické léčebně v Bohnicích, nebo co se to tady vlastně děje. Vždyť fake news a propaganda přes sociální sítě a další internetové cesty jsou vážný problém, a to celosvětově. Ať už se valí z Východu, ze Západu, z Číny, odkud si představíme. V každém případě to vážný problém je,“ nepochybuje mediální odborník.
Fotogalerie: - Stojím za ČT
Rozebírají vážné věci a přitom se řehtají a plácají do stehen
A z pořadu k této vážné věci udělala veřejnoprávní televize šaškárnu typu Čundrcountry show. „Snad pan Mládek promine, ale on své estrády dělal s vkusem a citem pro svůj žánr. Tohle však – prosím pěkně – není Čundrcountry show. Tohle dokonce není ani takové to ‚Kdo to ví, odpoví‘, jak vysílala televize v šedesátých letech ty znalostní soutěže. Tohle je jenom velmi dementní taškařice, kde jsou za komiky pan Háma nebo paní Pawlowská. Oba mají na víc. Pan Háma je skvělý herec a Halina přišla svého času s žánrově průlomovými věcmi na půdě českých médií. Myslím ten soft bulvár, v devadesátých letech, pořady V žitě, Banánové rybičky. To bylo v pořádku, protože to drželo svůj žánr. Ukazovaly se tam nějaké hvězdičky, říkaly ta svoje moudra, teklo u toho šampaňské a bylo to v pořádku. Ale tady se někdo tváří, že se budou rozebírat vážné věci a přitom se u toho řehtají, plácají do stehen a objímají,“ diví se Petr Žantovský.
Pořad považuje za něco zcela nesmyslného. „Fakt by mě zajímalo, kdo tenhle formát vymyslel, protože za to by měl dostat anticenu za televizní dramaturgii. Pan Buchert to velmi dobře ohodnotil v článku ‚Česká televize se svým bulvárním pořadem To se ví střelila do vlastní nohy‘. No pochopitelně. Všechno, co tam pan Buchert napsal, lze jedině podepsat. Začíná konstatováním toho, že problém dezinformací je vážný. Ale to, co z něho udělala Česká televize, je odpad. Je to odpad, který by zasloužil, aby byl někomu přičten k osobnímu proplacení. Tohle přece nemůže veřejnost platit. Bohatě stačí, že platí za sledování všech těch Plechových kavalerií, Majorů Zemanů a Žen za pultem, totalitních seriálů, které byly natočeny profesionálně stokrát líp než většina dnešní produkce, ale sloužily propagandě tehdejšího režimu,“ podotýká mediální analytik.
Nejsou to peníze vyhozené z okna, ale spláchnuté do toalety
A to z České televize dnes konzumujeme. „Ale konzumujeme také Columba, konzumujeme Jessicu Fletcherovou z kriminálek ‚To je vražda, napsala‘. To znamená seriály, které jsou odehrány všemi televizemi a jsou staré až čtyřicet let. Tedy v případě Columba, Fletcherová se točila od poloviny osmdesátých let. A tohle nám pouští Česká televize zcela vážně za naše peníze. A aby dokázala, jak je originální a kreativní, tak to završí pořadem ‚To se ví‘. Myslím, že když nic jiného, tak by tento pořad stál za vážné interpelování autorů výroční zprávy při projednávání v Poslanecké sněmovně. Protože tohle jsou peníze ne vyhozené z okna, protože pod tím oknem by je ještě někdo mohl sebrat a využít, ale tohle jsou peníze spláchnuté do toalety,“ zlobí se Petr Žantovský.
I třetí dnešní zastavení se týká České televize. „Velmi seriózní materiál vyšel na Reflexu od právníka Petra Kolmana. Jde o článek s titulkem ‚Zrušení koncesionářských poplatků není nesmysl jen proto, že s ním přišla SPD. Návrh má opodstatnění a logiku‘. Zabývá se tím, čím by se měla zabývat Poslanecká sněmovna místo toho, jestli Česká televize fandí té, či oné straně a drží jí palce a zve její představitele do svých diskusních pořadů. Měli by se zabývat tím, jak z České televize udělat efektivní veřejnoprávní médium, protože je tu občanský konsensus na tom, že veřejnost veřejnoprávní média nějakým způsobem potřebuje. Sám jsem byl v roce 2008 velkým propagátorem založení zpravodajského kanálu ČT24, protože jsem si sliboval – a tehdy pod vedením pana Janečka to vypadalo, že to tak bude – že tu vznikne nějaká opravdu velmi seriózní obdoba zpravodajsko-publicistické televize,“ připomíná mediální odborník.
Slovenský způsob financování by byl přijatelný i u nás
Sliboval si od toho, že půjde o televizi, která nebude vytvářet politické a propagandistické vlny, ale bude opravdu informovat. „To je ta veřejná služba. V té době se dokonce konal seminář v Českém Krumlově, který se týkal této problematiky, mám v tom sborníku příspěvek. Tak nechť si to každý najde, že si nevymýšlím, že jsem už odedávna plédoval pro to, že veřejná služba je především v té rovině zpravodajství, publicistiky, informací. Koneckonců mají to i v zákoně o České televizi v paragrafu dvě. Tím by se dnes měla zabývat Poslanecká sněmovna, tím, co komentuje pan Kolman. To je návrh, že by se veřejnoprávní média dala financovat ze státního rozpočtu. Jen bych připomněl, že na Slovensku to tak je už od roku 2010, kdy došlo ke spojení obou veřejnoprávních médií do RTVS – Radio Televize Slovensko, jejíž financování je zajišťováno ze zákona fixně daným procentem z hrubého domácího produktu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To znamená, že když jde Slovensko ekonomicky nahoru, zvyšuje se i rozpočet RTVS, když klesá, je méně i v rozpočtu veřejnoprávních médií. „A nemůže do toho zasahovat žádný politik, je to zcela depolitizováno, zcela technicizováno. Neznamená to, že si nějaký ministr vymyslí a bude chtít v té televizi mít svůj tlampač nebo něco takového. Ne. Je to naprosto objektivizováno, protože ty peníze jsou v tuto chvíli jedinou garancí objektivity. Ne nějaký redaktůrek, který se rozhodl, že bude svět vykládat podle svého nebo podle toho, kdo ho platí, nebo čí zájmy tam prezentuje. Článek Petra Kolmana bych doporučil k přečtení, protože velmi lapidárně a srozumitelně líčí tenhle způsob financování jako velmi realistický a velmi přijatelný i pro naši situaci. Je to asi nejlepší materiál na téma České televize, který jsem v poslední době četl,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
