„Až do rozpadu sovětského bloku se o této problematice téměř nemohlo mluvit. Neexistovaly ani pořádné informace, protože ruské archivy byly dlouhá léta uzavřeny a nepřístupné veřejnosti. Situace se částečně změnila po rozpadu sovětského bloku v 90. letech,“ předeslal na začátek debaty historik Jan Dvořák. Odborný výzkum tak mohl začít až právě v 90. letech. „Bohužel musím říct, že česká historická obec v tom tak trochu zaspala. Výzkum důležitých archivů, které byly ještě za Jelcinovy éry alespoň zpočátku otevřeny, bohužel nikdo z místních historiků neprovedl. Později, kolem roku 2000 se tím začal zabývat profesor Borák, který mimochodem pocházel odtud z Ostravy nebo tu dlouhá léta žil,“ dodal s tím, že tématu se věnoval výzkumný tým ze Slezské univerzity v Opavě a informace se k veřejnosti pozvolna dostávaly. „My jsme na výzkum navázali v roce 2010 a od té doby se snažíme informace, které se váží k represím Čechoslováků na sovětském území, prezentovat na veřejnosti a dát je na širší vědomí čtenářům,“ dodal Dvořák. 

„Nesmíme zapomínat, že Československo mělo také svůj gulag, tábory na Jáchymovsku, na Příbramsku byly založeny na stejném principu,“ podotkl Formánek. 

Autoři nejdříve v souvislosti s tématem začali s natáčením výpovědí žijících pamětníků. Pak se vydali na Ukrajinu a studovali vybrané materiály. Situace se změnila v roce 2014, kdy se otevřely archivy bývalých sovětských bezpečnostních služeb. Na území Ruské federace je pro získávání materiálů na toto téma přístup omezený. Kniha se věnuje historii represí vůči občanům Československa a Čechům žijícím na území Sovětského svazu ve 20. až 50. letech minulého století.