Tálibán? Občanské fórum! Američané nejsou blbí. Generál, diplomat a další odhalili pravdu

24.09.2021 7:00 | Reportáž

Pokazili Američané v Afghánistánu, co mohli, nebo jde o hlubší taktiku, která směřuje k rozvrácení celého regionu? Co s tou ohromnou hromadou zbraní, které tam nechali? Přitom nejde o žádný šrot! Na besedě, kterou uspořádala Nadace Železné Opony k Afghánistánu, se sešli odborníci na slovo vzatí – bývalí diplomaté, arabisté, vojáci. Po Sovětech odešel spráskaný i Západ a USA a dnes je téměř každý Afghánec tálibáncem…

Tálibán? Občanské fórum! Američané nejsou blbí. Generál, diplomat a další odhalili pravdu
Foto: Václav Fiala
Popisek: Beseda v Plzni. U mikrofonu Jan Schneider

Anketa

Vadí vám, že se premiér Babiš ,,kamarádí" s Viktorem Orbánem?

7%
85%
hlasovalo: 36005 lidí

Na besedě nebylo volného místečka – několik desítek přítomných zcela zaplnilo podzemní prostor Slovenského domu v Praze, kde se akce pod pečlivým dohledem autora literatury faktu, novináře Milana Syručka, konala.

Nasadili si „Amíci“ záměrně oslovskou čepici?

Obsáhlý dotaz měl Jiří Weigl – bývalý vedoucí kanceláře prezidenta republiky, ředitel Institutu Václava Klause. Podle něj afghánskou krizi nemůžeme bez Američanů nikdy vážně pochopit. „Je to o Spojených státech na začátku a USA na konci. Podle toho, jak to tam skončilo, tak se mi zdá, že o tuto zemi ani tak vcelku nešlo. Fascinovalo mne na konci to, že k předání moci Tálibánu evidentně došlo na základě nějaké obsáhlé dohody takovou formou, že se to prezentuje tak, že ten Tálibán vojensky zvítězil a že vlastně Američané nesou na svých bedrech tuto spektakulární porážku. A najednou všichni víme, jak to bylo od začátku všechno špatně, a Američané mají najednou tu oslovskou čepici jako hlupáci a sami si ji nasazují. A všichni říkají, jaká je to tragédie, jací jsou hloupí, že tam nechali zbraně. A tento narativ šíří hlavní meinstreamová média v USA. I ta, která tak silně podporovala současného prezidenta, v čele se CNN.“

A Weigl vybídl diskutující: „Jak tomu rozumíte? Já bych Američany vůbec nepodceňoval, neřekl bych, že jsou to hlupáci, ale myslím, že docílili nějaké velmi zásadní strategické dohody s Tálibánem a realizují nějaký projekt, u kterého se možná hodí vypadat jako hlupáci v určité fázi vývoje. Že tam zanechali takový gigantický arzenál, který přesahuje možnosti velkých spojeneckých armád v rámci NATO, tak to je velká destabilizace celého regionu. Co se s nimi stane? Možná Írán si něco vezme na náhradní díly, ale je tam toho mnohonásobně více. Co se s tím vším bude dít, kdo to bude využívat, to je otázka,“ zaspekuloval si Weigl. „Indie, Čína, Írán, postsovětský prostor, nikdo nevíme. Jak se na to díváte a věříte tomu převládajícímu narativu, že Američané jsou hlupáci, že všechno zbrabrali. A všichni se jim smějeme, přestože jsme v tom s nimi jeli do poslední chvíle a nikdo ani nehlesl.“

Za vším hledej zbrojařské lobby

Na to jako první zareagoval generál Petr Pelz: „Z mého úhlu pohledu bych řekl, že Američané sice nejsou hlupáci, ale nemají vůbec žádnou zahraniční politiku. To, co se předvádí v této kapitole zahraničí, je vlastně pokračování politiky domácí. A vychází to ve prospěch vojenského průmyslu, který všemi těmito akcemi získává. Já si myslím, že je to prosté. Po druhé světové válce nastala válka studená, kterou jsem chápal a chápu, kdy přece Sovětský svaz představoval z mého pohledu určitou expanzivní hrozbu. A Spojené státy stály v čele zemí, které tomu čelily. V té době si americký průmysl zvykl na to, že má bohaté zakázky. Když tato situace po roce 1989, a zvláště po rozpadu Sovětského svazu, skončila, tak toho už nebylo třeba. Kdo dělal soukromý byznys, tak ví, že někdy je situace, kdy to svědomí trochu pošle do komory a věnuje se raději vydělávání peněz. A tady je to ve velkém,“ konstatoval generál ve výslužbě.

„Projekt pro další tisíciletí zasahuje všechny okolní státy, ale ne Afghánistán. Samozřejmě že z hlediska mezinárodního práva to byla nepřijatelná záležitost, ale zrovna že by ten Afghánistán byl světu nějak emocionálně vysvětlitelný na rozdíl od ostatních akcí? To, že Američané odešli, tak je to po dvaceti letech, a to už se nedá nic dělat. Proč je to tak podáváno? Protože pan prezident Biden skutečně z toho Afghánistánu odešel a veškeré think-tanky, Kongres a další mimo vojenský průmysl, samozřejmě v čele s médii, protože západní média naprosto rezignovala na svoji funkci informovat a jsou hlásnou troubou něčích zájmů, tak ty dnes „myjí“ prezidentovi hlavu, ačkoliv on byl jejich miláčkem, protože to byl miláček, který měl porazit nenáviděného Trumpa…,“ vysvětloval bývalý šéf vojenského zpravodajství Pelz.

Neokupovat, ale destabilizovat!

Jan Schneider, který vedl diskusi, si neodpustil několik vět: „George Friedmann mne naprosto uzemnil ve své knize Příštích sto let, že Američané vyvážejí destabilitu. Já si myslel, že to je jen komunistická propaganda. Z toho vyplývá, že jde o změnu způsobu, jak dosáhnout téhož. USA vyvážely destabilizaci, neokupovaly, protože okupace je zároveň odpovědnost. Ony destabilizovaly regiony, tak aby tam nemohl vzniknout místní hegemon bez jejich souhlasu: v rámci dosažení těchto cílů bylo možné strpět taktické porážky. Toto je jedna z nich. Oni teď ten narativ budou vyzdvihovat z pozice lidských práv, což bude uplatňováno útoky drony, budou se tam proti sobě poštvávat různé kmeny, takže oni se sice stáhnou a nenechají stabilizovat tuto zemi. Když si představíte, jak krásně ona leží, tak destabilizací jedné země krásně štengrují Írán, Rusko, Čínu i Indii. Velice efektivně to tam rozdmýchávají, aby se to tam nespojilo. Takže jde pouze o taktický ústup. Strategických cílů bude prostě dosahováno jinými způsoby, třeba přes ty drony a další.“

Příliš drahé „harampádí“

Slova se pak ujal vysokoškolský pedagog, arabista, odborník na Írán, Petr Pelikán: „Vy máte všichni takový pohled z perspektivy orla, který vidí vše globálně. A vidí ty dohody a spiknutí. Je to mou prostou povahou, když jsem u něčeho byl, jak se to semlelo, tak obvykle zatím nebyla tajná dohoda, ale něčí nekompetentnost, hloupost, někoho bolely zuby, tak nepřišel, kam měl,“ uvedl Pelikán za smíchu přítomných.

„Opravdu si nemyslím, že by se Američané dohodli s tálibánci. Co mám zprostředkované z Íránu nebo Súdánu, tak v Afghánistánu Američané také vůbec nevědí, s kým mají jednat. Byli by ochotni jednat s nějakými zelináři, kdyby jim Pákistánci, a samozřejmě Katařané, neřekli – to jsou ti, co mají vliv. Podle mne Američané neudělali nějakou velkou zákulisní dohodu, na jejímž základě tam nechali všechnu tu techniku. Za své vojenské služby jsem válčil v Perském zálivu, kde jsem dělal styčného důstojníka jako arabista, tak vím, že všechny ty armády, než aby to všechno vozily zpátky, tak to odepsaly a nechávaly to tam na fleku. Bylo to jednodušší, levnější. Nemyslím, že ani naše armáda táhla tu svoji techniku zase nazpátek. Když to vynásobíme velikostí americké účasti v poměru k naší, tak by to mohlo vysvětlovat, proč v Afghánistánu všechny ty zbraně zůstaly. Ale nemám ten globální pohled.“

To vůbec nebylo jako z Hollywoodu…

„Když jsem v roce 2000 nastoupil na ambasádu v Teheránu, Američané odtajnili řadu dokumentů, které nyní zase už nejsou k nalezení,“ ujal se slova bývalý diplomat, současný poslanec za SPD Jiří Kobza. „V té době to bylo zajímavé, že jsem brousil kongresovou knihovnou a četl jsem si věci, které se vztahovaly k americké účasti v Íránu. To se četlo jako detektivka. Co se týkalo třeba operace na záchranu rukojmích. Já jsem nepochopil, jak vůbec bylo možné, aby taková idiocie mohla projít. Oni se představovali, že přeletí nad cizím územím 1 000 nebo 1 200 kilometrů, přistanou někde v poušti, dalších dvě stě kilometrů pojedou s náklaďáky, projedou jižním Teheránem – to je něco, jako kdyby projížděli s náklaďáky Malou Stranou. Projedou doprostřed Teheránu, který měl napříč nějakých třicet kilometrů, tam to vystřílejí, zachrání rukojmí a stejnou cestou se zase těmi křivolakými uličkami vrátí zpátky, kde stačí nakřivo položený kanál, a už se tam nikdo neotočí, a projedou zase těch dvě stě kilometrů k těm vrtulníkům a s nimi odletí těch tisíc kilometrů přes cizí území. Koukal jsem na to jako blázen a říkal jsem si, ten člověk, co to plánoval, si ani neotevřel satelitní mapu nebo mapu Teheránu, aby zjistil, o čem vlastně rozhoduje. Oni ty své lidi vlastně poslali na smrt. A také to tak dopadlo.“

Chomejního potutelný smích

„Pak došlo k tomu – a už zase ty dokumenty nejsou k nalezení –, že rukojmí byli rozptýleni po Teheránu a u Chomejního se začaly střídat americké delegace,“ pokračoval Kobza. „Ne vládní, ale politické. Tam se střídali republikáni s demokraty. Nešlo o tom, jestli je pustí, on Chomejní se jich chtěl zbavit, on s nimi měl jen samé problémy, ale šlo o to kdy. Protože se blížily americké volby. A šlo o to, že když je pustí před volbami, tak si to připíše Carter a vyhraje další období, ale když je tam bude mít přes volby, tak vyhraje Reagan. A vyhrají republikáni. Jako bych viděl toho Chomejního, jak si prohrábl vousy a říkal: ‚Tak kluci, co za to.‘ Protože měl na krku na spadnutí válku se Saddámem a měl americké zbraně, tak potřeboval náhradní díly, munici, servis, údržby. Takže zřejmě nakonec, jak to dopadlo – republikáni byli asi štědřejší, on si je tam nechal 444 dní a Carter projel volby. Přitom Carter byl ten, který Chomejního „udělal“, on prohlašoval, že to je íránský Gándhí, a vytáhl jej z nějaké pařížské stoky a udělal z něj celebritu. Prostě jak se říká staré arabské přísloví, osel patří tomu, kdo na něm sedí,“ konstatoval poslanec. 

Jak si (ne)vylámat zuby

„Já ty Američany prostě vidím prizmatem této akce, kdy tam ty lidi pustili, aniž tušili, proti komu a kam je posílají. V té době probíhalo jednání kolem íránského jaderného programu. A říkalo se, jak jim ty závody na zpracování uranu rozstřílejí těma křídlatýma raketama. Jenže tam jsou hory, které mají výšku 4 500 metrů, takže ty křídlaté střely musejí letět údolím, aby to prokličkovaly. Íránci v té době za poměrně levný peníz od firmy Ericsson nakoupili rušičky satelitních signálů, takže tím pádem celá tato diskuse ztratila své rácio. Uvažovat o tom, že někdo napadne Írán, to není jen tak. Oni mohou být mezi sebou rozhádaní, ale jsou patrioti, a když je někdo napadne, tak se vším praští a půjdou bránit Írán,“ pokračoval dále Kobza.

„A v těch horách – Sověti z Afghánistánu odjížděli s ponaučením, že i s převahou techniky se tato země nedá dobýt. Že to je práce pěchoty, která musí jít dům od domu. Jedině tak by to ovládli. Američané udělali stejnou chybu jako Sověti, také si mysleli, že tou technickou převahou to zvládnou. Jsem přesvědčen, že o spoustě věcí rozhodovali lidé, kteří sice měli pravomoci, ale absolutně žádné tušení, o čem vlastně rozhodují,“ uvedl Kobza.

Věci jdou mimo nás…

Miroslav Belica reagoval slovy: „Je to prostě časovaná bomba. Souhlasil bych s kolegou Pelikánem, že jsou velké náhody a nekoordinovanost. Biden zkrátil lhůty odchodu a postavil sbor náčelníků před hotovou věc a oni nestačili dostatečně rychle reagovat. Zůstávají tam takzvané spící jednotky. USA nemají zájem, aby to urovnání proběhlo natrvalo. Co je nejvíce potěšující, je, že sousední země, které jsou nejvíce angažované a jde jim o vlastní bezpečnost, se začínají více zajímat. Írán byl 18. září přijat za člena Schangajské organizace poté, co jeho členství bylo předtím blokováno Indií a Pákistánem sedm let. I když tato organizace se přímo nezabývá bezpečnostními otázkami, nějaká koordinace a společný zájem tam je,“ uvedl poměrně novou událost, které se u nás prakticky nevěnovala pozornost.

Skoro každý Afghánec je najednou tálibáncem

„Kdo je ten dnešní Tálibán?“ položil si řečnickou otázku Pelz a hned si odpověděl: „Je tvořen původními lidmi, kteří už zestárli, pak novými členy. A co se vlastně stalo v těch srpnových dnech? To přece není možné, aby někdo tak rychle vojensky postupoval. Většina těch lidí, a to i na nepaštunských území, kde nikdy předtím, ani před pětadvaceti lety, toto území Tálibán neovládal, tak najednou tam byl Tálibán. Jak je to možné? Místní obyvatelé řekli – teď jsem Tálibán. Jako u filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku – všichni jsme gogo – tak tam řekli všichni jsme Tálibán.“

Schneider k tomu hned za smíchu přítomných zaglosoval: „Jako Občanské fórum.“

Pelz nešetřil chválou: „To byl znamenitý tah. Ono se ne nadarmo říká lstivý jako Afghánec. Já bych opustil to lstivý, protože mám Afghánce rád, a řekl bych chytrý. Prostě naprosto vyšachovali Američany. Najednou se ukázalo, že celý Afghánistán minus jeden, až na Ašrafa, se stal Tálibánem. Byly informace, že už před tím, než tálibánci obsadili Kábul, prezident Karzáí dostal nabídku, že se v průběhu 14 dnů zajistí jeho odchod, on odstoupí a bude vytvořena prozatímní vláda. A on najednou utekl, s těmi penězi. Tálibánci byli stejně překvapeni jako obyvatelé Kábulu. Nu a tak vstoupili do prezidentského paláce. A protože měli dohody s Američany, tak to bylo relativně koordinované. Ten současný Tálibán se změnil. Ne že by ti vousatí chlapíci dostali rozum, možná že někteří ano, ale víme, že ke stáru se někdy moudří, ale také někdy blbne, takže ti staří tálibánci už nejsou tak osvícení, ale většina Afghánců by řekla, že jsou Tálibán,“ konstatoval generál vojenské rozvědky ve výslužbě. „To je velmi zajímavé. Budu souhlasit s tím, že si to jednoho dne zase rozdají, protože ten starý Tálibán si to nebude chtít nechat líbit. Ti noví totiž budou říkat – jsme také Tálibán, proč bychom se tedy nepodíleli na vládě.“

Jsou v tom drogy!

Nezměnil se jen Tálibán a Afghánistán, ale změnily se i geopolitické podmínky. „Média o tom příliš neinformují. Rusko i Čína s Tálibánem poměrně seriózně vyjednávají čtyři nebo pět let. Írán také. Pákistán byl vždy s afghánským Tálibánem. Indie trochu ztrácí, protože vlády, které nebyly tálibánské, jí byly nakloněnější. Ale co řeklo Rusko a Čína ohledně uznání tálibánské vlády? My si počkáme,“ konstatoval Pelz a varoval: „Jim záleží hlavně na tom, aby se nevyvážely drogy. Kdysi mi ruský velvyslanec říkal, že každý rok umře na afghánské drogy nepřímo více lidí v Rusku, než padlo za těch deset let vojáků v Afghánistánu. A pak je to terorismus. To samé řekla Čína. Západ a státy Zálivu zatím lavírují a nic jednoznačného neřekly.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Václav Fiala

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Klaus pochybuje: Covid a veletoč. Hledejme za tím farmaceutické společnosti

19:44 Klaus pochybuje: Covid a veletoč. Hledejme za tím farmaceutické společnosti

Den vzniku samostatného Československa je příležitostí vzpomínat, ale také připomínat. Jakou cestou …