Prezident Petr Pavel prý hodlá jmenovat českého velvyslance do Prištiny, hlavního města Kosova, které v roce 2008 jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku. Vrcholný český diplomat by tam měl být vůbec prvním velvyslancem. Oba předchozí prezidenti po celou dobu svého mandátu odmítali jmenovací dekrety pro velvyslance podepsat.
Důvody byly zřejmé a Václav Klaus s Milošem Zemanem se v nich plně shodovali. Kosovo v jejich vidění není samostatný stát, ale území Srbské republiky, které jí kromě jiného garantuje stále platné mezinárodním právo a dokonce i speciální rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244. V době, kdy Topolánkova vláda na základě iniciativy ministra zahraničí Schwarzenberga Kosovo uznala, přijal tehdejší prezident republiky Václav Klaus na Pražském hradě srbského velvyslance a omluvil se mu za to. Vysvětlil to tehdy článkem pro MF Dnes s názvem „Jak jsem se styděl“ (celý text přikládáme na konci tohoto článku). Klaus v něm shrnul, že Srbovy české uznání Kosova hluboce zasáhlo a připomněl těsné přátelské vazby obou zemí v minulosti. Například skutečnost, že Jugoslávie po sovětské okupaci Československa v roce 1968 jako jediná země mobilizovala a její občané, převážně Srbové, se dobrovolně hlásili, že půjdou se zbraní v ruce Čechoslovákům na pomoc.
Prezident Miloš Zeman tyto důvody sdílel a navíc opakovaně dodával, že stát Kosovo vytvořila narkomafie a váleční zločinci. V roce 2019 se dokonce snažil přesvědčit tehdejší vládu, aby uznání Kosovo zrušila. Přestože se Zemanem někteří členové vlády sympatizovali, vládu jako celek se mu zlomit nepodařilo. Přes Zemanovův odpor ke kosovsko-albánské moci se při jedné z posledních návštěv Prahy prezidenta Kosova Vjosa Osmani podle důvěryhodných zdrojů redakce pokoušela diplomatickými kanály zjistit, zda by ji Miloš Zeman na Hradě přece jenom nepřijal. Odpověď z Hradu byla rezolutní: Nikdy v životě. Při všech příležitostech Miloš Zeman nadále opakoval, že českého velvyslance nikdy nepodepíše.
To se má nyní po 15 letech změnit. Tvrdí to server Seznam Zprávy, kterému informace potvrdila Eva Hromádková z komunikačního týmu Petra Pavla. „Pan prezident je připraven tento krok udělat,“ řekla Seznamu.
Tento krok mám přijít v době, kdy přibývá států, které svá původní diplomatická uznání Kosova ruší a vrací se k tomu, co říká již uvedené mezinárodní právo: území Kosova je nedílnou součástí Srbska. Jde o výsledky srbské diplomatické činnosti, které se v průběhu posledních několika let podařilo převážit potenciální misku na z jedné strany na druhou. Původně totiž Kosovo uznávala nadpoloviční většina členských států OSN, který je v součtu 193. Dříve Kosovo uznávalo víc než 100 států, dnes je to pouze 83 a je pravděpodobné, že toto číslo bude ještě klesat.
Děje se toho víc. Česká republika má svého plnohodnotného velvyslance do Prištiny vyslat v atmosféře, kdy srbské menšinové obyvatelstvo na Kosovu čelí stále silnějšímu tlaku a institucionální perzekuci a násilí ze strany kosovsko-albánské moci. Srbské úřad evidují stovky etnicky motivovaných útoků na Srby za poslední roky. Jen od ledna 2021 do dneška je to 317 útoků ze strany Albánců na Srby. Posledním z nich je střelba na neozbrojeného srbského občana na severu Kosova ze strany albánské policie, která muži způsobila střelná poranění v oblasti klíční kosti. Na pravoslavné Vánoce bylo dokonce zraněno dítě, když muž albánské národnosti na Štědrý den střílel na procházející dvojici mladíků. Oba skončili se střelnými poraněnými v nemocnici.
Psali jsme:
Mezitím začal nedávno v Haagu soudní dlouho očekávaný soudní proces, který je hlavně pro srbské vyhnance z Kosova sledován s příslibem zadostiučinění. Jde o soud s bývalým vůdcem kosovsko-albánských separatistů a bývalým kosovským prezidentem Hašimem Thačim a několika dalšími bývalými představiteli UČK (tzv. Kosovské osvobozenecké armády), o čemž informovala většina médií. Nelze však říci, že by stín dnes již oficiálně neexistující teroristické UČK ve vládních institucí Přištiny nebyl. Současný premiér Albin Kurti byl rovněž její součástí, dle dostupných zdrojů pracoval v rámci jejího politického oddělení. Priština rovněž oficiálně vzpomíná na své „padlé bojovníky“, tedy příslušníky UČK, kteří byli zabiti v rámci svého separatistického boje a na mnoha místech stále vlají prapory této organizace, které v nealbánském obyvatelstvu vyvolává nepříjemné asociace na dobu konce 90. let.
Pro celý kontext kolem soudního procesu, který je značně důležitý popišme celý případ, jeho kořeny i vývoj podrobněji.
Před soudem kromě zmíněného Thačiho stojí také Kadri Veseli, Jakup Krasniqi a Rexhep Selimi. Všichni zastávali čelné funkce v hierarchii kosovsko-albánské UČK. V haagské vazbě jsou již několik let, ale samotný proces začal až nyní. Dlouhá léta totiž trvalo shromažďování důkazního materiálu a svědků, vyšetřování a celá příprava na monstrózní proces. Celá příprava se postupem času protahovala, například i z důvodu, že před časem došlo ke zmizení části shromážděného důkazního materiálu z počítačových systémů speciálního soudu. Tehdy se spekulovalo, zda se jednalo pouze o chybu.
Teď je už obžaloba připravena. Má zmapované tehdejší tábory a nelegální vězení, kde byli drženi lidé zajatí ze strany UČK. Zdaleka přitom nešlo pouze o Srby, ale byli mezi nimi také Romové, Bosňáci a Albánci, kteří byli loajálními občany Jugoslávie a odmítali se zapojit do separatistických akcí. Tito lidé byli v několika desítkách táborů po celém území Kosova, ale i za hranicemi v Albánii mučeni a zabíjeni.
Haagská speciální prokuratura konstatovala, že čtveřice obžalovaných stále v rámci UČK v celém řetězci vedení na nejvyšší úrovni. Albánci se podle srbských médií snaží dokázat, že toto není souzení teroristické UČK, ale jde pouze soud s těmito jednotlivci. Podobně se vyjádřil také německý velvyslanec v Prištině.
Jenže rozsah obžaloby a formulace o organizovaném zločinném spolčení dokazuje opak. Soud bude rozebírat fungování celé UČK, její zodpovědnost od nejvyššího vedení až po pouhé pěšáky a zločiny, které její příslušníci spáchali. Od únosů, nelegálního věznění, až po mučení, vraždění, etnické čištění a zločiny proti lidskosti. Jeden příklad z mnoha. Známou praktikou bylo svazování zajatců pomocí ostnatých drátů a tahání takto svázaných lidí za traktorem. Podle forenzních vyšetřování lidských ostatků v hromadných hrobech to vedlo až k odtrhávání částí lidských končetin, neboť ruce pod ostrým ostnatým drátem a silnou během tažení po zemi nevydržely. Jde ovšem pouze o jeden z mnoha strašlivých způsobů, jakým teroristé UČK lidi mučili.
V současné době má k haagský soud k dispozici 312 svědků, z nichž významná část je pod ochranou a skrytou identitou. Prokuratura původně soudu překládala na 400 svědků, ale na žádost samotného soudu byl tento počet snížen. Otázkou je, zda nakonec všichni budou v procesu vypovídat. Podle samotné haagské prokuratury totiž stále dochází k zastrašování svědků, kteří žijí v Kosovu.
Podobné to bylo v případě souzení dalšího z vůdců UČK Ramuše Haradinaje, který před lety stál před původním a dnes již neexistujícím tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Docházelo k zastrašování, napadání a dokonce i zavraždění několika svědků. Ti ostatní později své výpovědi upravili, protože se se báli o život. Výsledkem bylo, že Haradinaj odsouzen nebyl. A to i přesto, že řadou svých zločinů se sám chlubil ve své vlastní knize. Dnes opět existují podezření, že speciální soud v Haagu nedokázal svědky adekvátně ochránit už jen z toho důvodu, že se obžalovaní a jejich týmy obhajoby dověděli identitu řady z nich.
Podle srbského experta Milovana Drecuna, který pracoval na shromažďování důkazů proti UČK je klíčový problém v dokazování zločinů a řešení otázky dodnes pohřešovaných osob v tom, že Priština dlouhá léta tvrdila, že neexistuje žádný archiv UČK a haagská prokuratura měla zpracovávat obžaloby na základě materiálů dodaných ze strany srbských orgánů. Ty ale dodaly důkazní materiál, ze kterého plyne, že nejde pouze o individuální odpovědnost dnes souzených osob za nejtěžší zločiny, ale bylo to tzv. zločinné spolčení a vina leží na celé organizaci UČK jako takové.
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
„V druhé části obžaloby se mluví o velitelské odpovědnosti, kdy ti, kteří o probíhajících zločinech věděli, nijak nezabránili jejich dalšímu páchání. Prokurátor před soudem uvedl, že ti čtyři měli takovou moc v řízení UČK, že je všichni ostatní poslouchali. Museli jsme prokázat, že UČK byla hierarchicky přísně řízená organizace, kde si nikdo nemohl dělat co chtěl bez rozkazů vedení. Dokázali jsme, že archiv UČK existuje, ale Priština ho tají. Proč? Protože by to poskytlo nové informace o vraždách, mučení a únosech Srbů i Albánců,“ uvedl k úvodu procesu Milovan Drecun.
Zločiny ale neskončily s rokem 1999, ale měly se odehrát i po příchodu mezinárodních sil na území Kosova. Srbská strana má zmapované například únosy 470 lidí, mezi kterými bylo i 95 lidí albánské národnosti. Jak jsme již připomněli, UČK se mstila i svým lidem, kteří nesdíleli separatistické tendence nebo pracovali v jugoslávských institucích a bezpečnostních sborech.
„Prokázalo se ovšem, že rodiny unesených Albánců oznamovali únos a pohřešování svých rodinných příslušníků retroaktivně, tedy s dřívějším datumem. Důvod byl prostý. Obávali se pomsty nebo označení za zrádce, protože by bylo jasné, že je unesla UČK. Proto udávali falešně dřívější datumy před příchodem mezinárodních sil, aby vznikla domněnka, že je mohly unést srbské bezpečnostní síly. Přáli si nahlásit zmizení svých nejbližších, ale báli se přiznat skutečná data, protože by bylo jasné, že za tím stojí teroristická UČK,“ uvedl Drecun. Po příchodu mezinárodních sil totiž na Kosovu již nesměly působit jugoslávské bezpečnostní síly. Podle něho je nasnadě, že pravdu o mnoha unesených Albáncích skrývá zatajovaný archiv UČK.
Speciální kapitolou je nelegální obchod s lidskými orgány, který se dodneška ani po více než 20 letech nepodařilo kompletně došetřit a hlavně potrestat viníky. Na případu léta pracoval švýcarský vyšetřovatel Dick Marty. Podle jeho šetření dokonce západní země celou dobu věděly, že kosovsko-albánští teroristé unáší Srby, odebírají jim srdce a další důležité orgány, které následně prodávají a všichni o tom mlčeli. Podle Martyho měl tento černý byznys řídit přímo Hašim Thači.
Existenci tohoto nelidského obchodu opakovaně popsali i svědci, kteří byli do celého procesu zapojeni. Jeden z těch, kteří se přímo účastnili těchto „operací“ popisoval, že srbským zajatcům byla srdce z těla vyřezávána za živa a za plného vědomí. Dějištěm tohoto hororového byznysu byl především nenápadný dům v Albánii kousek za hranicemi s Kosovem. Dodnes je místo známé jako „Žlutý dům“, protože tenkrát měl fasádu žluté barvy. Zda se tato část zločinů UČK stane součastí aktuální procesu v Haagu není dosud jasné.
Jak jsem se styděl (Václav Klaus pro MF Dnes, 24. 5. 2008)
Nebývá zvykem, že prezident republiky informuje o svých setkáních s velvyslanci. Mé páteční rozloučení se srbským velvyslancem je však důvodem k výjimce.
Že se s uznáním Kosova Českou republikou nemohu smířit, je dostatečně známé. Velmi mne však zneklidnila slova pana velvyslance Vereše, když mi říkal, že Srbové nebrali nijak osobně, že Kosovo uznaly takové země jako Finsko, Holandsko či Německo, ale krok české vlády že je zasáhl. Stejně tak mne zasáhlo, když pak v rozhovoru připomenul několik příznačných momentů z historie našich dvou zemí. Například to, že:
- v období I. světové války T. G. Masaryk jezdil po světě (a zakládal samostatné Československo) se srbským pasem, když mu c.k. Rakousko-Uhersko pas odebralo;
- v průběhu II. světové války byl dědeček pana velvyslance Vereše v Jugoslávii zatčen gestapem za to, že byl známým masarykovcem a benešovcem;
- otec pana velvyslance po válce studoval v Praze a byl po roce 1948 našimi úřady poslán domů, protože se nechtěl zříci svého prezidenta Tita ve prospěch Stalina;
- v srpnu 1968 při našem přepadení vojsky Varšavské smlouvy Jugoslávie jako jediná země mobilizovala.
A nyní pan velvyslanec odjíždí v neděli ráno do Srbska, protože se téměř všemi přáteli opuštěné Srbsko nemůže smířit se středečním krokem naší vlády.
Myslel jsem, že svým rychlým pozváním srbského velvyslance před jeho nechtěným odjezdem vydám alespoň malý signál lidem u nás i v Srbsku, že se na vztazích Čechů k Srbům nic nemění. Byl jsem rád, když mi řekl, že si nesmírně váží toho, že jsem jediný prezident, který něco takového udělal. Netušil jsem však, že se budu také muset stydět.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
pivníflaška
