Všechna tři dnešní témata pravidelného přehledu mediálních zajímavostí se vztahují k jednomu historickému datu. „Tento týden – v pondělí – jsme si připomněli sice nekulaté, ale stále ještě poučné výročí ‚Vítězného února‘, tedy události ze dne 25. února 1948. Všechny tři dnešní glosy jsou v nějakém kontextu s tímto výročím, a to jako varovné a velmi podivuhodné. Jednak v neděli – v předvečer výročí – nám Seznam Zprávy přinesl článek Zuzany Černé ‚Kdo bude Čechy chránit před fake news? To zatím není jasné, ale řeší se to na nejvyšší úrovni‘, který pojednává o tom, že se naše vláda, ba dokonce snad i Bezpečnostní rada státu, zabývala tím, jak uchránit naše občany v období do eurovoleb před fake news nebo dezinformacemi na internetu a na sociálních sítích,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pikantní je, že k samotné zprávě jsou v článku komentáře od dvou lidí. Jednak od předsedy vlády Andreje Babiše a pak od člověka, který se do vedoucí pozice v „nevládní odborné instituci bránící liberální demokracii“ přesunul z původní profese gay pornoherce. „Ta zpráva je komentována šířeji právě panem Jandou z Evropských hodnot, který je zřejmě pro Seznam Zprávy vnímán jako hlavní autorita pro tuto tematiku. Na té informaci je podivuhodné už to, že se vláda a Bezpečnostní rada státu zabývaly tím, co si lidé navzájem posílají po internetu a sociálních sítích. To by se také mohly za chvíli začít zabývat tím, co si lidé povídají v hospodě, nebo na ulici, na náměstí. A to jsme opravdu rovnýma nohama v tom čase kolem února 48,“ obává se mediální analytik.
Ve jménu evropských hodnot nám bude zakazováno komunikovat
K této zásadní otázce „boje s dezinformacemi“ se zatím nikdo nevyjádřil. „Jestli to bude pan Janda a podobní aktivisté, tak už se bojím. No a jestli to bude nějaký ministerský orgán jako Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám na Ministerstvu vnitra, tak se bojím dvakrát tolik. Každopádně z téhle zprávy vychází podprahová informace, že naše vláda a zřejmě tedy celá evropskounijní vrchnost se těch květnových voleb do Evropského parlamentu strašlivě bojí. Proto začínají vyvádět už takhle dlouho před nimi, přestože do jejich konání zbývá ještě čtvrt roku. Ale už teď se hysterčí, mluví se o fake news a mluví se o tom, že volby budou nějakým způsobem přes internet ovlivňovány, snad dokonce z Kremlu nebo odkud,“ podotýká mediální odborník.
Nervozita v kuloárech Evropské unie, ale i mezi neziskovkami
Z toho vyvozuje, že dosavadní politické elity mají opravdu velký strach z toho, že jejich politika tak, jak je doposud provozovaná, neoslovuje voliče. „Ba naopak vyvolává určitý odpor či rezistenci proti této politické praxi do té míry, že je namístě uvažovat o tom, jestli náhodou v těch volbách nebudou úspěšní politici a strany, kteří nabízejí jiný typ politiky, ať už je to paní Le Penová, pan Wilders, nebo u nás pan Okamura a kdokoli další. Tímto neříkám žádný svůj politický nebo voličský názor, pouze hodnotím nervozitu, která panuje v kuloárech Evropské unie a ve všech možných navázaných neziskovkách, ale nakonec také ve vládních orgánech. Suma sumárum čtu ty informace tak, že se v této zemi zavádí cenzura. To se nedá říci jinak,“ tvrdí Petr Žantovský.
Psali jsme:
Druhá glosa k únorovému výročí se týká vyhazovu hudebního publicisty Jiřího Černého z Českého rozhlasu. „O mně je celkem známo, že s panem Černým nejsme přátelé a vedeme spolu dlouhá léta nějaký spor. Ale co je zapotřebí říci, že jsme se vůči sobě minimálně v jedné oblasti vždy chovali velice věcně a korektně. Stejně jako on nikdy nezpochybňoval moji kvalifikaci k psaní článků o hudbě, kterými jsem kdysi začal, tak já ho celá ta léta absolutně respektuji jako doyena a nejvyššího odborníka zejména přes nekomerční hudbu v českém prostředí. Považuji ho za klasika žánru hudební publicistiky, ať si o tom myslí, kdo chce, co chce, ať si myslí, kdo chce, co chce, o něm jako o osobnosti nebo o jeho charakteru, to je úplně vedlejší,“ přiznává mediální analytik.
K lizu se chtějí vyšoupnutím těch otřepaných dostat noví
Za podstatnou považuje skutečnost, že jde v tuto chvíli zřejmě o největšího znalce populární hudby v České republice. „A to je něco, co by ho mělo automaticky delegovat k tomu, že by měl být jeho hlas v těchto odborných kontextech slyšet. Neříkám, že by měl být autoritou v jiných oblastech, ale v hudební publicistice je to autorita nad jiné. Jestliže si to Český rozhlas není schopen uvědomit a jestliže se zbavuje takových lidí, jako je on, tak to pro mě může být indikátorem jedné jediné věci. A sice té, že se tam ti noví a mladší chtějí dostat k většímu lizu, chtějí dostat větší vysílací prostor, chtějí vytěsnit ty staré, ty otřepané, ty ošoupané, ty opotřebované, ty, kteří už tam jsou dlouho,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
K jakému volebnímu výsledku směřuje ČSSD v příštích sněmovních volbách?Anketa
Český rozhlas spěje k diletantizaci jako politika i celá společnost
Je však přesvědčen, že Černého konec ve veřejnoprávním médiu je něco trestuhodného. „Mám takovou obavu, jestli v Českém rozhlase nezačíná vládnout diletantismus nad profesionalitou a jestli náhodou Český rozhlas, který vyhazuje zaměstnance s poukazem na to, že nemá peníze, ale vedle toho vydává inzeráty: ‚Přijmeme brand managera pro stanici tu a onu‘. Brand manager je člověk, který by měl dělat pro tu stanici píárko, ale podle mého soudu je to funkce ve veřejnoprávním rozhlase zcela zbytečná a nesmyslná. Někdo si tam prostě potřebuje pro sebe nebo někoho ze svého okolí udělat trafiku, a tak si vymyslel tuhle absurdní pozici,“ myslí si Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Brand manager je podle něj důležitý třeba v obchodní firmě, ale ne v Českém rozhlase. „To je nesmysl. A když si položím na jednu misku vah klasika a odborníka Jiřího Černého a na druhou stranu nějakého cucáka, který bude poučovat zbytek rozhlasu o tom, jak se má brandovat, ačkoli většina těch lidí je v rozhlase dlouhá léta a všichni tu práci umějí a většinou ji dělají i velmi dobře, tak se trošku bojím, že pak ten celý rozhlas směřuje k nějaké diletantizaci. Bohužel, je to jenom jeden z mnoha příkladů toho, co se děje kolem nás, že se k diletantizaci vede politika i celá společnost. A to je opravdu šílené. Čili já se teď – možná ku podivu mnohých – chci velmi zastat Jiřího Černého a vyjádřit naprosté odmítnutí toho, co s ním provedl Český rozhlas,“ konstatuje mediální analytik.
Nevěděl jsem, za koho jste kandidoval, přes to vlak nejede
Také závěrečná téma potvrzuje to, že „Vítězný únor“ v této zemi znovu vítězí. „Dvaadvacátého února dostal písničkář Pepa Nos od jakéhosi pana Lukavského z Českých Budějovic pozvánku, aby vystoupil na koncertu v jejich klubu, no a nabídl mu termíny. Nato Pepa Nos odpověděl, že nebude problém, že všechno zařídí, zajistí, přijede, že si přiveze i vlastní aparaturu, pokud nemají. Načež dostal šestadvacátého února – den po výročí Vítězného února – od pana Lukavského mail tohoto znění: ‚Zdravím, děkuji za odpověď. Bohužel jsem nevěděl dřív, za koho jste loni kandidoval. To je pro nás problém, přes který vlak nejede. Mějte se‚“ cituje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský z mailu.
Kdo by za takovým postojem hledal člověka zatíženého dlouhými roky života v nesvobodném režimu před listopadem 1989, jenž má v sobě únorové události roku 1948 i s jejich následky hluboce zakořeněny, byl by na velikém omylu. Jde o dvaatřicátníka, jenž šest let pořádá kulturní akce v Třeboni, založil i spolek Žít Třeboní, který má dnes na dvě stovky členů. V létě minulého roku přijal nabídku vést komunální kandidátku Pirátů v Třeboni a hned nato zažádal o vstup do Pirátské strany. Byl přijat a po volbách se stal i zastupitelem města Třeboně.
Řítíme se plnou parou do totality a velice brzy se jí dočkáme
„Musím podotknout, že Pepa Nos kandidoval jako nestraník neúspěšně za SPD Tomia Okamury. Tím jsem se vzpomínkami vrátil do časů 70. a 80. let, kdy bylo důležité, co si myslíte o politické linii strany, ale už ne to, jestli umíte napsat písničku, nebo ji i interpretovat tak, aby se lidem líbila. Jsme tam zase. Budeme kádrovat, budeme zakazovat písničkáře, kapely, budeme cenzurovat názory, budeme cenzurovat osobní korespondenci, což se v rozporu s paragrafem 182 Trestního zákona už děje. Tak kde to jsme? Myslím, že se řítíme plnou parou do totality a že se jí velice brzy dočkáme. A neříkám to s žádnou rozkoší, to mi věřte,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
