Svoboda je podle obou autorů významnou hodnotou, kterou je třeba bránit. Není však možné umožnit komukoliv, aby ji zneužíval, a proto musí být spojena se zodpovědností a respektem k druhým. Jakkoliv je třeba odmítnout útoky na redakci Charlie Hebdo, je nutné také uznat, že některé karikatury v tomto týdeníku mohly urazit i velmi umírněné muslimy.
Proto je prý nejvíce znepokojivé, jak někteří po těchto vraždách začali rozdmýchávat xenofobní postoje. Je prý správné, že před tím varuje například předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček svými slovy, že "bojujeme s terorismem, ne s islámem“.
Autoři k tomu poznamenávají, že nejzběsilejší islámští radikálové z Islámského státu nejbrutálněji útočí na muslimy, odmítající jejich fundamentalistickou interpretaci koránu. K tomu dodávají, že tito fanatičtí džihádisté často pocházejí z řad bojovníků proti Kaddáfímu a Assadovi, které nadšeně podporoval Západ. IS rovněž dostal podporu od některých zemí, které se prezentují jako spojenci Západu v regionu. Zato Írán, donedávna prezentovaný jako "říše zla“, dnes posílá vojáky na pomoc před Islámským státem.
Jaroslav Foldyna, jeden z autorů, prozrazuje že byl překvapen, když v debatě na ČT upozornil na skutečnost, že k rozmachu Islámského státu významně přispěla americká invaze do Iráku v roce 2003. Jeho oponent, lidovecký poslanec Ivan Gabal, odmítl podíl USA a zdůraznil, že za Islámský stát může až situace v Sýrii.
Na to autoři reagují výčtem západních novinářů, kteří už podíl "Bushovy války“ na rozmachu islámského terorismu připustili. Zlatým hřebem je v tomto výčtu doznání samotného George W. Bushe, který uvedl, že těchto důsledků irácké invaze lituje.
"Jsme přesvědčeni, že nelze opakovat chyby a pak jen přitakávat. To věci nejen neřeší, ale nesmírně komplikuje,“ končí oba sociální demokraté svou úvahu.
autor: jav