Poprvé si Petr Nečas vysloužil potlesk sálu, když zhruba po půl hodině projevu pronesl, že „nahoru musí jít lidé důvěryhodní“. Po těchto slovech mu tleskal celý sál, byť někteří s potutelným úsměvem.

Následně se dostal k vnitrostranickým problémům a opřel se do skupiny „rebelů“, jejíž větší část seděla nalevo od řečniště, za stolem vyhrazeným delegátům Středočeského kraje. „Doufám, že si nikdo z nás nemyslí, že jsme jediní pravověrní pravičáci v Evropě,“ pravil Nečas s pohledem namířeným ke stolu Středočechů. Za ním bylo možné pozorovat jeho hlavní stranické kritiky. Ivan Fuksa hned na kraji stolu seděl s podepřenou bradou, Marek Šnajdr se o kousek dál bavil s delegáty. Petr Tluchoř na kraji stolu seděl pohodlně opřený v židli a hlavu zvedl, až když jej premiér Nečas přímo oslovil.