„Nevadí mi samotný fakt, že se demonstruje ‚za nezávislost justice‘ nebo za cokoliv jiného. S tím není problém, v naší společnosti má kdokoliv právo demonstrovat za cokoliv a já to naprosto respektuji. Ale je mi stydno, když si uvědomím, jak zneužitelné to nadšení je. Demonstrace organizují mladí lidé, studenti humanitních oborů, zřejmě s minimálními životními zkušenostmi. Ani to by samo o sobě nevadilo. Jsou zapálení a věří, že ‚mění společnost‘, že ‚něco dokážou‘, že něco zlepší, něčemu pomohou. A tady někde vidím kámen úrazu,“ poznamenala Čírtková s otázkou, co chtějí zlepšit a čemu pomoci. 

„Představme si, že dosáhnou svého a Marie Benešová podá demisi. Nevím sice, proč je právě toto jejich cílem, ale budiž, nelíbí se jim, že byla tato právnička jmenována ministryní spravedlnosti. Tedy jí už nebude. Co má nastat potom? Má ji vystřídat někdo jiný? A kdo? A co konkrétního má ta změna přinést? Nový ministr má zřejmě zaručit, že nejvyšší státní zástupce zůstane ve své funkci. Na jak dlouho? Napořád, dokud bude chtít? Nevím, jestli je pro společnost dobré, když je někdo ve své funkci usazen s takovou jistotou, nebývá to ani obvyklé. Navíc opravdu vykazuje současný nejvyšší státní zástupce tak dobré výsledky své činnosti? Co sledované kauzy, například kauza Nagyová, co kauza Davida Ratha, to mají být úspěchy? Co dlouholeté týrání bývalé ministryně Parkanové trestním stíháním? Jak je možné, že demonstrujícím za spravedlnost nevadí tato očividná nespravedlnost, kdy je dotyčná celé dlouhé roky bezvýsledně stíhaná, navíc v tak slabé důkazní situaci, že není vůbec zřejmé, proč má být odsouzena? Ovšemže jim to nevadí, protože si neumějí představit, že zítra se mohou dostat do její situace. Nevěřili by tomu, nikdo tomu totiž nevěří. Ale dokumenty k tomuto případu jsou zveřejněny, každý si je může najít. Je tato kauza projevem spravedlivé, nebo nespravedlivé justice? A kdo za ni nese odpovědnost?“ zeptala se dále Čírtková.