Úvodem Sedláček hovořil o předsevzetí do nového roku. „Minulý rok jsem si dal předsevzetí, že nebudu utíkat na letištích, protože se tam pak člověk ztratí. Takže tam chodím včas. A tohleto moje předsevzetí se jaksi přelilo, že chodím včas víceméně všude... To je taková moje špatná vlastnost, protože asi neumím pořádně odhadovat čas a prostě se zpožďuji o pět minut, nebo o sedm,“ sdělil Sedláček. Předsevzetí však podle něj nefungují, protože člověk se mění těžce. „A je to vidět i v průběhu institucionálních změn. Nemám naději, že se lidé stanou lepší, ale mám naději, že institucemi se staneme lepšími,“ uvedl.
Předsevzetí jsou de facto závazky, které si dáváme do příštího roku proto, že je nejsme schopni splnit přirozenou cestou. „Je to nespokojenost se svým vlastním stavem nebo výkonem. Mě ta předsevzetí baví číst v negativním slova smyslu, to znamená, že neznám žádného člověka, který by si předsevzal, že se bude méně věnovat rodině nebo dětem, nebo že si bude víc hrát s mobilem, nebo že se naučí kouřit, nebo že bude víc pít, nebo víc chodit do společnosti a mnohdy právě tímto negativním vymezením, pak z toho hezky vyplyne, co člověk vlastně chce dělat, protože i to je samo o sobě dost těžké,“ sdělil Sedláček.
Podle jeho slov si pak také člověk dává předsevzetí proto, že nemá kontrolu sám nad sebou a že není schopen toho, co Aristoteles považoval za vrchol ctností, to znamená, zlatou střední cestu, že prostě člověk funguje líp, když si zakáže alkohol úplně, nebo když si zakáže cigarety úplně. „Že nejsme schopní vykouřit jednu cigaretu měsíčně a že si dáváme jakási ultimáta. Je to vlastně takový vnitřní zákon, který si člověk dělá. Ale ten vnitřní zákon není vynucován vnějšími sankcemi,“ dodal.
Sedláček se mimo jiné také vyjádřil k tomu, že často zaznívá důraz na vyrovnání se japonskému hospodářskému modelu i pracovnímu nasazení. Jak však dodává, Japonsko už několik dní neroste. „Japonci narazili na jakýsi skleněný strop. Když už má někdo dva iPody, třetí si už nekoupí, i kdyby byl zadarmo,“ poznamenal Sedláček.
A zároveň dodal, že bychom měli přestat být očarováváni neustálým předpokladem hospodářského růstu, protože současná životní úroveň není tak špatná. „Ekonomika už nemusí dál růst a můžeme si odpočinout, věnovat se rodině, dětem a třeba jezdit na kole,“ sdělil.
A udělal i exkurz do historie, kdy podle jeho slov se hospodářský růst po tisíciletí vůbec neprojevoval a rodina za dob babylónských žila zhruba stejně jako v raném středověku. „Pak jsme najednou byli překvapeni rozvojem průmyslu, a teď se z toho stalo automatikum, které nevyžadujeme, ale předpokládáme,“ řekl.
Psali jsme:
autor: vef
