Jakub Olbert se v rozhovoru s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným rozpovídal nejen o svém život. Prozradil, že si prošel povinnou vojenskou službou.

„Pro mě a pro spoustu jiných to přineslo jednu úžasnou věc a to je pokora. Já jsem přijížděl do kasáren tak, že jsem tam měl být ve 12 hodin v poledne, ale vzhledem ke své nátuře jsem tam přijel ve 12 hodin v noci, protože jsem si myslel, že svět patří nám. Ty lidi, kteří mě přijali, a hlavně lidi, kteří se mnou byli celou noc na ubikaci, tak mi vysvětlili a to i fyzicky, že svět nepatří nám, ale že má nějaká pravidla. Já jsem za to moc rád, protože jsem si uvědomil, že jsem opravdu na startovní čáře, že nic neumím, nic nejsem a přivedlo mě to k tomu, že si to svoje místo musím ve vojenském světě vybudovat. A to jsem si odnesl i do života. A když se mě dneska někdo ptá, jestli bych si to zopakoval, tak bych to zopakoval klidně znovu, protože si myslím, že by deska mladým klukům pomohlo, a nechci se dotknout mladých lidí, kdyby nastoupili nějakou půlroční, nebo aspoň tříměsíční službu, nemusela by být zrovna vojenská, kde by se naučili, co je to řád,“ prohlásil Olbert.

Další velkou zkušenost udělal v česko-rakouské firmě na vázání květin, kde pracoval 6 let a kde se naučil, že si všechno musí tvrdě odpracovat a že nic nepřijde shůry. „Tak, jak se to bohužel dneska děje,“ posteskl si Olbert.  

V roce 1989, v sedmnácti letech, kdy byl na gymnáziu, viděl onen rok jako přelomovou dobu, ve které si může užít života a něco vydělat. „Naše generace má už 32 let možnost žít v demokracii a v blahobytu, ale bohužel teď to končí,“ přidal další povzdech.