Tomáš Klus smutní. Zkoušel vzít Nohavicu na milost, ale už je toho příliš

20.08.2019 20:59

Zpěvák Tomáš Klus se na svém Facebooku tvrdě pustil do textaře a zpěváka Jaromíra Nohavici. Připomíná Nohavicovu temnou minulost, kdy v minulém režimu spolupracoval s tajnou policií, a přikládá i jeho novější kontroverze jako třeba to, že si v minulém roce osobně vyzvedl Puškinovu medaili z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina. Klus by prý svým příspěvkem rád otevřel diskusi o tom, „zda jsme skutečně třicet let po pádu železné opony nezanechali některé její zlomky reznout v hloubce kolektivního vědomí“.

Tomáš Klus smutní. Zkoušel vzít Nohavicu na milost, ale už je toho příliš
Foto: Hans Štembera
Popisek: Tomáš Klus

Známý zpěvák svůj příspěvek na Facebooku začíná slovy, že je to pro něho „takové dlouho se linoucí a citlivé téma, k němuž už mi to nedá mlčet“. Klus se prý nikdy netajil svým obdivem k bardovi Jaromíru Nohavicovi a prý pro něho bude Nohavica „navždy mistr řemesla, veršotepec velikán“. Pak již však začíná část, ve které se vůči Nohavicovi začíná ohrazovat. „Co se ale začaly rojit jeho mimopoetické názory na svět, těžkl mi poslech jeho díla do té míry, že jsem s ním nakonec úplně seknul. Bohužel mi nejde oddělit umělecká a osobnostní rovina,“ píše Klus. Prý rozumí i těm, kteří stejně „nakládají“ i s ním.

Anketa

Jsou události srpna 68 a srpna 69 stále pro český národ traumatem?

10%
90%
hlasovalo: 10866 lidí

Klus vyjmenovává, že hlavním problémem a onou „poslední kapkou“ pro něho bylo, když si Nohavica v minulém roce v Kremlu osobně vyzvedl Puškinovu medaili z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina, nezapomíná však vyjmenovat ani předešlé Nohavicovy kontroverze. „K jeho spolupráci s StB jsem byl shovívavý, říkal jsem si, chlapče, v té době jsi nežil, nesuď, sám nevíš, jak by ses zachoval. Pak přišla jeho fotka s obchodníkem s chimérami Tomiem Okamurou. I to jsem byl schopen pochopit jako podlehnutí antiuprchlickému boomu. Co jsem však už sežvýknout nedokázal, bylo jeho přijetí vyznamenání od cara Vladimíra, kterým vzal v mých očích Bard do ruky mávátko a legitimizoval hrůzy kleptokratického systému v té době čerstvě vojensky operujícího na cizím státním území. Od člověka, který byl do té doby v mých očích, i přes drobná klopýtnutí, ikonou a bojovníkem za svobodu projevu, neboť to vnímám jako jednu z rolí písničkářů ve společnosti, bych čekal spíše protest a poukázání na fakt, že imperátorské sklony Vladimira Putina, toužebně označovaného jako vtělení Spasitele Rusi, jsou v rozporu se základními lidskými právy, s etikou, s budoucností míru. Bylo a je mi to nesmírně líto a pořád ve mně křičel ten malý kluk, kterého táta v Českém Těšíně propašoval do šatny velmistra, který ho přátelsky pohladil po hlavě a podepsal mu zpěvník,“ tvrdí písničkář.

Klus dále uvádí, že měl Nohavicu i přes to znovu „vzít na milost“. Pak se však k němu měl dostat článek „pana Spurného v Respektu z roku 2006, kde s mistrem otevírá otázku Svazku“. „Vlastně pánové u kávy došli k tomu, že bylo těžké říct ne a že ve výsledku těch pár schůzek nikomu neublížilo a že jsou přece daleko horší ti, kteří s tajnou policií spolupracovali dobrovolně, než ti, kteří museli,“ shrnuje Klus, přičemž dodává: „Jaká relativizace! Jaké rozpuštění! Jaký alibismus! Život v totalitě musí být strašný, strastný a je velmi důležité na něj nikdy nezapomenout, aby nás zase neslupnul. Jak snáz ale zapomenout, než že to, co jej umožňovalo, rozmělníme a zabstraktníme natolik, že zde systém strachu vlastně byl sám od sebe a že jej drželo pohromadě jen pár servilních papalášů, jejichž charakter mizel kdesi v moskevském pozadí.“

Klus tvrdí, že to „není pravda“ a „systém hrůzy byl možný právě proto, že k tomu dostal svolení“. Kritizuje pak především to, že tehdejší umělci, „lidi participující na onom opojném světle veřejného povědomí a bohémství“, nezasáhli. Klus píše, že jejich vstup do veřejného prostoru je dobrovolný a „nese s sebou, mimo lesk, též zodpovědnost“. Odkazuje také na známého spisovatele Solženicyna a jeho dílo Souostroví gulag. „Úctyhodný a daleko chlapštější postoj“ prý Klus nedávno zaznamenal u Evy Pilarové, „která se za podpis Anticharty omluvila, přiznala slabost, které lituje“.

A pak Klus naráží i na paralely tehdejší doby s tou dnešní a s odkazem na zmiňované Solženicynovo dílo píše: „Vnímám to jako nebezpečný precedent, ono postupné přijímání skutečnosti, že to tenkrát dělal kdekdo, čemuž korunu, jakousi nepsanou amnestii svědomí, nasazuje sám premiér naší země, který nejenže sám s děvkou pletky měl, se ještě veřejně miliskuje s přeživším pasákem. Nechci pořádat hon na viníky, nepožaduji tresty a opovržení, jen bdělost před strašákem servility a ochoty pro vlastní klid o něj připravit druhé. Chci cítit, že jsme ochotni a schopni se poučit. Jinak totiž nikdy nebudeme spolu, ale vždy jeden druhému na úkor.“

Závěrem pak Klus dodává, že se nemá jednat o osobní útok, nýbrž že užívá „příkladu pana Nohavici jako symbolu, jako princip, kterým postupně přistupujeme na absorbování drobných slabostí, které mohou mít za následek mohutný útlak“.

A píše, že by svým příspěvkem rád otevřel diskusi: „Patrně bych si mohl s mistrem, byl-li bych přijat, vyříkat vše u kafíčka, ale k čemu by to bylo? Je to problém linoucí se společností napříč a rád bych jím otevřel diskusi o tom, zda jsme skutečně třicet let po pádu železné opony nezanechali některé její zlomky reznout v hloubce kolektivního vědomí.“

Nohavica, jenž roku 2017 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy v oblasti umění, byl již několikrát kritizován některými kolegy z hudební branže i v minulosti, a to například za zmiňovanou Puškinovu medaili, již převzal z rukou Vladimira Putina, o níž se Klus ve svém textu zmiňuje. „Český bard“, jak Nohavicu nazvala agentura RIA Novosti, toto ocenění získal za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur. V děkovné řeči, pronesené v ruštině, Nohavica zazpíval při předávání ocenění v listopadu loňského roku část písně Bulata Okudžavy.

Puškinova medaile je od roku 1999 udělována ruským občanům i cizincům, kteří se významně zapsali v kulturní oblasti, literatuře či jiných oborech umění. Třícentimetrová stříbrná cena má na lícové straně profil ruského básníka Alexandra Sergejeviče Puškina, na rubu jeho podpis a pořadové číslo. Z Čechů jí zatím byli oceněni bývalý prezident Václav Klaus, který ji dostal v roce 2007, a předseda Česko-ruské společnosti Jiří Klapka, který medaili obdržel v březnu minulého roku.

Do Nohavici se po provalení jeho spolupráce s StB pustil i písničkář Jaroslav Hutka. Hutka v roce 2007 k Nohavicovi a jeho spolupráci s tajnou policií napsal i píseň o „udavači z Těšína“. „Písničkář udává písničkáře. To je čítanková věc,“ řekl pak Hutka k tomu, že měl Nohavica donášet i na Karla Kryla.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rak

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Blanárova schůzka se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

5:00 Blanárova schůzka se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

TÝDEN V MÉDIÍCH Petr Fiala neměl žádné kmotry v pozadí, nikdo mu zadarmo nic nedal a musel se adapto…