Na úvod se Klvaňa rozepsal o historii dnešního obecně přijímaného systému politiky středu, kdy každá strana, ať už se prohlašuje za levici či pravici, sdílí společné znaky. Ekonomická a osobní svoboda je nám prostě od pádu Sovětského svazu bližší a nikdo si neumí představit, jak by měl jinak ve volbách uspět, pokud by nehrál na podobnou notu.
Po poslední velké ekonomické krizi vznikaly předpovědi o konci svobodné ekonomiky a stát se měl vrátit do rozhodovací pozice na trhu. K tomu však nedošlo a víra v kapitalismus a svobodný trh i přes jeho nedostatky zůstává více či méně neotřesená.
Ti, kteří hlásají jinou politiku, podle něj většinou pocházejí z řad diktátorů a radikálů, jejichž případné vládnutí a potažmo i selhání nám média servírují na stříbrném podnose, a kdo jejich chyby nevidí, tomu není pomoci.
"Na jedné straně pak máte levicovou Syrizu, která má v očích médií až nápadně blízko k různým pravicovým uskupením, na druhé zas Baracka Obamu, který nejdřív prosadil zákon o cenově dostupné zdravotní péči proti vůli republikánů a nyní se snaží zasadit o transpacifickou a transatlantickou zónu volného obchodu. To se zase nelíbí levici," píše Klvaňa.
A do všeho toho zmatku prý vstupuje Vladimir Putin, kterému se podařilo udělat z Ruska hlavního nepřítele Západu. Namísto aby se připojil k již existujícím dohodám o volném obchodu, snaží se přetáhnout jednotlivé země na svoji stranu. Uzavřít vlastní dohody. A to tak, že podkopává dohled USA a nabízí alternativy.
Z jeho strany však jde o promyšlený tah, na který ale nikdo neskočí, jelikož Rusko nemá důvěru ani svých nejbližších sousedů a spojenců, a tudíž žádné obdobné dohody nedosáhlo. „Rusko totiž na svém dvorku o podobnou sféru volného obchodu usiluje už více než deset let, jenže zatím vůbec nefunguje,“ sděluje Klvaňa.
Zároveň poslední krize na rozdíl od předchozích nepřinesla žádné nové společenské uskupení, žádný komunismus, nacismus ani jiný ismus, který by začal rozkládat dosavadní politiku zevnitř. Hrozba je tedy čistě vnější a přichází z Ruska.
V EU je totiž mnoho přímých i nepřímých spojenců Putina, ať jsou jimi hrdě se hlásící Marine Le Penová nebo prezident Miloš Zeman či nizozemský Geert Wilders, kteří hrají na všechny strany.
Nic tomu nepomáhá ani britské referendum o vystoupení z EU, naplánované během příštích dvou let. „V konečném důsledku jsou dnes všechny politické síly, které oslabují Unii, na Putinově straně, některé jsou placeny Kremlem, jiné jsou jen formovány užitečnými idioty,“ shrnuje Klvaňa.
Klvaňa doufá, že každý projev represe a nesvobody v Rusku nás posouvá o krok blíže k tomu, abychom si uvědomili, že EU nám slouží „k ochraně západních hodnot a vlády práva“. Všichni si prý akorát stěžují na hloupé regulace, což jen podporuje protievropskou náladu v zemi.
I když patříme do nejsilnějšího spojenectví národů na planetě, přesto si lidé stále stěžují. „Putin nám jistě dovolí říkat našemu hrdému pomazánkovému máslu pomazánkové máslo. Chceme to?“ připomíná Klvaňa, že přece z EU vystoupit můžeme, nikdo nám nebrání.
Na závěr vyzývá kritika EU a europoslance Petra Macha a stranu ODS, „ať řeknou otevřeně, že se sjednocenou Evropou nesouhlasí, abychom věděli, na čem jsme. Putinovská pátá kolona pak dostane jasnější kontury,“ čímž uzavírá své zamyšlení.
Psali jsme:
_635309979947638752.jpg&id=21169)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
