Toto nepřehlédněte. Zkušený novinář Žantovský objevil tři klíčové texty k uprchlíkům i propagandě mezi USA a Ruskem

29. 8. 2015 9:22

TÝDEN V MÉDIÍCH Zcela jiné názory o propagandistické válce mezi Spojenými státy a Ruskem i o běžencích než česká média většinou nabízejí, objevil v tomto týdnu Petr Žantovský. Z těchto článků se dozvíme, že se americká média mnohdy chovají hůř propagandisticky než ta ruská, že evropská civilizace páchá sebevraždu a také to, že politici i mainstreamová média obvykle ignorují obavy veřejnosti z běženců s poukazem na to, že jde o hrstku xenofobů.

Toto nepřehlédněte. Zkušený novinář Žantovský objevil tři klíčové texty k uprchlíkům i propagandě mezi USA a Ruskem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

O propagandistické válce mezi USA a Ruskem a tématu běženců pojednává dnešního ohlédnutí Petra Žantovského za uplynulým týdnem v domácích sdělovacích prostředcích. „Rád bych ho věnoval – zcela výjimečně – samým pozitivním příkladům. Jednak proto, že jsem u moře, a to mi dodává jaksi pozitivnější náladu, jednak proto, že těch negativních příkladů si jindy užijeme ažaž, tak proč nevybočit ze standardu a neudělat si prostě radost? Zejména, když se k tomu v jediném týdnu sešly hned tři pádné důvody. Říká se sice, že dobrá zpráva není zpráva, ale věřím, že to tak doslova neplatí. Konec konců v záplavě špatných zpráv ta dobrá potěší dvojnásobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

O inspiraci se mu tentokrát postaralo listování českými deníky. „Většinou je to činnost zbytečná a marná, protože informační hodnota většiny článků, zejména s tématy, která se nás dotýkají nejcitelněji – od ukrajinské krize po ilegální migraci – ustoupila jednostranné propagandě. A to zase většinou natolik průhledné a primitivní, že na ni těžko kdo skočí, tak proč by to kdo četl. Možná to má na svědomí letní okurkové období, ale v tomto týdnu jsem našel tři články s uvedenými tématy, jež stojí za připomínku a citaci, a některé věty z nich by se až daly tesat,“ domnívá se mediální odborník.

Americká média se mnohdy chovají propagandisticky hůř než ta ruská

Už titulkem „Polarizace názorů na Rusko zabíjí jakýkoli dialog, upozorňují experti“ velice lákavě vyhlíží obsáhlý, na dvě tiskové strany rozložený text Mariana Hronka v deníku E15. „Článek pak je rozsáhlým rozvedením teze z titulku. Autor upozorňuje na to, že v propagandistické válce mezi USA a Ruskem se zejména americká strana – politici, politologové, ale především média – dopouští naprosto nesmyslného zjednodušování, vytváření ikony nepřítele a znemožňování otevřené a svobodné výměny názorů. Jestliže američtí novináři toto vyčítají ruským s poukazem na to, že ruská média se chovají propagandisticky, pak totéž, a často hůře, dělají sami,“ přibližuje Petr Žantovský obsah článku.

Autor v něm rovněž píše, že pro dnešní Ameriku nebyl ještě žádný ruský vůdce od dob Stalina prezentován tak démonicky, označován bez obalu za zločince, vytvářena kolem něho aura zla a atmosféra strachu, jako se to činí s Vladimirem Putinem. „Americká média a ideologičtí lídři odmítají připustit, že ne vše, co tvrdí, je obraz skutečnosti. Odmítají se zamýšlet nad podstatnými a specifickými rysy ruské národní mentality, které by mohly vysvětlit mnohé nepochopené jevy či faktory, vystačí se obvykle s propagandistickým odmávnutím ve stylu: ´jsou to všechno zločinci´. Odtud je však nebezpečně blízko k tomu, aby následovala věta: ´je třeba je všechny odstranit´,“ připomíná mediální analytik.

MF Dnes v posledních letech neslula objektivitou a snahou vést otevřený dialog

Martin Hronek cituje autentické zdroje z Ruska i Ameriky, vyzývá k realistické názorové debatě a varuje před její ideologizací, která, jak píše, je nejsilnější od dob studené války. „Asi nejzajímavější postřeh najdeme tehdy, když autor srovnává přístup ruských a amerických občanů a médií. Zatímco v Rusku je zřetelný spontánní většinový postoj občanů jako zjednodušeně řečeno ´prokremelský´, takže média vycházejí vstříc této poptávce, americká veřejnost takto jednoznačně věci nevidí, a přesto – či právě proto – jí většina médií dodává jednostrannou propagandu, zjevně s cílem infikovat ji politicky žádoucím názorem. A to je nebezpečné, protože kde končí rozhovor, začíná rvačka. Vždy v historii to tak bylo. Je obdivuhodné, jak korektně to konstatuje uvedený článek v E15,“ oceňuje Petr Žantovský.

Další dva články, které si tentokrát vybral pro své hodnocení, se týkají tématiky běženců a oba našel v Mladé frontě Dnes. „To je opět dost překvapivé, protože tento deník v posledních letech vskutku neslul objektivitou a snahou vést otevřený dialog. Spíše to byla platforma pro jednostranné politické zájmy a postoje. Že by se to začínalo měnit pod vlivem dnešního vlastníka Andreje Babiše, který je nejen politik, ale především obchodník, a proto má zřejmě poněkud citlivější nos na to, co by mohlo ohrozit jeho byznys?“ klade mediální odborník řečnickou otázku.

Euroatlantická civilizace vyvážela své hodnoty pod rouškou šíření demokracie

„Proč se Babiš z pozice místopředsedy vlády téměř vůbec nikdy nevyjadřuje k tak sporným a veřejnost rozdělujícím otázkám, jako je ukrajinský konflikt či migrační krize? Inu proto, že z obojího kouká průšvih globálního rozměru, a Babiš tomu, jakožto dominantní aktér určitých odvětví domácího byznysu, nechce nahrávat. To je alespoň moje soukromá teorie. Nicméně ta se občas potvrzuje, jako například dvěma níže uvedenými články. Jeden z nich napsal Vlastimil Vondruška, jehož názory jsou občasným zřídlem otevřenosti a nestrannosti a na stránkách MF Dnes zpravidla tvoří jediný důvod, proč list vůbec otevřít,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský o autorovi aktuálního článku uvedeného pod výstižným titulkem „Prohráli jsme a poneseme následky“.

Vlastimil Vondruška zde na konto migračního kataklyzmatu a Islámského státu píše mimo jiné to, že jsme si tento problém do značné míry vykoledovali my sami, jakožto příslušníci namyšlené evropské elity. „Připomíná, jak slavná euroatlantická civilizace vyvážela svoje hodnoty pod rouškou šíření demokracie a západních pravidel do zemí, které o nic takového nestály, nebyly na nic takového připravené ani ochotné to akceptovat – viz Libye, Afghánistán, Sýrie, Egypt, Tunisko, Palestina … Vondruška píše zhruba to, že jsme do tamních konfliktů vstoupili neprávem, rozjeli jsme válku, kterou prohráváme, kterou totiž nelze vyhrát, protože islamismus je ideově mnohem silnější v kramflecích, nebere si servítky, nevybírá si metody, je našimi zbraněmi nepřemožitelný, a proto my poneseme následky,“ shrnuje mediální analytik.

O sebevraždě evropské civilizace není příjemné číst, ale je nutné vědět

A sám dodává, že už je neseme v podobě otevřených hranic pro migranty všeho druhu, v nichž se nedokážeme zorientovat. „Neumíme poznat, kdo z nich je ohrožený druh a kdo z nich přichází ohrozit druh náš, a proč vlastně? Pro naši pýchu, naše přesvědčení o tom, že máme právo, či snad povinnost exportovat naše představy jak má vypadat jejich svět. Jak píše Vondruška, nejprve jsme – my ze Západu – podporovali různé kolaborantsky poslušné režimy, a když to nevyšlo, jali jsme se ty země podrobovat silovému řešení – bombardovat, zabíjet jejich ideové lídry, prostě šířit nenávist – ale vůči komu? Vůči nám. Je to sebevražda evropské civilizace. Není to příjemné číst, ale je nutné to vědět. A je překvapivé, avšak potěšující, že si toho všimli už i v MF Dnes,“ míní Petr Žantovský.

Tomu totiž podle něj nasvědčuje i další příklad z týchž novin, tentokrát navíc přímo z pera jejich vlastního redaktora, šéfa severočeské redakce Jana Veselého. „V textu s názvem ´Obsadí běženci naše autobusy? A kdo je ohlídá?´ klade velmi jednoduché, avšak velice zřídka v našich médiích vídané otázky. Jsou naše úřady vůbec připraveny hlídat naši bezpečnost a konec konců i bezpečnost uprchlíků, kteří k nám přicházejí nebo přes naše území procházejí do Německa? Co tu vlastně budou migranti dělat, čím zaplní svůj čas, oficiálně určený k čekání na úřední stanovisko v azylovém či jiném správním řízení?“ vybírá mediální odborník nejzajímavější z předložených otázek.

Sousedovi nic nezabrání, aby za erární peníze pronajal svůj dům stovce Syřanů

Jan Veselý uvádí jako příklad obce z německé strany Krušných hor, které řeší týž problém, že úřady s občany moc nekomunikují. „Pečou si svůj migrační úkol za dveřmi, neptají se lidí na názor, a tím de facto ten názor sami pomáhají radikalizovat. A otázky pokračují: Jak dlouho tu běženci mají zůstat? A pokud natrvalo, kdo a jak zabrání, aby vznikala nová ghetta vysídlenců s náboženským předznamenáním, která budou logicky zdrojem neklidu a ohrožení pro všechny ostatní, jak to známe ostatně z romských ghett, a to tam ani nejde o náboženství? Za co a proč a z jakých zdrojů a kolik vlastně peněz budou běženci dostávat, když ostatní musí peníze vydělávat prací?“ pokračuje Petr Žantovský ve výčtu nastolených otázek.

Přidává i upozornění, co může také nastat díky tomu, že běženci jsou dotováni z eráru. „Kdo zabrání mému sousedovi, aby za erární peníze pronajal svůj dům stovce Syřanů, a jakou budu mít já možnost obrany před takovou situací, kterou mohu zcela oprávněně chápat jako ohrožení? Veselý dospívá k jasnému závěru: politici na tyto otázky neodpovídají. A teď se ptejme, zda proto, že odpověď neznají, nebo z čiré arogance. Veselého článek je velmi cenný, protože vyjadřuje pocity a postoje velké části veřejnosti. Té části, kterou mainstreamová média obvykle ignorují s poukazem na to, že jde o hrstku xenofobů. Jenže té hrstky je podle seriózních průzkumů více než sedmdesát procent,“ upozorňuje mediální analytik.

Post scriptum pod článkem je hodně nápadné a podezřelé jako pěst na oko

Podle něj Veselého článek mimochodem pěkně vypovídá ještě o jedné věci díky tomu, že jej autor korunoval tím, když za P. S. neopomněl zdůraznit, že on sám je příznivcem přijímání migrantů. „Ta douška v kontextu přečteného vypadá jako hodně nápadná a podezřelá pěst na oko. Jako kdyby se – možná oprávněně – bál, že mu někdo po přečtení jeho realistických řádků vtiskne stigma odpadlíka, který nedrží správnou linii v duchu hesla ´Kdo nejde s námi, jde proti nám´. Smutné zjištění, že se autor musí de facto omlouvat za dobře vykonanou práci. Nebo je to možná ještě horší,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a nabízí vlastní zkušenost z minulého režimu.

„Když jsem v červnu 1989 napsal pochvalně v recenzi do deníku Práce o vystoupení Joan Baezové v Bratislavě, přičemž jsem záměrně zamlčel, že Baezová koncert dedikovala Václavu Havlovi, byl z toho poprask jako dům. Šéfové deníku to tehdy vyřešili tak, že druhý den napsali o Baezové ještě jednou – s opačným vyzněním než já den předtím. A – světe div se – podepsali ten nový článek mým jménem. Poté jsem z deníku odešel a vrátil se de facto až v listopadu 1989. Nemohl jsem nic dělat, ale ostuda už mi zůstala. Není to s redaktorem Veselým dnes trochu podobné a nepřipsal mu to P. S. nějaký rozdychtěný redakční cenzor? Co by to znamenalo pro povahu naší současnosti, netřeba rozvádět,“ dodává mediální odborník.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pacient z LDN Lány, vyjádřil se herec Maryško o Zemanovi. Anna Geislerová shání tlumič

12:18 Pacient z LDN Lány, vyjádřil se herec Maryško o Zemanovi. Anna Geislerová shání tlumič

Prezident Miloš Zeman dostal další ránu kvůli tomu, že se rozhodl promlčet 50. výročí příjezdu tanků…