Poměrně ostré diskuze se nyní začínají množit mezi zástupci českých odborářů a zaměstnavateli. Celospolečenským fenoménem se totiž stávají v naší republice nízké mzdy. Na tento problém začali už dokonce ve větší míře poukazovat i politikové z různých stran. Nejen, že český zaměstnanec, podle oficiálních statistik, pracuje za několikanásobně nižší mzdu než jeho západoevropský kolega, ale už nás v tom ohledu začínají předhánět na Slovensku i v Polsku. Názory na příčiny tohoto stavu se však diametrálně liší od odborářů a funkcionářů z různých podnikatelských svazů.

Například místopředsedkyně Českomoravské komory odborových svazů Radka Sokolová nám k tomu řekla: „Jedním z hlavních důvodů dnešní ‚politiky levné práce‘ je špatná privatizace v devadesátých letech. V řadě případů jsme opravdu subdodavatelskou montovnou a ovoce v podobě zisků z prodeje finálních výrobků se sklízí v zahraničí. Nicméně i managementy poboček zahraničních společností, přestože jsou subdodavateli, platí ve svých mateřských zemích zcela rozdílné mzdy než v ČR a u nás díky tomuto rozdílu generují vysoký hospodářský výsledek. Nic nebrání tomu, aby významná část tohoto pozitivního výsledku skončila na účtech našich zaměstnanců. Pomůže to jejich rodinám a samozřejmě celé české ekonomice.“

Poněkud jiné stanovisko k celé záležitosti zastává předseda představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR Bedřich Danda: „V první řadě si musíme definovat, co to je vlastně nízká mzda. Poté si je třeba uvědomit, že nelze srovnávat mzdu v Německu s tou českou, neboť tady existuje jiný spotřební koš, a toto srovnání není správné. A také můžeme srovnávat například platy v Bulharsku nebo v Rumunsku, a to na tom budeme určitě ‚výborně‘.  Pokud se týká cizích firem či jejich dcer je pravdou, že si mzdovou úroveň samozřejmě určují zahraniční matky, nakonec na to má vliv i kurz koruny. Její slabá úroveň je špatně, a já doufám, že se brzy zvýší. Určitě se však musí něco udělat s vysokou cenou práce, která vychází z nepřiměřeného zdanění. Podle mých informací jsme v evropských statistikách někde na konci stupnice se zdaněním práce, to je u nás opravdu neúměrně vysoké.“

Lidé si nejvíce stěžují na přetíženost a nízké mzdy

ParlamentníListy.cz si nyní zjišťovaly situaci v několika společenských oblastech a zjistily, že pracovní podmínky, zvláště co se týká finančního ohodnocení řady českých zaměstnanců, jsou mnohdy dost tristní. Kromě toho existují problémy s proplácením přesčasů či vybíráním náhradního volna například v některých hypermarketech (třeba v Albertu), ale dokonce i ve státních organizacích. Klasickým příkladem jsou české nemocnice. Na velkou přetíženost a skutečnost, že si nemohou vybrat volno, kdy by to potřebovaly, si dost stěžovaly zdravotní sestry, ale i lékaři. Vůbec ve zdravotnictví se stává nyní situace dost výbušnou, protože zde chybí dostatek lidí a hrozí nejen stávky, ale také pokles kvality péče o pacienty. To nám například potvrdil i bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel nám k tomu ještě doplnil: „Není přece možné zachovávat stav, kdy 70 procent naší populace nedosáhne ani na průměrnou mzdu. Navíc ve zdravotnictví  to už dnes skutečně není jen o platech, nýbrž i o zavedení snesitelných pracovních podmínek. Jak lékaři, tak zdravotníci tráví v nemocnicích nezákonně neuvěřitelné množství času.“

Ještě horší platové ohodnocení mají však lidé, kteří jsou zaměstnáni v sociálních službách, a to zvláště ti, kteří vykonávají tu nejtěžší práci „v terénu“, takzvaní pracovníci přímé péče. U nich mzda ve výši 13–15 tisíc měsíčně není vůbec nic neobvyklého. To přiznává i jejich nejvyšší šéf – ministryně zdravotnictví Michaela Marksová, která pro ParlamentníListy.cz sdělila: „Bohužel odměňování pracovníků v sociálních službách, kteří odvádějí nesmírně náročnou práci, je dlouhodobě podhodnocené.“