Aktuální vydání Newsroomu začnu pochvalou serveru Info.cz. Jeho redaktoři se v posledních dnech trošku utrhli z mainstreamového řetězu způsobem, který nám všem dává ještě jistou šanci na vítězství pravdy a lásky.
Tím hlavním počinem byl rozhovor s Patty Bebe, kamerunskou novinářkou žijící v Evropě, a to s titulkem „Až Francie přestane drancovat Afriku, migrace do Evropy se sníží“. Kromě velmi zajímavých postřehů nejen z její domoviny se dopouští heretických tvrzení typu: „Pokud chtějí evropské země snížit míru přistěhovalectví z Afriky, musejí především zastavit financování válek a ukončit podporu diktátorských režimů. Jak může cizinec hovořit o snaze pomoci, když v noci přináší zbraně a trénuje některé skupiny lidí, aby destabilizovaly vlády, které nejednají podle jeho přání?“ Pokud to dobře chápu, tak paní redaktorka rozvíjí nepředstavitelné konspirační teorie včetně šíření fake news, a měla by se právem ocitnout v seznamech Kubíka Jandy a dalších normalizačních pošuků. Ti nijak zvlášť na její názory nereagovali, takže na nich asi něco bude.
Ale vždyť Západ koná po šírém světě jen nezištné dobro
Přitom podle nynější propagandy války, diktátory a vůbec veškeré zlo na planetě Zemi podporují jen a pouze jiní válečníči a jiní diktátoři. A kamerunská novinářka tady napadá etalony takzvané liberální demokracie, některé státy západní Evropy, které jsou pro buranské a zpátečnické Čechy nezpochybnitelným vzorem konajícím nezištné dobro po šírém to světě. Přitom až dosud jsem se domníval, že největšími imperiálními zloduchy jsou Rusko a Čína. Patty Babe naostro říká: „Devadesát procent Afričanů, kteří dnes hledají azyl v zahraničí, pochází z francouzsky mluvících zemí Afriky se stále silným francouzským vlivem. A to dělá z Francie zemi nejen spoluzodpovědnou za takzvanou migrační krizi.“ Po nedávném podpisu paktu mezi prezidentem Macronem a kancléřkou Mekrelovou tak může nejeden středoevropský domorodec mít vcelku neklidné spaní.
Snad tímto nedávám serveru Info.cz polibek smrti, když jej chválí rasista, xenofob, extremista a homofob Kňourek (copyright jakási Kateřina Kadlecová z Reflexu). Uvidíme. Á propos, nedávno si i mediální obec připomněla hrůzy holocaustu. Jistě, žádný problém. V Jemenu už hodně dlouho probíhá genocida, také takový holocaust části tamních obyvatel. Všichni mlčí, Člověk v tísni raději jde za naše miliony do škol vymývat dětem mozky. Vysvětlí mi už někdo, proč je dnešní vraždění nevinných na jihu Arabského poloostrova přikryto mediálním blackoutem? Co na to humanitní sluníčko Kateřina? Ale prosím, nikoli optikou, že Saúdská Arábie (a spol.) jako „náš spojenec“ tak nějak vyhlazovat může...
Alternativu pro Německo český mainstream vždy doprovodí nálepkou
Dalším, už kritickým tématem je typická ukázka pokleslé úrovně práce hlavní mediální stoky. Před několika dny server iDnes.cz přinesl „šokující“ informaci o tom, že německá opoziční strana Alternative für Deutschland má sponzora z Bangkoku, možná obchodníka se zbraněmi s vazbou na špiony. V podstatě vše, co by novinář neměl dělat, obsahuje už perex zprávy: „Protiimigrační strana AfD dostala 50 tisíc eur od německého šlechtice z Bangkoku. Napsal to magazín Der Spiegel, podle kterého jde zřejmě o podnikatele, jehož firma zprostředkovávala pro německou rozvědku tajné obchody se zbraněmi. K AfD vyjádřil sympatie český prezident Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus.“
Psali jsme:
Tak zaprvé klasické nálepkování. AfD je jistě „protiimigrační“ strana (naprosto nechápu, proč je toto adjektivum uvedeno u kauzy sponzoringu), ale třeba o jejím ekonomickém, sociálním či zahraničněpolitickém programu nevíme nic. Nevšiml jsem si, že by někdy česká média přinesla v tomto ohledu jakékoli partajní vize. Když se píše o ostatních německých stranách, žádná nálepka nezazní. Logika velí, že například CDU, SPD či Zelení by měly být v článcích či v televizi označeny za „proimigrační“.
Nechutná konstrukce, jako kdyby Havla spojili s vytunelováním ODA
Druhou, daleko větší sviňárnou autora, je připomenutí sympatií Miloše Zemana a Václava Klause k AfD. Snaží se vytvořit dojem, že se oba čeští prezidenti nějakou měrou podílejí na údajném obchodu se zbraněmi. Je to tak nechutná konstrukce, jako kdyby Václav Havel měl snad něco společného s vytunelováním tehdejší ODA, které také vyjadřoval sympatie.
Ing. Miloš Zeman
Třetí poznámkou se dostávám ke stále oblíbenějšímu žurnalistickému nešvaru, a tím je absence zdrojů (myslím mediálních, nikoli finančních). Už v perexu se objevuje oblíbené „zřejmě“, v textu pak následuje dokonalá věta, že „zatím zůstává nepotvrzené, zda je dárce AfD opravdu onen obchodník se zbraněmi. Podle Spiegelu tomu ale nasvědčují obchodní rejstříky Německa i Lichtenštejnska“. V dnešní době falešných, vybrané cíle dehonestujících zpráv, buďme na slůvka „prý“ a jejich odnože obezřetní. Nedávno jsem dokonce v jednom textu četl spojení „nemáme důkazy, ale s největší pravděpodobností se můžeme domnívat...“
Der Spiegel přiznal své dno, ale pro někoho je jako zdroj dobrý
Čtvrtou výtkou, tou nejzávažnější a v podstatě související s předešlými, je fakt, že autor vůbec převezme článek z Der Spiegel. Proč to říkám. Je to zhruba měsíc, co tímto periodikem otřásl olbřímí skandál, když jejich redaktor, jistý Claas Relotius, přiznal, že si „ve velkém“ vymýšlel a manipulativně upravoval rozhovory a příběhy reportáží. Relotius přitom není žádný nýmand, obdržel řadu prestižních novinářských cen (jak jinak) a spolupracoval s různými světovými médii. Americká televize CNN (sic!) ho dokonce v roce 2014 prohlásila novinářem roku. Loni dostal německou cenu pro nejlepší reportáž roku – za příběh o syrském chlapci, který se domnívá, že spoluzavinil rozpoutání občanské války ve své zemi. Der Spiegel následně připustil, že jde o „jeho dno“ a čtenářům se omluvil. Po tom všem mi jaksi hlava nebere, jak někdo může citovat absolutně zdiskreditovaný fejkový plátek, a druhý den třeba sestavovat seznamy údajných dezinformačních webů, o nichž se může mluvit jen a pouze s odporem a opovržením. Prostě „dno“.
Poslední část dnešního Newsroomu věnuji samochvále. Přesně před týdnem jsem spolu s předsedkyní Rady Českého rozhlasu Hanou Dohnálkovou a kolegou Vítězslavem Jandákem obdržel od Českého filmového a televizního svazu FITES, z. s. (prostřednictvím daní i od vás) zvláštní cenu, takzvaný Zlatý citron. Podle prohlášení poroty „radní nejprve iniciovali a poté spolu s ostatními členy Rady Českého rozhlasu řediteli servilně schválili bezprecedentní odvolání odborně fundovaného šéfredaktora stanice Vltava Petra Fischera. Tento akt, zdůvodněný zástupnými argumenty z komunistického slovníku, znovu dokazuje neudržitelnost dosavadního politického klíče volby rad, jež se staly vážným ohrožením svobody médií.“
Nabrat trochu potřebných znalostí by lidem z FITESu neškodilo
Naprosto chápu, že pan Petr Fischer má po médiích a všelijakých jiných institucích spoustu známých, kteří se ho zastávají. Asi bych to dělal pro své známé též. S tím rozdílem, že bych u toho nelhal. Rada se do personálních otázek rozhlasu plést nesmí, tudíž jsme servilně nemohli schválit bezprecedentní odvolání odborně fundovaného zaměstnance. Obsazení postů šéfredaktorů je jen a pouze věcí generálního ředitele. Lež jako věž je i slůvko „odvolání“. Panu šéfredaktorovi totiž na konci roku končila smlouva, proto jaksi nemohl být odvolán. Neutuchající tlak FITESu na změnu formy výběru mediálních rad je rovněž průhledný. Není to tak dávno, co mezi poslanci a senátory lobboval za nový model, v němž byl právě on jedním z těch, kdo by nové radní (i v České televizi!) určoval. Panečku, to by bylo rito.
A ještě poznámka na konec. Jistá paní z firmy FITES mi zaslala pozvánku, abych si cenu převzal, v pátek po půl páté odpoledne. Filmařské mecheche v Berouně se přitom konalo už o víkendu. Se zpožděním, ale přece, se omlouvám. Měl jsem už před měsícem na toto datum domluvenou parádní zabíjačku. Patřím holt mezi ty české zaprděnce, kteří před kaviárem preferují jitrničky a tláču, vlastní výrobou a za své.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
