Problém tkví podle ústavní stížnosti v tom, že policie zahajovala trestní stíhání natřikrát. První dvě usnesení o zahájení stíhání z let 2003 a 2004 zrušila z různých důvodů státní zástupkyně. Prošlo až třetí usnesení z prosince 2005. Podle obhajoby mezitím uplynula pětiletá promlčecí lhůta od spáchání trestného činu. Pražské soudy ovšem dospěly k závěru, že lhůtu přerušila první dvě usnesení o zahájení stíhání, a to i přesto, že byla následně zrušená.

Soudy Pitra původně poslaly do vězení na šest let

Nejvyšší soud (NS) pak na základě Pitrova dovolání uznal, že pokud by se jako okamžik spáchání trestného činu počítalo léto 2000, tak třetí, jediné platné usnesení o zahájení trestního stíhání přišlo až po promlčecí lhůtě. Přesto však NS nezasáhl. Přišel totiž s jiným určením okamžiku dokonání trestného činu. Podle NS nebylo porušení povinnosti při správě cizího majetku dovršeno v létě 2000, ale až koncem prosince téhož roku. Třetí usnesení tak v očích NS padlo ještě před vypršením lhůty. Obhajoba si stěžuje na to, že nemohla na důležitý postoj NS nijak reagovat.