„První a zásadní otázka je, k čemu to je. Ono to stojí 156 miliard korun, které platíte vy i já,“ začal Klaus od píky – náklady na školství v naší republice. „Pro představu, když jste doma čtyři, tak je to 60 000. To byste se možná ošívali, kdyby chtěl stát zaplatit začátkem ledna po Vánocích složenku s touto částkou. A je otázka, k čemu ty školy jsou. Na to jsou dvě základní hypotézy. Jedna je, že na školách se učí. Je tam paní učitelka, děti, učí se čeština, matematika a tak dále a všem záleží na tom, co umějí. Takto jsem tomu vždycky rozuměl já a přišlo mi to logické. Anebo je to zadruhé, že školy jsou jakási socializačněkomunitní centra, kde všichni společně – školníci, uklízečky, rodiče, ředitelé, děti jsou ve společnosti a hlavní je získat kompetence k celoživotnímu získávání kompetencí. To jsou slova, kterým přesně nerozumím, co znamenají. Ale to zadruhé je takřka doslovná citace českého školského zákona,“ posteskl si za pozornosti auditoria Václav Klaus mladší.

„Ředitelé se snaží držet školu jako maják vzdělanosti a učitelé, kteří cítí poslání od září do června, kteří se snaží děti trochu pozdvihnout, se cítí poněkud znejistěni. Hodně z rodičů chce, aby děti měly klasické vzdělání a věnují se práci a jejich výchově. Druhá věc je, že to nejdůležitější ve školách není. Jak máte krásnou aulu, kolik máte latifundií, jestli je tabule dotyková, nebo bezdotyková? Je to tak – slušný ředitel, slušná škola, výborní kantoři, výborný ‚říďa‘, výborná škola. A naopak. Musím říci, že kantoři a ředitelé nejsou prioritou českého vzdělávacího systému za několik posledních vlád,“ oznámil přítomným.

Potřebná devítka?

Dostat těch 156 miliard do škol, ke kantorům, to je podle Klause velká výzva. „Je to populistické – nultý ročník školní docházky, povinná školka, nově zavedená. Vzdělávací přínos nula. Prvňáci umějí to co prvňáci, páťáci co páťáci. Před pár lety se znovu zavedla devátá třída. Deváťák umí to samé co osmák. Kritici říkají, že tedy méně,“ pokračoval za veselí v sále Klaus. A inkluze? „Velice se tají, kolik to stojí. Finance dostávají i nějaké neziskovky, které provádějí doškolování, udávání. Na každé škole v republice žactvo nebo studentstvo velice rychle pozná, který učitel je takzvaně hodný nebo méně důsledný. A pak produktivita toho vzdělávání je chabější. Svítí se, topí se, ale přínos je malinký. Jsem na základě osobních zkušeností přesvědčen, že když budeme učit 27 hodin, a ne 33, tak to bude úplně stejné. Ale to jsou zase finanční rozdíly,“ vysvětloval Klaus. Na jedné straně zaplatit tyto školy učitelům, na druhé straně ušetřit a dát peníze opět do školního systému.