„Anexe Krymu byla nepochybně protiprávní a v rozporu s mezinárodními standardy. Valné shromáždění OSN v tomto smyslu vydalo 27. března 2014 odsuzující rezoluci a mezinárodní společenství i nadále považuje Krym za součást Ukrjainy. Bez ohledu na to, že se snaží ruské úřady prokázat opak,“ píše v úvodu Malgin.
Ukrajinci mají podle jeho mínění pravdu, když tvrdí, že Krym je okupované území. „Nicméně v souvislosti s tím je třeba si položit několik otázek. Jestliže je Krym okupován, jak to, že se proti tomu místní obyvatelé nepostavili? Když v roce 1941 Krym napadli Němci, zdejší partyzáni si počínali skutečně o mnoho aktivněji,“ připomíná ruský novinář.
„A když už ne rovnou ozbrojený odpor, tak proč nikde nevidíme alespoň masové protesty krymských obyvatel? Kde je nějaké mocné hnutí, které by požadovalo navrácení Krymu Ukrajině? Proč bylo tak snadné přesvědčit ukrajinské důstojníky, aby přísahali věrnost ruským ozbrojeným silám? Všichni vyšší úředníci plynule pokračují ve své práci a policie s lehkostí odhazuje ukrajinské uniformy, aby se navlékla do těch ruských. K tomu vidíme rozjásané důchodce, kteří se radují nad trojnásobně vyšším důchodem,“ upozorňuje Malgin.
Konkrétní ukrajinská města cílem ruské invaze
„Kdyby okupace Krymu neproběhla tak snadno, možná by prezidenta Vladimira Putina odradila od dalších podobných aktivit na východní Ukrajině. Když Rada ruské federace 1. března poprvá schválila možnost užití vojenské síly na Ukrajině, senátoři zmínili konkrétní města, která mohou být cílem invaze. Šlo o Doněck. Luhansk, Cherson, Dněpropetrovsk, Charkov a Oděsu,“ informuje žurnalista.
„Zpočátku Rusko plánovalo, že pošle své vojáky do všech větších měst na východní Ukrajině. V té době vysílala prokremelská média od rána do večera film „Ruské jaro“. Proruští aktivisté odstraňovali ukrajinské vlajky a nahrazovali je ruskou trikolórou. Místní obyvatelé si byli jistí, že ruská vojska dorazí do několika hodin,“ tvrdí Malgin.
„Poté došlo k sestřelení civilního malajsijského letadla MH17, které v mezinárodním společenství vyvolalo ostrou odezvu. V následujícím měsíci Putin snížil vojenskou pomoc proruským separatistům a ukrajinská armáda tak mohla znovu ovládnout tři čtvrtiny území doposud okupovaného separatisty,“ píše Malgin.
„Ale Putin nakonec změnil názor a 24. srpna ruské vojáky na Ukrajinu přeci jenom poslal. Ruské síly postupovaly velmi rychle, i proto na popud Evropy došlo k setkání obou stran konfliktu v Minsku s cílem ukončit boje. Konflikt byl „dán k ledu“ a jednalo se o vymezení demarkační linie a demilitarizovaného území," uvádí ruský novinář s tím, že většina Ukrajiny došla k závěru, že jejich země ztratila nejenom Krym, ale většinu území regionu Donbas.
Ukrajině se samozřejmě nemůže nijak radovat z toho, že ztratila východní regiony, ale Kyjev by se na to měl podívat i z té lepší stránky. Nehledě k tomu, že došlo k zastavení krveprolití, tak by měl Kyjev vzít v potaz, že Krym i Donbas byly nepříliš průmyslově rozvinuté oblasti, kam musel posílat obrovské dotace. Nyní ovšem toto těžké finanční břímě musí nést samotný Putin. Ruský rozpočet je vzhledem k západním sankcím a nutnosti posílat peníze na Krym značně oslabený. A nyní je na ruských penězích závislý i celý Donbas,“ upozorňuje Malgin.
Ukrajinci by se měli podle Malgina podívat pravdě do očí. „Budou muset žit v rozděleném státě, stejně jako dříve Němci a Korejci dnes. Mohou pouze doufat, že jejich západní část bude prosperovat a po vzoru Západního Německa tak k sobě bude lákat obyvatele z východních regionů. Aby toho však Ukrajina dosáhla, bude se muset vypořádat s korupcí a nastartovat zásadní reformy. Jestliže Ukrajina nezlepší svou ekonomickou situaci, nemůže doufat, že ještě nikdy získá zpět svá ztracená území,“ má jasno Malgin.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
