Jak jsem již dříve uvedl, takzvaní umírnění rebelové v Sýrii de facto neoperují a že Svobodná syrská armáda (FSA) buďto zkolabovala, nebo spousta jejích členů zběhla a posílila syrskou franšízu Al-Káidy Frontu an-Nusrá a Islámský stát/Daeš. Tento text má za cíl analyzovat genezi konfliktu v Sýrii s přihlédnutím na další opoziční struktury bojující s režimem Bašára Asada.

Legitimní protesty proti vládě Bašára Asada, jež lze považovat za variaci na arabské jaro, se brzy staly násilnými s tím, že po pěti měsících nepokojů, tedy do doby, než do konfliktu vstoupily vnější aktéři, byl poměr zabitých zhruba 3 : 1 (demonstrující civilisté versus syrské bezpečnostní složky). Z toho celkem jasně vyplývá, že syrské represivní složky byly vystaveny řadě násilných útoků ze strany demonstrantů volajících po demokratických změnách v zemi. Mýtus panující okolo sympatické revoluce v Sýrii, mající dějinotvorný potenciál, se tedy nekonal, neboť představitelé demokratických sil byli záhy odsunuti na okraj nebo přímo do podzemí a jejich vliv na dění v zemi byl minimální a nyní se rovná nule.

Džihádisté na koni

Paralelně s vytvořením „demokratických“ opozičních bojových sil reprezentovaných hlavně FSA začaly ve druhé půlce roku 2011 a během následujícího do Sýrie proudit tisíce džihádistických elementů, jež se brzy staly páteří syrské opozice. Tuto skutečnost dokládá i zpráva americké Defense Intelligence Agency (DIA) ze srpna 2012, v níž její zaměstnanci předpovídají a mezi řádky vítají převahu saláfistů ve východní Sýrii a vznik Islámského státu. Saláfisté, mající silnou podporu hlavně ze Saúdské Arábie, samozřejmě nepředstavují žádnou mírumilovnou demokratickou alternativu k vládě sídlící v Damašku – jejich cílem je nastolení práva šaría v Sýrii, nemluvě o maligní ideologii Daeše. Tato politika, již podporovali spojenci Washingtonu v Rijádu, Ankaře a Dauhá, měla vést k izolaci a porážce režimu Bašára Asada, potažmo jeho podporovatelů v Moskvě a Íránu.

Další významnou informací, již tato zpráva obsahuje, je konstatování, že hlavní hnací sílu povstaleckých sil v Sýrii představují saláfisté, muslimští bratři a irácká odnož al-Káidy; tedy žádní mírumilovní demokraté. Připomínám, že hovoříme o situaci z roku 2012; v té době zuřil válečný konflikt v Sýrii více než rok a nyní je situace odlišná, nicméně káidističtí bojovníci na válečném poli převládají. Bašár Asad tedy již v této době čelil džihádistickým elementům, jež nepředstavovaly schůdnou alternativu vůči jeho opresivnímu režimu.

Tito fanatikové byli nepokrytě financováni, trénováni a vyzbrojeni blízkými spojenci Spojených států, a to zejména Saúdskou Arábií. Z poznatků americké tajné služby vyplývá, že al-Káida v Sýrii prováděla teroristické útoky již na začátku roku 2012, tedy ani ne rok po vypuknutí protestů proti režimu Bašára Asada, a že v zemi hraje nemalou úlohu. Američtí představitelé také uvedli, že stoupenci al-Káidy operující v Iráku se začali přesunovat na bojiště v Sýrii, aby zde bojovali po boku antiasadovských sil.