Hned na úvod se Charlie Soukup vyjádřil o Václavu Havlovi a jiných disidentech, kteří po listopadu zastávali vysoké funkce: „Pro mě byl Václav Havel desetkrát důležitější jako disident. A to bych mohl říct o všech. To jejich charisma, ten jejich přínos byl právě v době, když byli zneuznaný. Ne v době, kdy se spojili s mocí. Ale nějak jsem tušil, že to tak může dopadnout.“
Také promluvil o klíčovém roce 1968: „Na Václaváku jsem trávil dny a noci. Okupanti zastřelili kluka, který dělal na ponku vedle mě. Pohřbívali jsme ho v Šárce. Když jsme po týdnu přišli do práce, na celopodnikový demonstraci jsme si odhlasovali, že my všichni mužský, učňové, dospělí chlapi i mistři se nebudeme holit, dokud Rusové neodtáhnou.“ Pak odjeli na chmel, a když se vrátili, tak měli „mistři, dělníci, otcové od rodin“ tváře oholené. „Tehdy mi došlo, že tady není společnost, která by v odporu držela dohromady,“ prohlásil o svých bývalých kolezích. Šok z toho, jak rychle se s okupací společnost smířila, ho prý poznamenal nadosmrti.
Redaktor nadhodil, že jeho texty byly o poznání jedovatější než texty Hutky či Třešňáka, zda se chtěl od nich odlišit. „Hutka a Třešňák byli skuteční muzikanti a básníci,“ odpověděl Soukup. Řekl, že chtěl hlavně podporovat Jirouse z Plastic People. Kvůli Plastic People byl i ve vazbě, ze které se prý dostal díky úspěšné kampani Václava Havla a jeho přátel, kterou proti procesu rozpoutali v zahraničí. Byl propuštěn, protože na rozdíl od jiných neměl vysokou školu.
Fotogalerie: - Umrzlí bezdomovci
„Byl jsem chráněný zvíře – u vězňů. Do lágru chodil severočeský Průboj. V příloze tam vycházel seriál, kde psali o mně a dalších lidech z undergroundu, že jsme špióni CIA, feťáci a vůbec protistátní verbež. To vzbuzovalo zejména u mladistvejch kriminálníků obdiv a respekt. Za tu dobu ke mně přišli tři vězňové a přiznali se, že jsou na mě nasazený jako práskači,“ vzpomínal Soukup na uznání, které měl u vězňů.
Nyní žije v Austrálii, kam se přestěhoval za jednou dívkou. Když se s ním rozvedla, měl prý dvě možnosti: sebevraždu anebo „získat kus země někde v odlehlý krajině, kam bych mohl utýct se svejma bolestma“. „Rok jsem musel šetřit, úplně jsem přestal pít,“ řekl o strastech, které měl se získáváním pozemku v Novém Jižním Walesu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
