Novák popisuje dění v uprchlickém táboře v Charmanii, kde jsou bez svých manželů ženy s dětmi. Vesměs jde o uprchlíky z Iráku a Sýrie. Jejich muži jsou nezvěstní nebo mrtví. Nebo zkrátka neměli dost peněz pro převaděče.
V táboře, který byl původně vojenskými kasárnami, žije okolo šestnácti set lidí. Bulharské hranice překračují již od roku 2013, země se následně snaží o co nejrychlejší udělení azylu, aby běženci mohli dál do Evropy a mohli přijít další.
I přestože v uprchlickém táboře jsou již vesměs migranti spokojeni, je i opraven za peníze z Unie, první zkušenosti s Evropou nemají všichni dobré. Bulharští pohraničníci často podle předsedy Bulharského helsinského výboru Krasimira Kaneva běžence násilím převádějí zpět přes hranici nebo je bijí, aby se vrátili. Uvedl to pro server Aktuálně.cz. Proud běženců podle Kaneva nezmírnil ani třináctikilometrový a tři metry vysoký plot.
„Existuje zdokumentovaný případ, kdy naše ostraha surově zbila mladého běžence a ten na turecké straně hranice kvůli svým zraněním zemřel. Bohužel nebylo ani zahájeno vyšetřování,“ řekl Kanev s tím, že policisté čas od času také naloží uprchlíky do aut a odvezou je na hranice s Tureckem, kde jim říkají, že jde o rumunské hranice, kudy mohou pokračovat do Evropy.
Obdobné případy krutostí jsou zaznamenány i v Srbsku, kde je po migrantech ozbrojenými skupinami žádáno výpalné, či v Makedonii, kde uprchlíci spí v provizorních táborech i na schodech.
Podle nezávislé novinářky Mileny Christovové jsou běženci v Bulharsku často šokováni, neboť takhle si život v Evropě nepředstavovali. „Převaděči či jejich zdroje jim často lžou,“ uzavřela.
Původní text čtěte ZDE.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
