V úvodu svého zamyšlení se Kalvoda zmiňuje o tom, že česká Ústava není hodnotově neutrální. Její hodnotovou osou je tradiční koncept lidských práv. „Demokratickým a právním je stát proto, že jen takový stát je s to chránit základní hodnotu-svobodu člověka,“ píše Kalvoda s tím, že smyslem a účelem demokracie je ochrana lidské svobody. „Nikoli záruka minimální mzdy či délky dovolené,“ upozorňuje advokát.

Střapatý profesor se může ukájet svou nekonvenčností

„Kdokoli může vyzývat ke schválení politických vražd čínských disidentů výměnou za export českých bot. Kdokoli může blábolit s Putinem o fašistech v Kyjevě. Střapatý ostravský profesor se může libovolně ukájet domnělou akademickou nekonvenčností, vždyť svůj dospělý život prožil jako člen komunistické strany,“ píše Kalvoda ve zřejmé narážce na profesora Jana Kellera s tím, že za „tyhle typy se můžete leda tak stydět, ale svoboda projevu se jim upřít nesmí“.

Pak se Kalvoda vrací k české Ústavě a podotýká, že ti, kdo se zavázali ji respektovat, tedy i tradiční koncept lidských práv, nemají právo svobodně jednat. Protože bez složení slibu, že budou respektovat českou Ústavu, by se ke své funkci prostě nedostali. „Což je takový prezident republiky, který zahraniční politiku země degraduje na obchodní zastoupení,“ uvedl Kalvoda s tím, že prezident „nesmí žádat vyvlastnění majitele ostravských dolů, protože ústavně zaručené vlastnické právo je víc než jeho chuť nadbíhat ulici“.