Pobýval pět let v Jeruzalémě, na Blízkém východě pro Český rozhlas, přispíval i pro Právo, napsal celkem čtyři knihy, první v roce 2007, druhá byla Nesvatá válka o svatou zemi o Palestině, třetí kniha před třemi roky Labyrintem Íránu, „… což je moje nejoblíbenější a nejzajímavější země Blízkého východu, a nyní to bude kniha Blízký východ nad propastí, která vyjde 21. října,“ uvedl se na začátku besedy Břetislav Tureček.

Zpravodaj – univerzální člověk?

„Kdybych dnes přišel do nějakých novin a neměl určité jméno, které mám, tak bych to měl velmi těžké, kdybych říkal – najměte mne, dávejte mi plat 30, 40 tisíc měsíčně – v Praze to je poměrně běžné v médiích, ale budu psát jenom o Blízkém východě. To by mne asi vyhnali, protože oni potřebují, abych občas napsal, co se stalo britské královně, občas, co řekl Donald Trump, a tak dále.“ Podle něj je obrovský tlak na univerzálnost práce. „Specialisté dnes vymírají, pro ně v tom rychlém mediálním prostředí není prostor. I jako rozhlasák jsem to poznal, protože rozhlasák má pracovat s mikrofonem a oni po nás chtěli, abychom fotografovali – naštěstí mne focení bavilo předtím i potom, takže to pro mne nebylo, že by mne tlačili do něčeho, co nechci a co neznám, ale oni nás už pak tlačili dělat i videa. Oni říkali – podívej, i BBC má videa. Ano, má, ale BBC měla v Jeruzalémě 15 lidí a já jsem tam byl sám. A pomáhala mi manželka, která mi dělala řidiče, dělala mi účetnictví, vařila mi, prala a já jsem mohl stíhat všechny funkce, které po mně chtěli.“

Tureček pak dále pokračoval: „Dnes v rámci stlačování nákladů a jakési univerzality – to vidíte i na tom, kdo nerozumí Blízkému východu. Všichni mu rozumějí. To nemusíte mít školy, nemusíte tam jezdit. A každý rozumí Blízkému východu... Já když něco řeknu, tak všichni tomu rozumějí lépe než já. Taková je dnes všeobecná atmosféra ve společnosti a bohužel je to vidět i v médiích, že nejsou potřeba specialisté a lidé mého ražení jsou na vymření. Možná jsem utekl z médií v pravý čas a že jsem si zařídil, že mne živí něco jiného. A do médií jdu, jen když jsem chtěn a žádán a když mám třeba čas a náladu co nabídnout,“ podělil se s ostatními bývalý novinář Práva a Českého rozhlasu Břetislav Tureček.

Jediná pravda a polarizace společnosti

Z přítomných se pak ozval hlas: „Jak si myslíte, že česká média jsou přístupná odborným komentářům a pravdivému tlumočení zpráv?“

„Já si myslím, že pokud někoho zajímají i velmi odborné informace, tak si je najde,“ odpověděl Tureček. „Problém ale vidím v jiné věci. Bohužel celá společnost, a média tomu nahrávají, sklouzla k tomu, že každého zajímají jenom věci, které potvrzují jeho vlastní stanoviska. Proto je společnost tak polarizovaná. Četl jsem velmi zajímavou úvahu, že tomu nahrává i třeba Facebook… Tam když něco napíšete a máte tam přátele, kteří jsou nějak profiltrovaní, a tím už máte předvýběr, a pak tito lidé vás pochválí – to vás  utvrzuje v tom, že máte pravdu. A ještě vás to vede k extrému a cyklujete se v něm a nenapadne vás se na věc podívat z jiného úhlu – vždyť vás přece všichni pochválili.“ Přístup být opravdu kriticky nad věcí a sledovat i jiné názory není podle něj úplně běžný. „Občas řeknu, že čtu Britské listy – to je hodně levicový nekomunistický názorový proud, velmi třeba vstřícný k uprchlíkům, a tak mi lidé řeknou – ty jsi ‚komouš‘. Jenomže já ve stejné době čtu Neviditelného psa, což je zase ultrapravice, protižidovská, protimuslimská. Čtu Eretz.cz, což je extrémně prožidovský, proizraelský server, a tak dál. Snažím se číst všechno, čtu Blesk, ParlamentníListy.cz, Respekt, Reflex. Ptají se mě, jak ty, takový intelektuál, můžeš číst Blesk. Na to mám jednoduchou odpověď – protože Blesk čte nejvíce lidí u nás a mne zajímá, co formuje názory celé veřejnosti. Lidi neformuje to, co si přečtou v Respektu, protože ten má náklad 20 000, Blesk má náklad 200 000,“ vypočítával Tureček.

Úhel pohledů

„Samozřejmě pokud někoho opravdu zajímá příklad uprchlíků – nemůže to být jinak, než si myslím – tak si v trafice koupím úplně něco jiného, něco, co nesnáším, a přemýšlím o tom, co tam čtu. Když budu číst Právo nebo Lidové noviny, do kterých píšu, nebo Mladou frontu nebo nějaký časopis a nic jiného, tak mi to vytvoří jakousi bublinu, která mne izoluje od jiných vjemů, podnětů k přemýšlení. Ve chvíli, kdy o tom budu umět přemýšlet poctivě, i s rizikem, že mě to usvědčí z omylu, tak není problém.“

Poté zdánlivě odbočil od tématu: „Asi znáte jméno pana Bakaly. Když byl tehdy ještě zaangažovaný v OKD, tak časopis Respekt, takový intelektuálský týdeník, je vlastněný Bakalou, řešil, jak s tím naložit – budeme psát o Bakalovi a OKD? A rozhodli se, že o tom vůbec psát nebudou. Napsali k tomu editorial v tom smyslu, že když budeme Bakalu chválit, tak nám budou říkat – co se dá od vás čekat, když vás platí. Když mu budeme nadávat, tak řeknou – to je nějaká „habaďůra“, vždyť je platí, tak mu nadávají jen tak naoko. Takže o něm nebudeme psát vůbec, protože koho zajímá kritika nebo špína na Bakalu, ať si koupí cokoliv jiného. To je, myslím, podstata. Podle mne tu nenajdete noviny, které by složitá témata probíraly ze všech možných stran. Když si vezmete dva protichůdné informační kanály, tak si obrázek můžete udělat daleko snadněji.“