Enormní náklady, minimální zisky

V jedné restauraci nám přes zavřené okénko uklízečka lámanou češtinou vzkázala, že jen tak neotevřou. Pro pár štamgastů, kteří se stejně večer zvednou, když docucají svých pár piv, tady přece nebudou. A jinde zas argumentovali následovně: „Než abych zaplatil všechny lidi, personál, temperoval hospodu, chodbu, toalety, tak to radši ani neotevřu a je klid…“

Na vesnicích a malých městech ještě přes den posedíte v pracovní době někde v cukrárně či kavárně, ale s hospodami je to horší. Přes vánoční svátky bylo zavřeno všude možně, i u vietnamských obchodníků s jejich prodejnami pel-mel. V Plzni byly poslední štací kebaby, které většinou obsluhují Turci, Kurdové, případně lidé z Balkánu. Ti, kteří si chtěli dát kafe nebo pivo, zamířili do větších benzinek, kde tržba překvapivě stoupala. To dosvědčovala unisono obsluha benzinových čerpacích stanic, kde se dalo alespoň posedět na barové židli a dát si kafe buď z nevalného automatu nebo při větším štěstí z lepšího kávového stroje. Ještě že česká specialita – alkohol – se tady prodával, na rozdíl třeba od Německa či Francie naprosto bez problémů. A nejen pivo.

(FOTO: Václav Fiala)