„20. srpna 1968 jsme s našimi odjeli do Rakouska na Salzbursko k jezeru Mondsee, kde měli chatu naši přátelé. V noci pak přišla bouřlivá atmosféra okupace a naši řešili, jestli zůstat, nebo nezůstat. Nakonec se rozhodli k návratu. Pocházím z Českých Budějovic a pamatuji se, jak na křižovatce na dnešním Mariánském náměstí jezdily pancéřové vozy a tanky a já jsem se bál. Měli jsme doma takové žluté závěsy a ta světla vždycky ty závěsy ozářila a já jsem se bál, že na mě ty tanky vjedou. S bratrem jsme z okna babiččina pokoje pouštěli prasátka zrcátkem, abychom oslnili řidiče. Babička nás zahnala a říkala: Chlapci, co to děláte, oni vás zastřelí! Vzpomínám si i na děla, která koukala z lesa za Budějovicemi. Vždycky se říkalo: To jsou Rusové. Dodnes bych ta místa našel,“ tvrdí ministr.
Ministrovy vzpomínky si můžete přečíst také ZDE.
Herman si vzpomíná i na nápisy na zdech namířené proti okupantům, jako např. Dubčekovi slivovici, Brežněvovi po palici. Tyto nápisy byly později přetřeny, ale nátěr se za čas oloupal a ony tak znovu spatřily světlo světa. Objevili se i lidé, kteří ve jménu svobody a na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy obětovali to nejcennější - svůj život. Mezi tyto zastánce ideálu svobody patřil i Polák Ryszard Siwiec, který se upálil při oslavě dožínek.
Herman vzpomíná i na rok 1969, který definitivně znamenal uzavření tehdejšího Československa do normalizační klece. Dnes řada lidí zapomíná, jak se v té kleci žilo, někteří dokonce usilují o vybudování nových klecí. Ministr kultury Herman jim tuto snahu nebere, ale se vším důrazem na závěr prohlašuje: „Když už se jim do toho chce, tak budiž. Ať si v nich ale žijí sami.“
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
