Majitelé jediné pravdy, máte slovo, vy ostatní můžete tak leda mlčet. I tak by se dalo shrnout, co spojuje tři témata dnešního přehledu mediálních zajímavostí, v němž figuruje rozhlasový radní, uzavírání webů a právo silnějšího v Evropské unii.
„Dalo se to čekat. Dnešní vládní politici začínají útočit na nezávislost veřejnoprávních médií nejen připravovanou novelou zákona, která předpokládá změnu zejména nominační procedury radních ČT a ČRo, a to tak, aby zajistila obsazení rad lidmi spjatými s vládnoucí garniturou, ale započaly už i osobní útoky na jednotlivé stávající radní. Aktuálně na radního Českého rozhlasu, bývalého ministra kultury Vítězslava Jandáka. Několika lidoveckým politikům se nelíbí jeho postoj k rusko-ukrajinskému konfliktu. Jeho kritici tvrdí, že zastává kremelské postoje. Vadí jim, že prohlásil, že na Ukrajině není žádná válka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Jandák doslova řekl toto: „Ve válce nejsme. Kdo komu vyhlásil válku? Bylo by to logický. Rus má připomínky k tomu, co se děje a ke své bezpečnosti. V takovém případě vyhlásí Ukrajině válku. Zatím, jak hledám, tak hledám, nikdo nikomu žádnou válku nevyhlásil.“
„Jinými slovy tím Jandák připomněl, že stávající válečná situace na Ukrajině nevznikla letos 24. února, nýbrž mnohem dříve. Byť to přímo nevyslovil, dá se to snadno dovodit. Válečnou situaci na Ukrajině odstartoval v zimě 2013-14 Majdan, odstranění zvoleného prezidenta Janukovyče a převrat provedený stoupenci Petra Porošenka. Posléze začala série diskriminačních opatření vůči ruské menšině žijící na Ukrajině, především v oblasti Donbasu. To Porošenko začal útočit vojenskou silou na své vlastní občany. Této bezprecedentní akci a humanitární katastrofě ale mezinárodní politické kruhy nevěnovaly za mák pozornosti,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Lékaři a občané proti válce
Šéf poslanců TOP 09 se ohání ostudou s nominacemi
Vítězslav Jandák mezi řádky svého vyjádření naznačil, že v pozadí ruské invaze z února může být obava z jaderného a dalšího vojenského výzkumu na Ukrajině, která podle všech mezinárodních dohod má být zemí bezjadernou. „To jsou asi ty kremelské obavy. Není debaty o tom, zda Putin měl zaútočit vojensky, každá válka je zlo, a tuto z toho nelze vyjmout, ale lze porozumět jejím důvodům a příčinám. Toť vše. Nevím nic o tom, že by Jandák Putinovu vojenskou akci chválil. To už je účelová interpretace koaličních papalášů. Konkrétně podle předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Jana Jakoba prý ‚žije bývalý politik v ruské realitě‘. Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský rovnou navrhuje odvolání Jandáka z funkce radního Českého rozhlasu,“ poukazuje Petr Žantovský na aktivity politiků spřízněných stran.
Komu více důvěřujete?Anketa
Politická vendeta, pokrytecky zastíraná vzletnými slovy
Jednotlivé „argumenty“ zastánců Jandákova odvolání považuje samy o sobě za nulitní. „Jandákova údajná nezkušenost v mediální oblasti je k smíchu, vezmeme-li v úvahu jeho dlouhodobé účinkování v různých parlamentních mediálních výborech a komisích. Čím ‚závažně narušil důstojnost funkce radního‘, též není zřejmé. Čili prostě zbývá ta politická vendeta, pokrytecky zastíraná vzletnými slovy. Výsledkem ovšem nemůže být nic jiného než mediální a politická diktatura. Kdyby ti všichni, kdo volají po Jandákově vyhazovu, byli skutečnými demokraty, jak o sobě tvrdí, dali by se do argumentačního souboje s Jandákem a bránili by po voltairovsku jeho svobodu vyslovovat názor, a to i takový, který se jim nelíbí. Ale to u nás holt neplatí. Říkává se v takových situacích: Smiřme se s tím. Já říkám: S tím se smířit nesmíme. Jinak přijdeme nejen o Jandáka, ale o všechny své svobody,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Informace ze čtvrtečního článku na Aktuálně.cz, který vyšel pod titulkem „První verdikt. Zablokování dezinfo webů kvůli ruské invazi bylo v pořádku, řekl soud“, se staly inspirací pro druhé téma mediálního přehledu. „Následující argumentační eintopf stojí za doslovné ocitování: ‚Neexistuje právo na informace z konkrétní internetové stránky, stejně tak nelze doporučení vlády vnímat jako zásah veřejné moci.‘ To zaznělo v rozsudku, jenž padl v kauze zablokování takzvaných dezinformačních webů 25. února letošního roku. Soud žalobu proti této naprosto jasné politické zvůli zamítl,“ nepřestává mediální analytik kroutit hlavou.
Fotogalerie: - Markrabě bez vlajek
Takto vypadá mimořádně ubohý a zbabělý alibismus
Připomíná, že v pátek 25. února, den po začátku ruské invaze na Ukrajinu, vyzvala vláda Petra Fialy provozovatele internetových služeb, aby zamezili šíření tzv. proruských dezinformací. „Se stejným apelem vystoupilo Vojenské zpravodajství. Sdružení providerů následně na tři měsíce zablokovalo osm webů prezentujících ruskou propagandu. Spor o přípustnosti omezení webů se dostal až k soudu. První rozsudek vynesl senát soudce Štěpána Výborného působícího na Městském soudu v Praze. Podle něj blokování konkrétních webových stránek nejde proti svobodě slova ani právu na informace. Prohlásil: ‚I při vědomí zaručení práva na přijímání informací, jakožto odrazu svobody projevu, nelze dovodit veřejné subjektivní právo jednotlivce na přijímání informací z konkrétní internetové stránky‘,“ cituje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Soud se prý žalobou, jež mířila na Fialovu vládu, ministerstvo obrany, BIS a rozvědku, zabýval ve dvou rovinách. „Za prvé zvažoval, zda představitelé státu vydali k vypnutí dezinformačních webů závazný pokyn. K ničemu takovému ovšem podle soudce Výborného nedošlo. Fialova vláda i Vojenské zpravodajství v tomto smyslu vydaly jen doporučení. ‚Doporučení však představuje pouze určitý podnět orgánů veřejné moci, který adresát tohoto podnětu nemusí nikterak respektovat, a proto pouhé vydání doporučení nemůže být zásahem,‘ píše se v rozsudku. Prý ‚bylo čistě na vůli‘ internetových provozovatelů, zda ‚prosbu orgánů veřejné moci vyslyší‘. To je tedy mimořádně ubohý a zbabělý alibismus. Vláda a zpravodajské služby přece dobře vědí, že soukromý subjekt CZ.NIC za daných okolností nemůže vnímat ‚doporučení‘ jinak než jako příkaz. Takhle to naše slavná vrchnost prostě hodila na hlavu nebohého doménového sdružení a umyla si ruce. Pro takové jednání existuje přesné slovo: chucpe,“ konstatuje mediální odborník.
Ejhle, představitel soudní moci panáčkuje na špagátcích
Soud se rovněž zabýval tím, jak si vypnutí oněch webů stojí v optice – mimo jiné ústavně garantované – svobody slova. „Podle soudce Výborného neexistuje právo na přístup k informacím z konkrétní webové stránky. Tím spíše to platí v případě, pokud se čtenář mohl k podobným článkům dostat jinak. To je taky dobré. Možná mohl výborný pan soudce Výborný rovnou doporučit další desítky webových adres, které by stály za vládní doporučení a následné vypnutí, aby se nevhodné informace nemohly dostat k příjemci nijak. Pak by situace stála možná v jiném právním světle,“ podotýká Petr Žantovský.
Mgr. Marek Výborný
Soud opominul mnoho aspektů, nejen pošlapání Ústavy, ale také práv plynoucích z jiných zákonů. „Svým zásahem stát prostřednictvím toho sdružení například velmi výrazně poškodil řadu provozovatelů webů, a tím ohrozil jejich ekonomickou situaci a omezil jejich zákonem chráněné právo na podnikání. A jak dodává jinými slovy v závěru článku samo Aktuálně, vlastně jde o předehru k chystanému ‚zákonu proti dezinformacím‘ – na dané téma PL.cz přinesly zásadní článek už před pár dny. Jde tedy o to uzákonit nezákonnost. Na to jsme si od této vlády už zvykli. Zde je to ještě o to horší, že zde vrchnosti panáčkuje na špagátcích řízený představitel moci soudní, o níž se už od dávných časů předpokládá, že by měla představovat spravedlnost, a nikoli další mocenskou převodní páku. Jak je patrné, jsou to – jako v Hamletovi – jen slova, slova, slova…“ uvědomuje si mediální analytik.
EU si nemůže dovolit nechat členským zemím právo veta
Stručná zpráva, kterou například server Seznam Zprávy vtělil do titulku „Scholz: Konec sobectví a práva veta států EU v zásadních otázkách“, prolétla českými médii. „Jde o to, že německý kancléř přišel s návrhem zrušit dosud platné právo veta členských zemí při rozhodování o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Doslova řekl: ‚Pokud si chce EU udržet vedoucí úlohu ve světové politice, nemůže si dovolit nechat jednotlivým členským státům právo veta...‘ Je to samozřejmě obludná zpráva, která by neměla nechat nikoho v klidu. Hegemon evropské politiky, nejlidnatější členská země, navíc země s příšernou agresivní válečnickou minulostí, chce sprostě zneužít společné evropské instituce k ‚legálnímu‘ vymazání práv ostatních členských zemí. Ti, kdo už za Angely Merkelové mluvili o tom, že se z Německa skrze EU stává pomalu, ale jistě jakási ‚Čtvrtá říše‘, dnes dostávají za pravdu,“ míní Petr Žantovský.
Kancléř pochopitelně vychází z předpokladu, že soustavně vyvolávaný strach z propagandisticky opakovaného refrénu o „ruské hrozbě“ bude předpokladem větší ochoty evropských zemí vzdát se jedné z posledních skutečných kompetencí, které na půdě administrativní bruselské hydry ještě má. Scholz dále řekl, že „Německo v nadcházejících měsících předloží návrhy společné evropské migrační politiky, budování evropské obrany, technologické suverenity a odolnosti demokratického zřízení“. „Hora frází, která je do jediné věty navršena, budí hrůzu. Co to proboha je ta ‚odolnost demokratického zřízení‘? Není to jen synonymum pro permanentní snahu Německa ovládnout de facto celý kontinent – když už ne územně, tomu se říkalo rozšiřování životního prostoru, tak aspoň ekonomicky a administrativně, přičemž administrativa v EU už dávno nahradila politiku a rozhodnutí z Bruselu mají výlučně úřední, nikoli politické a věcné parametry,“ připomíná mediální odborník.
Rovnocenného partnera či protivníka Němci nepřipustí
Všiml si, že kromě několika málo jedinců – například Mariána Kechlibara v Echo 24 – se nad Scholzovým návrhem v našich mainstreamových médiích téměř nikdo kriticky nepozastavil. „A přitom by bylo na co se ptát. Třeba proč panuje hrůza z představy integrace – třeba konfederativní – Polska a Ukrajiny nebo její části? Protože by tu vedle 80milionové Spolkové republiky Německo rázem stál téměř stejně početný partner – či protivník. A co by v tomto kontextu znamenalo případné zahájení přístupových jednání EU a Turecka? Ostatně, proč se Německo tak bojí silnějšího Visegrádu a snaží se skrze eurounijní mechanismy rozbít jeho jednotu po vzoru rozděl a panuj? Proč se na toto naši novináři neptají? Že by je to nenapadalo? Ba ne. Mají jiné důvody. Jaké, to vědí jen oni, ale my ostatní si je můžeme snadno domyslet,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
