Hned v úvodu dokumentu Kovář konstatoval, že dějepis se na školách učí pořád stejně a často se učitelé nedostanou ani k moderním dějinám. A tak vyzval, aby mu studenti své názory poslali do zpráv. „Není mi to jedno, protože tihle lidé budou jednou vést zemi, ve které budu i já žít, budou rozhodovat o tom, kdo bude vládnout, a k tomu je prostě potřeba vzdělaná společnost,“ vysvětlil Kovář, proč se o toto téma zajímá a točí tento dokument.

V reakcích se objevila výpověď o tom, že se v dějepise nestíhá a k moderním dějinám se studenti dostanou až ke konci studia. Přitom při přijímacích zkouškách na některé vysoké školy tvoří moderní dějiny většinu z otázek. Kritika se také týkala toho, že výuka je moc faktická a závislá na letopočtech, bez analýzy příčin událostí či konfliktů.

Jedna ze studentek si prý oddechla, když dějepis přestal být povinný. „Mám k dějepisu upřímnou nenávist a strašně mě to rozčiluje, protože jinak jsem člověk, který se strašně rád dozvídá nové věci. Jenomže, jak ten dějepis byl koncipovaný, že do nás od začátku lili data a jména a nikde nebyly žádné souvislosti, nic, co by dávalo smysl, tak už se do toho nedokážu dostat a mít ho ráda,“ vypověděla na kameru. Další studentka mínila, že by žáky mohlo více zajímat, kdyby byl dějepis ve formě příběhu a ne jen informací.

Nicméně, vyučující z toho neviní, resp. je za to nechce kritizovat. „Oni dělají strašně moc práce za strašně malý plat, a ještě se na tom někomu pořád něco nelíbí. A i když se nám to nelíbí právem, tak každý náš návrh pro ně vyzní jak víc práce za menší plat.“